Více než rok po zřejmě nejvýznamnější události v dosavadní existenci Kryštofa teď na nosičích CD, DVD a Blu-Ray vyšel záznam a jde na odbyt - už před vydáním si ho objednaly tisíce fanoušků a náklad ve formátu Blu-Ray byl rychle rozprodán.
Ani DVD, natož CD nezachycují vystoupení celé, vynechávají ale jen takové části, které mohly dobře vyznít na stadionu, avšak nemusely stejně přesvědčivě působit ze záznamu. Sestřih dostatečně dobře zprostředkovává atmosféru akce, na níž návštěvníka fascinovalo především to, že všechny písně s kapelou notovala většina publika: to je možné jen u česky nebo slovensky zpívajících souborů.
Dobře zvukově zachycený megasbor diváků přispívá k pozitivní atmosféře hudební podívané, která je ze záznamu ještě čitelnější, než byla na stadionu. Stejně výrazně k ní přispívá frontman Richard Krajčo - několikrát v sobě nezapře profesionálního herce, který s diváky umí dobře pracovat.
Velkou předností záznamu je nenápadné, ale přesvědčivé zachycení vztahu mezi kapelou a jejím publikem. Zatímco většina koncertních DVD hledá v publiku především krásné dívky, filmaři na Strahově snímali posluchačky bez výběru. Jsou tam hezké i méně hezké, staré i mladé. Hlavní je, že se baví a radují z písniček. Působí přirozeně a srdečně, jako by byl stadion plný přátel.
Strahovský "megakoncert" Kryštofa se od podobných akcí výrazně lišil. Při vystoupeních podobných rozměrů se kapely snaží udělat vážnou show, co nejvíc se přiblížit zvuku studiových nahrávek a pak písně patřičně ilustrovat.
Snad díky tomu, že šlo o jednorázovou akci, pojali Richard Krajčo a spol. své koncerty spíš jako velký mejdan, kde se nikdo nesnaží tvářit vážně. Dokonce si zde Krajčo dělá legraci z vlastní písně, když jeden ze svých největších cajdáků Ženy zkouší zahrát tu zrychleně, tu zpomaleně.
Ne každý žert funguje a každému divákovi jistě přijde vtipného něco jiného. Někteří mohou vrtět hlavou nad tím, o co šlo třeba ve scénce s bulharským hip hopem.
Kryštof na Strahově
Universal Music 2018
Slabinou videonahrávky ze Strahova jsou krátké dokumentární a reportážní vsuvky. Lze pochopit, že jejich rolí je rytmické dělení filmu, které záznam koncertu nutně potřeboval, ale jejich obsahová úroveň pozvolna klesá od průměrných vstupů k čirému amatérismu. Závěrečný Krajčův monolog po úspěšném koncertu na kvalitě nepřidá. Zpěvákova euforie po vydařené show je pochopitelná, ale kritický divák ji bude vnímat jako ukázku samožerství. Stejně tak je škoda, že do Krajčovy nejsilnější písně Zůstaň tu se mnou běží závěrečné titulky.
Hlavní ale je, že stejnou radost, jakou je cítit na straně publika, vyzařuje ze záznamu také kapela. Přesně podle hesla Radujeme se, protože vy se radujete. Byť se něco někdy nepovede na sto procent, nevadí, úsměv to bohatě překryje. To posluchač z českých sestav ne vždy cítí. Z tohoto hlediska je tedy Kryštof na Strahově skoro instruktážní snímek.
