Historicky a osobnostně vycházejí čeští WWW z tuzemské rapové scény, svá alba stále vydávají na převážně hiphopové značce BiggBoss a přestože jejich hudba stojí na elektronických beatech doplněných o rytmizované chrlení textu, formálně mají daleko blíže alternativě.
Od znovuzrození kapely na dvanáct let staré nahrávce Neurobeat se toho formálně příliš nezměnilo. Nejviditelnější a nejslyšitelnější osobností WWW zůstává Ondřej Sifon Anděra, jemuž dnes sekunduje jeho žena Milesa. Anděra své syntetické hudební vize staví ze zvuků, které sám nahrává, vymýšlí a deformuje do často zběsilých rytmů, až výsledek nelze připodobnit ničemu jinému. Zvlášť v kombinaci s texty, které Anděra do hudby vkládá, stylově opřené spíš o tradici českého undergroundu než o nějakou rapovou školu. Právě texty jsou ovšem stejnou měrou rozpoznávacím znakem WWW. Anděrovu nezúčastněnému, zároveň naléhavému hlasu je na míru píše výtvarník Lubomír Typlt, jehož obrazy vnímání a vyznění také novou desku nejen doplňují, ale značně rozšiřují.
Pokud je průvodním znakem skutečného uměleckého díla to, že znepokojí a přinese zážitek z dosud neviděného nebo neslyšeného tvaru, WWW se to na novince nazvané Neutopíš se dvakrát ve stejné řece daří. Do škatulky hiphop, pod kterou je vedou streamovací servisy a další obchodníci s hudbou, pašují jiný druh hudebního i obsahové myšlení, než je v nejpopulárnějším žánru dnešních dospívajících obvyklé.
Samotný titul alba je ad absurdum dovedenou sarkastickou parafrází známého Herakleitova výroku a výtvarník Typlt jej zároveň použil pro nedávnou výstavu ve Špálově galerii. Jeho předchozí výstava v pražské DSC Gallery se zase jmenovala 370° kruhu, stejně jako jeden z nejzajímavějších songů nové desky WWW. Ostatně na stejném místě je do středy k vidění kolektivní expozice vycházející přímo z bookletu aktuálního alba, na němž pracovalo pět špičkových současných umělců včetně Krištofa Kintery či Adama Štecha.
Odkazů na texty z nové desky WWW je v názvech i obsahu Typltových aktuálních pláten mnoho. V promyšlených syrových figurách, jimž jsou vlastní potměšilé výrazy, ironizující detaily a výrazné barvy umocňující kontrast, jsou skryty nápovědy k pochopení často nejednoznačných, znepokojujících a zneklidňujících skladeb.
Výrazy tří temně růžových dívek, ležících na nebesích z vlastních dlouhých modrých vlasů na obrazu Pod nebem nebe, shrnuje repetetivní refrén stejnojmenné písně. V něm Anděra rituálně opakuje: "Cloumá mnou děs, cloumá mnou děs".
Shrbení chlapci z obrazu Založíme vlastní stát jsou dost možná připraveni, až dojde na mrazivou větu ze singlu Stát: "Srovnám všechny rozdíly a nerovnosti. I kdyby kvůli tomu měly praskat vaše kosti." Obraz Smolinec zase naznačuje, jak vypadá "úsměv, který slabě září", jako onen minerál obsahující uran ze zběsilého rytmického výplachu skladby Závory.
Hlubší, na první poslech neproniknutelné myšlenky a koncepty řadí novou desku WWW mezi nahrávky, jež vyžadují pozornost, a zároveň strhávají. Při opakovaném poslechu odkrývá, jakým vnitřním vývojem si kapela prošla. Je sympatické, že WWW už si po letech dobře vyznačili a ohmatali výrazový i významový prostor. Díky tomu jsou na novém albu ve vší své komplikovanosti a nepřístupnosti vlastně o dost srozumitelnější než dříve. Daleko méně padají do pasti vysokého umění, které se dusí samo sebou.
Třeba singl Stát stojí na striktním rovném rytmu, počítá s docela harmonickou hrou v hlase a jeho působivost i jasná souvztažnost s tuzemskou žitou současností je stejně tak bez upachtěné doslovnosti jako bez diskuse.
WWW: Neutopíš se dvakrát ve stejné řece
BiggBoss 2018
Byť jde o nejpřístupnější skladbu desky a možná vůbec dosavadní historie WWW, stále to samozřejmě není nic pro posluchače instantní či prostě líbivé hudby. Jenže také u nich může zarezonovat díky výjimečné atmosféře, vnitřnímu napětí, tajuplnosti a jakési nutkavé potřebě zaujmout vyhrocený postoj, kterou hudba WWW svou existencí vyžaduje.
Tvorba této formace je přesně takto nevšední. A přesně kvůli tomu produkce WWW na nové desce nadále patří k tomu nejzajímavějšímu a intelektuálně nejambicióznějšímu, co u nás vzniká. Zdaleka nejen na poli hip hopu.
Autor je šéfredaktorem hudebního časopisu Headliner.
