Esejů je deset a každý se věnuje jednomu fenoménu či aspektu našeho života. Pokud obsahují nějakou sjednocující myšlenku či celkový rámec, asi by ho nejlépe vystihly první a předposlední úvaha.
První zamyšlení nazvané Privatismus navazuje na zjištění amerického sociologa Roberta Putnama, autora knihy Bowling Alone (Hrát bowling sám). Češi si sice nestavějí soukromé kuželkové dráhy jako Američané, o to víc ale holdují soukromým bazénům na zahradách svých nemovitostí. Putnam i Pospěch vykládají soukromá sportoviště jako projev toho, že se lidé stahují z veřejného prostoru do svého domova, mezi své čtyři stěny, a ztrácejí zájem o společnou věc, o stát a obec.
Předposlední text nadepsaný Kolaps se pak věnuje tomu, co nám naplno ukázala epidemie nemoci covid-19: že náš stát je slabý, neschopný prosazovat zájmy občanů. Tato slabost není důsledkem jedné špatné vlády. Ve skutečnosti se zahnívání státu projevuje více či méně pod libovolnou správou. Je projevem slabosti celého aparátu. Stát dlouho nebyl schopen odstranit ani zakázané billboardy u dálnic, natož aby dost rychle a za rozumných podmínek nakoupil potřebné pomůcky k očkování proti koronaviru.
Pavel Pospěch zjištění obou esejů propojuje a tvrdí, že jde o dvě stránky téhož jevu. Čím méně se my Češi zajímáme o svůj stát, tím je horší. A čím je horší, tím více se stahujeme do soukromí a snažíme se vlastními prostředky zajistit to, co by měl zajišťovat stát.
Tento jev se zdá být obecný, není omezený jen na Českou republiku. Přičemž nakonec potřebné služby nedodá ani obětavý soukromník v malém krámku, jak o tom nostalgicky sní libertariáni, ani demokraticky řízený stát, nýbrž anonymní, byrokratická a nekomunikující velká korporace. Protože nadnárodní firmy jsou vítězové naší doby. Budoucnost demokracie tedy v Pospěchově knize vypadá temně.
Esej je žánr, který nemusí téma popsat v celé šířce ani se vyrovnat se všemi možnými argumenty. Naštěstí proto ani temné vize Neznámé společnosti nemusejí vyjít na 100 procent. Esej by však měl povzbudit čtenáře k vlastnímu přemýšlení. V tomto případě i o tom, kde jsou v Pospěchové argumentaci díry a jak bychom se mohli vyhnout neblahým koncům, které naznačuje.
Je třeba možné, že bazénky české střední třídy - stejně jako bowlingové dráhy jejích amerických protějšků - nejsou jen projevem touhy zůstat sám a nerušeně si sportovat, ale skrývá se za nimi i něco jiného. Třeba přirozená snaha statisíců středních manažerů, podnikatelů a profesionálů dosáhnout úspěchu.
Pokud se firmě Mountfield s její úžasnou reklamní agenturou podařilo prodat Čechům myšlenku, že symbolem úspěchu je bazén na vlastní zahrádce, tak si úspěšní čeští mužové musejí stavět bazénky. V jiných kulturách úspěšný muž vlastní leopardí kůži, nebo stádo velbloudů, nebo ve své chýši chová několik oddaných manželek. V české kultuře potřebuje bazén.
Nemusí to být projev privatismu, útěku před spoluobčany, ale naopak důkaz, že dotyčný bere spoluobčany vážně a nechce, aby jej považovali za losera. Protože, jak ostatně upozorňuje sám Pospěch, k čemu by jinak člověku soukromý bazén byl, když je tady skoro pořád zima a máme málo vody?
Vysvětlení je nasnadě: leopardi u nás nežijí, velbloudům by chyběla poušť a manželku zákon dovoluje nanejvýš jednu. Takže úspěšnému Čechovi nezbylo než navštívit Mountfield, roztočit kolo Štěstěny a vykopat na zahrádce jámu.
To je také jedno z kouzel sociologie, byť ho Pavel Pospěch nezmiňuje. Tato věda nabízí mnoho vysvětlení, ale každé pak dokáže zpochybnit. Není však vůbec na škodu tyto interpretace promýšlet a hledat další. A přitom si uvědomit, že naše společnost je opravdu přinejmenším zčásti neznámá. Že v ní žije mnoho lidí, kteří mají úplně jiné názory a zájmy než my, a že dokonce ani názory a zájmy sebe sama a svých blízkých nemáme dokonale prozkoumané. Že kromě malých událostí v Praze, Brně a okolí se kolem nás i všude jinde odehrávají nenápadné světodějné proměny, o které bychom se ve vlastním zájmu měli rovněž starat, jak ostatně ukazuje Pospěchova kniha.
Neznámá společnost je výborně napsaná a plná zajímavých myšlenek. Samozřejmě neříká vše, to při jejím rozsahu a zaměření ani není možné. Ale čtenáře bude bavit a některé jistě povzbudí, aby nad tématy přemýšleli hlouběji a hledali další informace.
Není to jen sbírka úvah o současném Česku, ale také nenásilný úvod do sociologického myšlení. Tak podle autorovy předmluvy ostatně i vznikla, jako vedlejší produkt kurzu Sociologie pro nesociology, jejž docent Pospěch vede na Masarykově univerzitě v Brně.
Kéž by to inspirovalo další vysokoškolské pedagogy, kteří učí základy svých oborů, aby napsali podobně užitečné publikace určené široké veřejnosti.
Autor je sociolog a matematik.
Kniha
Pavel Pospěch: Neznámá společnost - Pohledy na současné Česko
Nakladatelství Host 2021, 200 stran, 299 korun.
