Obdivuhodná už je ta suverenita, se kterou desku natočili. Tři pánové jednoduše vykradli všechno, co kdy kde slyšeli, a posluchačům jen vzkazují: "Tak to je, berte, nebo nechte být."
Muse jsou tak žalostně neoriginální, až si tím vlastní originalitu vytvářejí. A co vypadá jednoduše, ukáže se po preciznějším poslechu jako velmi komplikovaná a chytrá stavebnice.
Na téhle - kulantně řečeno - žánrové pestrosti pracují už od konce 90. let: jednou Muse zkusili gotický rock, podruhé si našli popovější polohu, debut Showbiz natočili pod vlivem Radiohead.
A teď přišla čtvrtá deska Black Holes & Revelations, na které to všechno zúročili.
Zpěvák a autor všech písní Matthew Bellamy nahrávku otevírá artrockovou Take a Bow, následuje Starlight, za kterou by se nemusela stydět žádná britská trendy kytarovka, po funkovém singlu Supermassive Black Hole přichází totálně depešácká Map of the Problematique, v níž chybí jen hlas Davida Gahana, aby záměna byla dokonalá. Pak tu je náznak minimalismu, melancholická koleda i metalový nářez...
Podívejte se na video k písni Supermassive Black Hole ZDE
Muse do svého zběsilého jukeboxu naházeli hrst mincí a pěkně se baví. A my s nimi, i když se čas od času musíme přesvědčit, jestli jsme na přehrávači omylem nezmáčkli funkci shuffle všech skladeb, co v krabičce máme.
V souvislosti s dnešními Muse, kteří tento zvuk našli s předchozí deskou Absolution, se často hledá přirovnání u Queen. Stejně jako kapela Freddieho Mercuryho se Muse nebojí pompéznosti, teatrality i nepůvodnosti. Ale přesnější by je asi bylo vidět třeba vedle švédského projektu Moneybrother Anderse Wendina: spojuje je zápal pro věc, která ale, když shoří, nic se neděje. Je to přece jen rock´n´roll...
Za jedny peníze dostaneme jedenáct naprosto odlišných skladeb "každý pes jiná ves" - ovšem ti psi kupodivu velmi dobře táhnou jeden náklad, nové album Black Holes & Revelations.
Muse: Black Holes & Revelations. CD, 45 minut, vydala firma Warner Music 2006.
