Nedávno jsi vydal (s Rytmusem se známe, proto si budeme v rozhovoru tykat, pozn. autora) nové album Krstný otec a absolvuješ různé promo aktivity, které probíhají poměrně brzy přes den. Přitom ty běžně vstáváš až odpoledne. Jak to zvládáš?
Mám teď nastaveného budíka na dvanáctou a to už jde. V jedenáct by to bylo horší. Je to ale lepší i díky tomu, že jsem se rozhodl míň vystupovat. Už každý víkend nejsem někde a díky tomu se mi denní režim pomalu vrací do normálu. Teď chodím spát mezi druhou a třetí ranní a i vstávám dřív.
Jak tak dokážeš fungovat v partnerském životě? Dara vstává s dcerou brzy ráno.
Jsme spolu přes den. Když vstanu někdy po poledni, do půlnoci je dost času dost, kdy můžeme být spolu.
Na nové desce máš písničku Povolanie syn. O tom tématu jsi mluvil v rozhovoru s Adélou Banášovou už před šesti lety. Je běžné, že jednotlivé písničky zrají tak dlouho, než je pustíš ven?
To je stejné jako u společné skladby s Darou. Když všichni čekají, že něco mám udělat, hodím zpátečku a čekám, až se na to zapomene a pak teprve to udělám. Mám rád nečekané věci. Kdybych to tenkrát neřekl veřejně, nahrál bych ji mnohem dřív.
A na desce máš také skladbu s Darou. Je to vaše druhá písnička, ale první od té doby, co jste spolu. Cítil jsi tedy tlak okolí, že byste měli něco společně udělat?
Jen díky tomu tlaku až doteď nic nevzniklo. Nikdy nechci tlačit na pilu. Tak dva, možná tři roky zpátky jsme měli rozdělanou písničku a myslím, že byla dobrá, ale nakonec jsme to nedodělali. Jestli bude něco dál, nedokážu říct. Ale myslím, že teď odpadne ten tlak, kdy se všichni ptali, kdy konečně něco nahrajeme spolu.
Album jsi připravoval poměrně dlouho, dokonce jsi posunul datum jeho vydání.
Myslím, že u každého alba jsem posouval datum vydání.
Když už je deska venku, jsi s ní spokojený?
Snažím se vše dotáhnout k dokonalosti, ale samozřejmě že všude se dají najít chyby. Jsem ale toho názoru, že když už se to dá ven, nemá se v tom rýpat. Prostě si říkám, že v danou chvíli jsem to takto cítil a hotovo. Kdybych hledal chyby, zbláznil bych se z toho. Ale přiznám se, že tam je jedna skladba, kterou bych teď ven nepustil. Nebudu ale říkat, o jakou skladbu jde, nechci urazit jejího producenta.
Na desce slyším odkazy ke tvým kořenům, ale i současné trendy. Bylo těžké to propojit?
Ani jsem se o to nesnažil. Mě napadají témata, která jsou okolo nás, a těm se pak věnuji. A hudebně je to tak, že muziku jsem pořádně začal cítit v 90. letech a nechci se jí vzdát jen proto, že byl rok 2016. Docela by mě lákalo udělat celou desku v soundu devadesátek. Teď jsem ale chtěl ukázat, jak jsem všestranný.
Deska má v podstatě kladné recenze, jen se jí vytýká příliš dlouhá stopáž. Proč jsi nahrál 80minutové album?
Klidně bych to nahrál i delší. Cítím se plný hudby. Era, Bengoro, Bozk na rozlúčku a Král pro mě byla alba, kde jsem si v hip hopu dokázal všechno. Fenomén neberu jako regulérní album, ale spíš jako album singlů. V té době jsem se bavil, byl porotce v televizi a vydělával velké peníze a měl jsem prostě širší záběr. Pak jsme ohlásili s Kontrafaktem desku a nikdo nám nevěřil. Albem Navždy jsme ale ukázali, kdo je tu nejdál. Nyní jsem si řekl, že chci nahrát své album desetiletí, nebo prostě jednu z nejlepších hiphopových desek, jaká tu kdy vyšla.
To si ale říkáš vždy…
Ano, ale když to porovnám s Králem, mám pádné argumenty, v čem je Krstný otec lepší. Teď jsem ukázal mnoho různých stylů, mnoho tváří, mnoho flow, frázování je o hodně lepší než na předešlých deskách. V textech si hraji se slabikami, s rýmy, s jednotlivými slovy. Je tam porušování rytmů mezi dobami. Jsem mnohem dál než před lety. Rozdíl mezi mnou a mými vrstevníky rapery je v tom, že já jsem aktivní ve více směrech a nonstop na sobě pracuji. Oni jsou bohužel v pr... Cítím, že polevili, nemají energii a ukázali své limity, které nejsou schopní překonat. Myslím, že to je hodně tím, že žili velkou party, zatímco já jsem makal. Ale víš, proč si myslím, že Krstný otec je dobrá deska?
Proč?
