Tatínek z ní chtěl mít doktorku, slávu ale šestatřicetiletá Laura Pergolizzi dnes sbírá jinde než na operačním sále. LP, jak zní její umělecké jméno, je letos jednou z největších hvězd festivalu Colours of Ostrava.
Fronta se na ni stála na jaře v pražském klubu Roxy i včera před jednou z diskusních scén, kde se LP zúčastnila debaty pojmenované Život je cesta. Had byl tak dlouhý, že kdyby to šlo, naplní zpěvačka i výrazně větší sál.
Publikum tato droboulinká, nahrbená dáma s kudrnatými vlasy a černými slunečními brýlemi - nosíval je i její idol, rokenrolový zpěvák Roy Orbison - bavila bezprostředností během celé vymezené hodiny.
Na otázku, zda jí nevadí časté otázky týkající se jejího soukromí, bryskně odpověděla: "Je to O. K., neotravuje mě to. Jen ať se každý, kdo po deseti vteřinách strávených v mé přítomnosti nepozná, že jsem lesba, zeptá. Cítím v tomto směru zodpovědnost pojmenovávat věci pravými jmény."
LP v rozhovoru s moderátorem České televize Petrem Vizinou mluvila i o spolupráci s Rihannou ("Byla jsem překvapená, že píseň Cheers - Drink to That nazpívala v podstatě podle mého dema"), o oblíbených hudebnících (Bob Dylan a zejména jeho skladba I Shall Be Released, Johnny Cash, Jeff Buckley, The Beatles, The Rolling Stones, ale i matčiny desky s operními pěvci a pěvkyněmi) i o tom, jak přemýšlí o vznikajících písničkách (ráda prý skládá v chaosu, klid k práci nepotřebuje).
"Nejraději jen tak přijdu do pokoje a čekám, co se stane. Když jsem skládala budoucí hit Lost On You, měla jsem jen pár akordů. Navíc jsem ho napsala za jediný den. Je legrace, co se s písní potom stalo," naráží na obrovský úspěch, díky němuž se zpěvačka proslavila také v Česku.
S dalšími očekáváními je to však podle ní komplikované. "Napíšete píseň, je z ní hit a najednou se od vás čeká další. Když se vám žádný hit nepodaří, stále se od vás ale čeká," říká.
Jako autorka vlastních skladeb se LP snažila prosadit už od přelomu tisíciletí, jenomže žádné vydavatelství jí nevěřilo. První dvě desky propadly. Před několika lety ji label Warner Music odmítl vydat Lost On You a z další spolupráce sešlo. "Já si ale řekla, že těm písním věřím a že je vydám." Tak vzniklo album Lost On You na kalifornské značce Vagrant.
Řeč přišla i na fanoušky. LP tvrdí, že jsou to právě příznivci, kdo výrazně podporuje její cestu za hudebním snem. "Přišel ke mně jeden člověk a řekl mi, ať dál dělám to, co dělám. Poděkovala jsem mu. Je skvělé, když to, čemu se věnujete, potřebuje k životu i někdo další. A proto - nikdy v sebe nepřestávejte věřit a makejte na sobě," vzkázala.
Jen o pár hodin později, když v zapadajícím slunci s černými brýlemi na očích stála před fanoušky na hlavním pódiu, začala praktická ukázka výměny energie mezi umělcem a publikem.
LP se od prvních momentů zcela oddala atmosféře a do písniček se, jak je jejím zvykem, pokládala na sto procent. V hitu Tightropes dovedla hlas do neuvěřitelných výšek, "pískací" Other People, v níž hraje na akustickou kytaru, zase svou melancholickou, oceánskou atmosférou trochu připomněla izraelského písničkáře Asafa Avidana.
LP střídala kytaru s foukací harmonikou a ukulele a mezi písněmi neopomněla pochválit tuzemské pivo. Od fanoušků si vypůjčila mobil a chvíli natáčela dění v publiku, pak si zase na pódiu schovala ručně kreslený portrét, který jí kdosi z publika věnoval.
