"Na výstavě prezentujeme na 100 většinou menších grafik Tichého. Dalších 160 nám zůstalo ve fondu," říká kurátorka lounské galerie Michaela Vávrová.
Tichý žil v letech 1896 až 1961. Přestože grafice se umělec známý bohémstvím začal soustavně věnovat až po čtyřicítce, vytvořil osobitý svět: už na první pohled asymetrický, odtažitý, temný, zároveň čarovně přitažlivý. "Ačkoliv cirkusové prostředí v umění mnohdy svádí k žánrovosti a žoviální naivitě, Tichého grafiky jej vyjevují jako uhrančivé neznámo," myslí si Vávrová.
Vyučený litograf Tichý nedostudoval pražskou Akademii výtvarných umění. Živil se jako knižní grafik, ilustrátor či výtvarný redaktor v nakladatelství Melantrich, podílel se na vzniku asi dvou stovek publikací. Také navrhoval plakáty.
Často znázorňoval houslistu Paganiniho, témata z commedie dell'arte, což byl druh improvizovaného divadla v renesanční Itálii, dále postavy z Nového zákona nebo třeba dona Quijota z románu Miguela de Cervantese. Silně pracoval s imaginací, volně rozvíjel poetiku prvorepublikového spolku Devětsil. Často zobrazoval své přátele včetně fotografa Josefa Sudka, který mnoho jeho děl koupil.
Nejen obdivem k cirkusům či kabaretům Tichý navazoval na francouzské výtvarníky jako Henriho de Toulouse-Lautreca. Právě ve Francii strávil Tichý několik přelomových roků, když začátkem 30. let žil v Lyonu, Marseille a Paříži.
Na vrcholu hospodářské krize tam pobýval v nuzných poměrech, napsaly Hospodářské noviny. Živil se například tapetováním a malováním bytů. Když si nemohl dovolit olej a plátno, maloval jen kvašem na papír.
Tichý ve Francii mimo jiné navrhoval kostýmy pro cirkus, seznámil se s býčími zápasy v Provenci a také se stýkal s dalšími československými exulanty jako malířem Janem Zrzavým a skladatelem Bohuslavem Martinů.
Po návratu domů v Praze zažil mimo jiné nacistickou okupaci, kdy jej půl roku intenzivně hledalo gestapo. Po válce začal přednášet na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, jenže komunisté mu z ideologických důvodů zrušili profesuru a jeho dílo zavrhli jako formalistické.
Koncem 50. let se Tichý nervově zhroutil a zintenzivnila jeho psychická nevyrovnanost. Zemřel na rakovinu.
Jeho odkaz v roce 2002 připomněla velká retrospektiva v pražském Domě U Kamenného zvonu.
Paralelně s připomínkou Tichého děl lounská galerie tento týden zahájila také druhou výstavu, a to současného grafika Dalibora Smutného. Rovněž potrvá do 28. dubna. Devětapadesátiletý Smutný podle kurátorky Lucie Barvínek Šiklové představuje tichou sílu české grafické tvorby. Za ní je dlouhodobě oceňován, mimo jiné se stal laureátem Ceny Vladimíra Boudníka za rok 2016 a letos získal speciální ocenění za tisk z hloubky.
Smutného doménou je mezzotinta, časově náročná grafická technika tisku z hloubky. Na rozdíl od jiných grafických postupů nezakládá na vyrývání tmavé plochy, ale obraz naopak jako by modelovalo světlo. Výsledný tisk má charakteristicky měkký, šerosvitný sametový charakter.
Technika mezzotinty podle Šiklové podtrhává existenciální rozměr Smutného tvorby. "Před každou grafikou jsme svědky jedinečného, neopakovatelného dění. Světlo a tma, respektive běl a čerň, nestojí proti sobě, ale spoluhrají. Na první pohled staticky klidné soustředěné kompozice zblízka prozrazují delikátní světelnou hru, tmavá plocha jako by byla živá a pulsovala," uvedla kurátorka.
Tématem Smutného děl je flóra. "Květina evokuje probuzení k životu i naši pomíjivost. Čerň i běl. Obrat ke světlu. Tušení metafyziky. Symetricky uspořádané okvětní lístky fungují jako návěští krásy. Dalibor Smutný jako vyznavač krásy a přesahu," shrnuje Šiklová.