Vzpomněl jsem si na nahrávání alba Bengoro. Tehdy mi bylo jedno, kolik se ho prodá. Nahrával jsem ho přesně tak, jak jsem chtěl. V té době nebyl pořádně rozběhnutý YouTube. Nikdo neměl vlastní kanál, nikdo se nedíval na views, nebyl Facebook, nebyly lajky, nebyl Instagram a podobné věci. A i teď jsem se snažil odmyslet všechny sociální sítě a přistupoval jsem k nahrávání stejným způsobem. Nastavil jsem se tak, že můžu nahrát něco, co lidé nemusí hned pochopit. Jen tak se zbavíš možného kalkulu a má to obrovskou váhu.
Proč jsi album pojmenoval Krstný otec?
Musíš si poslechnout tu stejnojmennou skladbu. Obecně to je někdo, kdo by se měl postarat. Rapuju tam: Dnes tu stojím brácho a stále sa starám / Neni som tvoj tato ale myslím na vás.
O co se staráš? O hiphopovou scénu?
Přesně tak. Když mě to napadlo, představil jsem si zralého, zkušeného týpka, který hodně zažil a za kterým se chodí ti mladší radit. Teprve potom jsem začal přemýšlet, o čem bude text, a když jsem slyšel hudbu, napadl mě ten filmový příběh: rekapitulace mých zásadních momentů života a nakonec že stále jsem tady, stále se starám a stále hledám smysl.
Není to příliš narcistní?
Ukaž mi rapera, která není narcis. Všechny názvy desek jsou takové.
Na minulých deskách jsi neměl příliš hostů. Na Krstném otcovi jich máš naopak hodně.
Když jsem točil desky dřív, nikdo tu moc nebyl. Mí současní hosté mají kolem 30 let, takže z nich vyrostli rapeři a jsou tam, kde jsem byl já v jejich věku. Taky jsem jako správný kmotr (krstný otec) chtěl představit scénu. Pozval jsem si lidi, které dlouho znám, a vím, že jsou zaslouženě na scéně.
Při poslechu mě zaujala písnička Žena versus muž, kde rapuješ pouze ke klavírnímu podkladu.
Ta skladba vystihuje album nejvíc. Je to o tom, že už nejsem ten mladý Paťo, ale dospěl jsem. Cítíš tam vyzrálost, frázování, muzikálnost a dodržuji rytmiku, aniž by mě vedl jakýkoliv beat.
Při poslechu skladby Nepatrím nikomu jsem si vzpomněl na Eminemův hit Stan. Byla to pro tebe inspirace?
Vůbec. To musím dementovat. Eminem má jednu osobu, já tam mám čtyři postavy, které se na mě obracejí různým dialektem a různým hlasem. Popisuju tam situace, které jsem zažil, a nevím, o čem tam Eminem rapuje, ale pochybuju, že by zažil to stejné, co jsem zažil já. Je to jako kdybys někomu říkal, proč zpívá o lásce, když už o ní zpívala Whitney Houston.
Před rokem a půl jsi měl v kině dokument Sídliskový sen. Jak jsi byl spokojen s návštěvností?
Vidělo ho přes 130 tisíc lidí, takže patří k nejnavštěvovanějším dokumentům vůbec.
Plánoval jsi i nějaký další film. Jak to vypadá?
V Sídliskovém snu se tvůrci schválně nevěnovali mé kariéře. Ale jednou bych chtěl ve filmu ukázat, kde jsem psal texty, který krok byl špatný a dobrý apod., ale zatím na tom nedělám. Také jsem se spřátelil s tvůrci filmu Pírko, kam jsem napsal skladbu. Občas mi také chodí nabídky na hraní v celovečerním filmu, ale zatím to odmítám. Teď si hraju v krátkých filmech, které pro mě točí Poláci a které lidé mohou vidět na mém YouTube kanálu. Plánujeme toho víc.
I když teď jsi vydal sólové album, pořád jsi členem Kontrafaktu. Myslíš, že kdyby tví parťáci z kapely nestudovali práva a nevěnovali se medicíně, tak byste jako skupina fungovali víc?
Podle mě to nemělo až takový velký vliv. Když se řeklo, že jdeme pracovat na desce, tak si všichni čas udělali. Ego není typický právník a Anys díky tomu, že je doktor, má velkou disciplínu. Navíc je technický typ. Myslím, že Kontrafakt je dobře namíchaný.
A v roce 2017 se budeš věnovat pouze sólové dráze?
Asi ano, a možná že i v roce 2018. Na Krstném otcovi je tolik skladeb, že se tomu chci věnovat déle.
Teď máš za sebou sérii velkých koncertů spojených s křtem desky, co přijde pak?
Končím s malými kluby a pravidelným víkendovým hraním. Dávám dohromady kapelu a chci se posunout zase o level dál. Oslovil jsem Eugena Vizváryho, baskytaristu Richarda Csinu, pianistu Tomáše Gajlíka a Davida Hodeka, který hraje na bicí.
Máš kulaté narozeniny. Jak je oslavíš?
Budu s rodinou a blízkými. Viděl jsem, že rapeři to občas slaví ve velkém stylu, ale u mě by mi to přišlo divné. Spíš budu jen v kruhu nejbližších.
