Gypsypunková skupina Gogol Bordello z New Yorku začíná připomínat britské popové anarchisty Chumbawamba - i oni se u nás na programech festivalů objevovali častěji než některé české kapely, a ačkoliv sami kladli důraz na sdělení, přízeň si získávali spíš živelností, nasazením i cirkusovou show.

Související

Studenti Kodaňské univerzity se budou učit o Beyoncé. Kurz o feminismu a pop kultuře byl hned plný

Jenomže zatímco Chumbawamba se postupem času vyčerpala, Gogol Bordello v čele s charismatickým Eugenem Hützem i po osmnácti letech platí za skvěle fungující koncertní těleso. Hudebně už sice nepřekvapují, o zájem ze strany pořadatelů ale nemají nouzi. A jejich nové album Seekers and Finders to docela dobře vysvětluje.

Lze se samozřejmě hodiny dohadovat, co vlastně je či není punk. Více než jasné je ale to, že dokud budou kapely schopné podobné energie, jakou Gogol Bordello metají na všechny strany ze svého sedmého studiového alba, netřeba se o punkovou budoucnost obávat.

Nejde ale jen o nasazení; Eugene Hütz, podobně jako už kdysi The Clash, dobře pochopil, že ortodoxnost je spíš kontraproduktivní a že posluchače ve střehu udržuje prolínání žánrů.

Zpomalí, aby mohli zase zrychlit

Zatímco na předchozích dvou deskách už se zdálo, že kapela bojuje s vkrádající se únavou, tentokrát jsou všichni opět ve svém živlu.

Možná tomu pomohla i obměna sestavy - na aktuální nahrávce už nehraje ani dlouholetý kytarista Oren Kaplan, ani téměř od začátku v sestavě fungující akordeonista Jurij Lemešev.

Určujícím prvkem je tak kromě punkové rytmiky především zvuk houslí. I díky kreativním aranžím a schopnosti znovu objevit chytlavé melodie to celé najednou dává smysl.

Kapela tak může častěji než dřív zvolnit. O to dynamičtěji pak působí, když se následně rozjede do obvyklého tempa nikde nestavícího pacifického expresu, jako třeba v rozdivočelé Break into Your Higher Self.

Ozdobou alba je titulní duet, v němž si zahostovala klavíristka Regina Spektorová. Balada plná emocí a skvělý kontrast něžného hlasu zpěvačky a hospodsky hrubého projevu frontmana naznačují další možnou cestu.

Album pevné jako spojené ruce

Z písní doslova dýchá svobodomyslnost kočovníků, za něž se kapela často označuje, a zjevná nechuť respektovat konvence či očekávání.

Hned vedle syrové a pod tlakem roztančené singlovky Saboteur Blues kapela klidně zařadí i melancholickou a popově odlehčenou skladbu Clearvoyance. Trampskou romantikou nasáklé a regulérně westernové finále Still That Way zní jako hold americké country i její parodie zároveň.

Album, které poprvé produkoval sám frontman a zároveň poprvé vyšlo u respektované značky (Cooking Vinyl), navzdory až nezvykle vzdáleným polohám drží dobře pohromadě - skoro jako ty do sebe zaklesnuté ruce na obalu.

Není tak dobré jako desky Gypsy Punks: Underdog World Strike a Super Taranta!, ale k tomu zajímavějšímu v historii kapely určitě patří. Až bude zase někdo pochybovat, zda může multikulturalita v praxi fungovat, je pro něj tahle deska docela dobrou odpovědí.