Český Krumlov - V pátek 3. srpna vystoupí v krumlovské Zahradě Kooperativy vynikající český houslista Bohuslav Matoušek. Na pódiu se s ním objeví i jeho student Jakub Junek, a právě spolupráce s o generaci mladšími hudebníky je něco, co Matouška dokáže perfektně nabít energií.
„Už jsem hrál s mnoha mladými lidmi a musím konstatovat, že spolupráce s nimi byla pokaždé krásná," přiznává Matoušek, který čas těsně před festivalem tráví ve slunné jižní Francii.
Aktuálně.cz: Na koncertě v Krumlově budete hrát společně s Jakubem Junkem. Jak se na koncert těšíte a jak se Vám hraje s o generaci mladšími houslisty?
Jakub Junek bude mým partnerem v koncertu pro dvoje housle Johanna Sebastiana Bacha. Studuje u mě na pražské HAMU a je radost s ním spolupracovat ve všech směrech. Se všemi se spolupracuje výborně, každý z nich je ale něčím jiný. Myslím, že čím více umějí, tím se chovají skromněji. A naopak myslím, že některým „suverénům" by prospěla trocha skromnosti a větší odpovědnosti.
A.cz: V čem je styl mladších houslistů jiný a v čem se podobá vašemu?
Styl, to je právě ta individualita, která je opravdovým talentům vlastní. Ti ostatní se často snaží to, co jim chybí, dohnat různými pózami. To ale zkušený a citlivý posluchač vnímá.
A.cz: Na co se může krumlovské publikum těšit, co jste si pro něj připravil?
Já sám budu hrát jeden z nejkrásnějších koncertů raného klasicismu od Josepha Haydna (C-Dur). Potom bude již zmíněný Bachův dvojkoncert pro dvoje housle d-moll a komorní orchestr má kromě jiného připraven známý Pachelbelův Kánon.
A.cz: Vy sám máte moc rád Bohuslava Martinů, po kterém jste dostal i jméno. Jak moc vás jeho hudba ovlivnila? Uslyší krumlovské publikum skladby i od něj?
Hudbu Bohuslava Martinů mám rád, za nahrávku jeho kompletního díla jsem dostal v roce 2001 velkou světovou cenu Midem Classics Award v Cannes, ale jméno mám po tatínkovi, ten byl také Bohuslav. Jinak ovšem hraji hudbu všech autorů. Myslím, že to je chyba médií spojovat mě pouze s Martinů. Nějak se zapomnělo, že například moje nahrávka kompletních houslových koncertů Josepha Haydna je od roku 1972 dosud na světě jediná, a totéž platí o nahrávce kompletního díla Antonína Dvořáka pro housle a klavír z roku 2000.
A.cz: Koho ze skladatelů ještě obdivujete a proč?
Asi nejvíce mě fascinuje Johann Sebastian Bach, jeho hudba je něco tak nadčasového, že se to nedá slovy vyjádřit. Kromě Martinů mě také velmi oslovuje Mozart, Dvořák, Brahms, Beethoven… Té opravdu nádherné hudby je tolik, že se nevejde do rozměru jednoho lidského života.
A.cz: Stihnete si v Krumlově zajít na nějaký jiný koncert nebo máte nabitý program a hned po koncertu odjíždíte?
Musím odjet hned druhý den, ale určitě bych našel několik dalších koncertů, které by mě oslovily. Mám ale ještě jiné povinnosti. Do Krumlova se ale zajdu podívat v době mých mezinárodních houslových kurzů, které jsou od 12. do 23. srpna hned v sousedství ve Zlaté Koruně.
A.cz: Tesně před vystoupením v Krumlově jste pobýval v jižní Francii - opět pracovně nebo konečně dovolená?
V jižní Francii jsem na krátké dovolené s rodinou. Pozval mě sem francouzský skladatel Henry Fourés, kterému jsem premiéroval jeho skladbu. Tuto skladbu mi věnoval a její světová premiéra zazněla letos v květnu na mezinárodním festivalu soudobé hudby v Marseille.
A.cz: Co pro vás znamená vážná hudba a není vám líto, že ji poslouchá jen zlomek populace? Dá se s tím něco udělat, dá se to nějak změnit?
Pro mě neexistuje vážná hudba, já poslouchám jakoukoliv opravdu dobrou hudbu, sám se věnuji s houslemi té její klasičtější podobě, ale na poslech mě „chytí" cokoliv, co je dobré. Není toho málo, ale to, že jak Vy říkáte ji poslouchá jen zlomek populace, je fatální chyba výchovy ve školách a mediálních masáží upřednostňujících průměr a podprůměr před opravdovou kvalitou.
Mám pro to nezvratný důkaz z Japonska. Žil jsem tam skoro tři roky, stále se tam vracím a situace je tam úplně jiná, než u nás. Základem je dobrá výchova k utváření vkusu, v obchodních domech a restauracích zní dobrá hudba (ne jenom „klasická", ale opravdu dobrá v tom pravém slova smyslu), na koncertech je plno a umělec je osoba vysoce vážená. Mohlo to být i u nás, šance po roce 1989 byla, ale to by musel být zájem od vedoucích politiků něco na tom změnit. Bohužel jejich většině ale pojem budoucnosti národa spojené s jeho vzdělaností a kulturností nic neříká. Snad se to i změní k lepšímu, přílišný optimista ale nejsem.
Čtěte také
Dvě generace, dva zážitky. Zahrají Matoušek s Junkem
Vystoupím se třetí generací Oistrachů, těší se Hudeček