Když pak ke konci hodinu a čtvrt dlouhého setu, jemuž dominovaly skladby z alba Lost On You, zazněl očekávaný hit číslo jedna, v sérii vokálně i emocionálně exponovaných písniček paradoxně trochu zapadl.
Při své festivalové premiéře nicméně LP potvrdila, že její písničky nepatří jen do uzavřeného prostoru, kde se tísní tělo na tělo. Tahle drobná dívka s klidnou kapelou v zádech s přehledem utáhne i ostravský dav.
Co se dělo na vedlejších scénách
- Na Arcelor Mittal Stage potěšil fanoušky na několik hudebních cen nominovaný Brit Michael Kiwanuka (na fotce), doprovázený kapelou s bohatou rytmickou sekcí. Kiwanuka hraje hudbu ovlivněnou blues, soulem a latinem a některé skladby v jeho podání působily díky repetitivním motivům a naléhavému projevu šamanským dojmem. Koncert vyvrcholil několikanásobně delší nejslavnější písně Cold Little Heart, použité v seriálu Sedmilhářky. V tu dobu se s Kiwanukou do rytmu pohyboval i ten, kdo rytmus obvykle necítí.
- Tradičně dobrým line-upem vybavená Full Moon Stage nabídla například koncerty talentovaného písničkáře Jakuba Jiráska a jeho kapely Cold Cold Nights, ovlivněné americkou inide scénou. Jirásek a spol. jsou netradičně jemní a do celkového zvuku dokáží dobřa zapracovat zvuk trubky.
- Na stejném pódiu zazpíval syn Deža Ursinyho Jakub spolu s dcerou Jaro Filipa Dorotou Nvotovou písně z Ursinyho muzikálu Peter a Lucia.
- Při nočním koncertu elektropopové kapely Lidi Midi se lezlo na sloupy ocelových konstrukcí a kdyby kapela po hodině neskončila, pravděpodobně by se tančilo ještě teď.
Jak se po setmění ukázalo, šestatřicetiletá LP svou pozici na hlavním pódiu zvládla lépe než její o dva roky starší krajanka, pianistka a kytaristka Norah Jonesová. Dlouho očekávaná tuzemská premiéra měla tak trochu rozpačitý průběh.
Hudebnice od prvních akordů na kytaru a později i na klavír působila unaveným, v některých momentech nepřítomným dojmem. Její skladby se zpod sametového hlasu linuly nevzrušivě jako čas v letním odpoledni. Jistě, i to je "značka" jménem Norah Jonesová. Už od začátku ale bylo zřejmé, že setu by lépe sedla intimnější scéna. Taková, kde se pár metrů od pódia nezačíná štěbetat a kde lépe vynikne veškeré hudební dění.
Například skladba Sinkin’ Soon z deset let staré desky Not Too Late je vyloženě kabaretiérský kousek, u nějž by se vyplatilo zblízka pozorovat zpěvaččinu doprovodnou kapelu, která si s jazzovějšími i country ovlivněnými kousky pohrávala jako kuchař při přípravě delikates.
O novém albu Jonesové Day Breaks se mluví v souvislostech s patnáct let starým debutem Come Away With Me: podobná je atmosféra i písničková forma. Publikum v Ostravě poprvé výrazněji ožilo právě u klavírní balady Don’t Be Denied, coververze Neila Younga z nové desky.
"Chtěli jsme být hvězdy, založili jsme kapelu a hráli až do rána," zpívala Norah Jonesová. V ten moment se zpěvačce dalo uvěřit i víc než jen to, že je se svou kapelou zrovna "v práci".
Možná za to mohl - vzhledem k festivalovému prostředí i první návštěvě v České republice - trochu nešťastně poskládaný setlist, první výraznější hit Sunrise přišel až po dvaceti minutách koncertu. Možná by opravdu pomohlo pouze menší pódium anebo pozornější publikum. V porovnání s charismatickými a energickými kolegyněmi LP či Birdy ovšem Norah Jonesová působila jen jako milá návštěva z Texasu.
