Během pěti let od posledního alba The Truth About Love se z poprockové zpěvačky Pink stala dvojnásobná matka a také folková zpěvačka; album rose ave., jež v mezidobí vydala spolu s Dallasem Greenem pod hlavičkou společného projektu You+Me, jí dovolilo se na chvíli odklonit ke křehkému písničkářství.
To se odrazilo i na osobně laděné novince Beautiful Trauma, která kromě rádiového popu nabízí i řadu akustických balad.
Město vítězí
Čistý, lehký kytarový žánr se v posledních letech stáhnul na okraj žebříčků, jimž nyní dominuje urban zvuk.
Ostatně i hvězdy letošního Colours of Ostrava Imagine Dragons, kteří ještě nedávno výrazně bodovali s poprockem, ho nyní nechávají načichnout městem. Také mnohé kolegyně, například Kesha, Miley Cyrusovár a Lady Gaga, si na čistých žánrech z prodejního hlediska vylámaly zuby.
Snad i proto už Pink své písně nestaví jen na řízných kytarách. Přibylo klavíru a umělých beatů a od prvního poslechu nových písní z desky Beautiful Trauma je také jasné, že zpěvačka vokálně dospěla.
Nakřáplý, soulově zastřený hlas v plné síle sice předvedla už v minulosti (vokální veletoče pak také vždy potvrdila i při živých vystoupeních v Praze), teprve nyní s ním ale došla tam, kam chtěla.
Příkladem je pilotní singl What About Us s trochou taneční elektroniky či písničkářský opus I Am Here, který kromě typicky výrazného refrénu nabídne i gospel. Podobně nakažlivý - rádiově přitažlivý - náboj má i Where We Go, pomyslný dozvuk zpěvaččina čistě poprockového období z desek I’m Not Dead či Funhouse.
Zjevné vokální sebevědomí ovšem přináší první protiklad. Závěrečná balada You Get My Love je takřka bluesová, procítěná výpověď o dlouholetém vztahu s motocrossovým závodníkem Careym Hartem. Jenže zároveň je také doslova ukřičená. A takto na albu vyznívá řada dalších balad.
Slabou stránkou jsou také texty. Ačkoliv je Pink i tentokrát pod všemi autorsky podepsaná, ne vždy se jí daří neznít triviálně.
Neukočírovala ji ani početná skupina spolupracovníků, mezi nimiž nechybí hitmakeři Greg Kurstin nebo Max Martin. O něm je známé, že se k textům rád vyjadřuje. Napříkla Arianu Grande donutil v hitu Break Free používat gramatickou chybu.
Do hudebně prostinké Revenge, rádoby hymně všech podvedených, Pink přizvala Eminema, a na posluchače se tak valí hesla typu "seš coura, seš coura, seš coura, tohle je válka".
Netřeba připomínat, že Eminemův pokus o zpěv je doslova trýznivý. Zarazí i skutečnost, že si Pink v rozhovorech raperův part pochvaluje a Eminema se nebála označit za génia.
Zamyšlení se nad neúprosně ubíhajícím čase v akustické, krásně křehké a přirozeně gradující Barbies zase zazdí dokola opakovaným přáním "vrátit se do pokoje a hrát si s barbínkami".
Pink: Beautiful Trauma
Vydalo RCA, 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 60 %
Deska Beautiful Trauma není v diskografii Pink výrazný přešlap, svou hudební nekomplikovaností pouze pokračuje v trendu předcházejícího alba The Truth About Love: chce zacílit na ještě méně náročné posluchače a zbavit se kytarového zvuku. Škoda.
S žánrovým "vyměknutím" a oploštěním dřívější drzosti odchází i kus Aleiciného charismatu. Při poslechu energické, poprockové skladby For Now si nejeden fanoušek pravděpodobně posteskne, proč to Pink vlastně všechno dělá.
