Soubor historicky poučené interpretace, který si zvolil mezinárodní anglický název, působí na Moravě: v Brně, dále ve Znojmě, kde je rezidenčním ansámblem zdejšího festivalu, a Holešově - tam zase vede mezinárodní Letní školu barokní hudby.
Je teritoriální odloučenost od hlavního města důvodem, proč se na Pražské jaro dostal až letos? Na to dirigent Roman Válek odpověď nemá. Pozvání je pro něj velkou satisfakcí. Spíš než osobnímu potěšení však dává průchod radosti z toho, že příští středu 31. května bude moci v pražském Rudolfinu představit osobnost Františka Ignáce Tůmy.
Skladatel, jenž žil v letech 1704 až 1774, bývá označován za zástupce raného klasicismu, tedy epochy, v níž později kralovala velká trojka Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart a Ludwig van Beethoven. Možná proto "barokáři", zaměření na předchozí epochu, dosud Tůmovi nevěnovali větší pozornost.
"Tůmova moteta vznikala pro královskou kapelu habsburské královny Alžběty Kristýny Brunšvické, matky Marie Terezie, která měla ‚výminek‘ na zámku Hetzendorf," přibližuje devětapadesátiletý Válek repertoár připravovaného koncertu. Ač se na první pohled jeví jako sólový recitál s hvězdou, renomovaným německým kontratenoristou Andreasem Schollem, vydatně si v něm zahraje celý český ansámbl a na své si přijde i sbor.
Tůmova hudba může připomenout Bachovy kantáty. Autor, jehož instrumentální tvorba bývá považována za přemostění mezi barokem a klasicismem, se v tomto duchovním cyklu jeví jako pevně zakotvený v barokní tradici s prvky až archaickými, odkazujícími na ještě dávnější praxi.
"Tůma byl celý život zaměstnán jako chrámový skladatel a v liturgii byly baroko a starší epochy hluboce zakořeněné," vysvětluje specialista na dobovou interpretaci Roman Válek.
Tváří festivalového večera bude pětapadesátiletý německý pěvec Andreas Scholl, který v 90. letech minulého století zpopularizoval kontratenorový obor a přes dvacet let se drží na jeho špičce. Před pěti lety přijal sólovou roli v oratoriu Saul od Georga Friedricha Händela, které Czech Ensemble Baroque nastudoval a natočil. Spoluúčinkoval v něm český basbarytonista Adam Plachetka. "Tam jsme si padli do oka, získal si nás svým lidským přístupem. Dělali jsme spolu několik projektů, turné, učil také tři roky na naší letní barokní škole," rekapituluje Válek spolupráci se Schollem.
Jednu velkou spolupráci, opět händelovskou, mají ještě před sebou, ačkoli podle dirigenta je pěvec pomalu na konci kariéry. Přesto je v roce 2025 čeká vrcholná opera Giulio Cesare, z níž vznikne nahrávka.
Ale zpět ke znovuobjevovanému českému autorovi. František Ignác Tůma byl pro Andrease Scholla novinkou, v zahraničí se jeho díla neuvádějí. "Může za to částečně i česká hudební věda," domnívá se dirigent Válek. "Dala mu nálepku klasicistního autora, ale zařadit by se měl spíše vedle Jana Dismase Zelenky. Jeho vydané skladby, symfonie a instrumentální hudba nepodávají přesný obraz tohoto skladatele," říká.
Při pohledu do katalogu je zjevné, že většina děl jsou chrámové kompozice, třeba Stabat Mater zhudebnil Tůma hned devětkrát.
Za další krok k jeho rehabilitaci Válek považuje právě nastudování motet. Natočí je francouzská společnost Evidence Classics, a tak by jméno Tůma časem mohlo opět zarezonovat v evropském kontextu. Podobně Czech Ensemble Baroque před časem vrátil do povědomí holešovského rodáka a barokního skladatele Františka Xavera Richtera, který žil mezi roky 1709 a 1789.
"Je to stejný model: jeho instrumentální symfonie sice nahrál a prováděl například soubor z Helsinek, Richter byl ale hlavně dlouholetým kapelníkem chrámu ve Štrasburku a jeho odkaz tvoří z velké části hudba liturgická," nachází paralely mezi ním a Tůmou Válek.
Zahrát a zazpívat si chrámové skladby Františka Ignáce Tůmy mohlo napadnout leckoho. Není to ale úplná samozřejmost. Notové materiály motet byly všechny rukopisné, k tomu rozeseté po evropských archivech a knihovnách - ve Vídni, Drážďanech, Berlíně či Rajhradě. Zásluhu na přepisu a kompletaci má brněnský muzikolog Vlastimil Tichý, jenž se na dílo tohoto skladatele specializuje.
Novodobá premiéra motet podle Romana Válka splácí malou část dluhu, který česká kultura vůči Tůmovi má. "Překvapilo mě, že v roce české hudby 2024 se v souvislosti s Tůmou nechystá vůbec nic, ale ani s Josefem Myslivečkem, Janem Dismasem Zelenkou a jinými," diví se dirigent. Všechnu slávu posbírá a pořadatelské kapacity zaměstná národní velikán Bedřich Smetana, jehož 200. výročí narození připadá právě na příští rok.
O kontextu vzniku Tůmových skladeb dokáže Roman Válek hovořit dlouho. Skladatel, jenž neúspěšně usiloval o místo chrámového kapelníka u Sv. Víta v Praze, našel roku 1741 zaměstnání u habsburského dvora.
"Kapela královny Kristýny nebyla tak početná jako ta v Hofburgu - měla troje první housle, asi 12 zpěváků. Hrála během liturgie, ale plnila i obvyklé reprezentační funkce. I s menším počtem muzikantů dokázal Tůma tvořit velkolepé zvukové kreace. Navíc měl k dispozici špičkové hráče, některé z nich známe jménem. A co se zpěváků týče, ti museli být virtuózní," soudí z náročnosti sborových partů šéf Czech Ensemble Baroque. Sbor je nedílnou součástí tohoto barokního tělesa, vede jej dirigentova manželka Tereza Válková.
Koncert
(Pořádá festival Pražské jaro)
Andreas Scholl & Czech Ensemble Baroque
Rudolfinum, 31. května
