V úvodu každé epizody soud omilostní zjevného grázla. Kromě justice je v tomto fikčním světě k ničemu i policie, kterou v prvním díle opouští kapitán Fait. Práci mu znemožňoval zkorumpovaný šéf. Bývalý policista se přesune do malebné dílničky, aby vyráběl dýmky, a kromě toho si vydělává v posluchárně vysoké školy, kde natrefí na studenta s dobrým postřehem. Ten se po pár peripetiích stává spolu s investigativní televizní reportérkou Faitovým novým parťákem.
Trojice brzy začíná fungovat coby titulní boží mlýny a nejrůznějším "podnikatelům" dokazuje pravdivost hesla o tom, že melou sice pomalu, ale jistě.
Přehlídka záporáků je tu pestrá a inspirovaná skutečnými případy, ke kterým se dlouholetý investigativní reportér Kroupa dostal. V seriálu je hrají výrazné typy jako Matěj Ruppert nebo Bořek Slezáček a téměř vždy jde o případy, které se pohybují na hranici uvěřitelnosti. Ať už jde o sektu, jejíž guru místo léčení tráví lidi jedem na krysy, bizarní kšefty s padělanými obrazy nebo vraždění kumpánů majitele kasina, který se vidí jako kovboj.
Jednotlivým případům ale seriál překvapivě nevěnuje tolik pozornosti. Rozkrývání zločinů a odhalování jejich souvislostí tvoří vždy pouze expozici. Soud už zasedal, takže ani není co řešit. Úkolem je dostat zločince do vězení, protože to nikdo jiný neudělá.
Srandičky a šarády
A tak do akce nastupuje potměšile potrhlý Fait v podání Martina Myšičky, jeho dobromyslný student Alex představovaný Vincentem Navrátilem a dobrodružná reportérka Markéta, kterou hraje Eliška Křenková. Ti se pokaždé v jiných převlecích vydávají za fiktivní osoby a rozpustile vlákají oběť do pasti.
O co jde tedy především, jsou tyhle šarády. Alex převlečený za albánského podnikatele, který by rád nakoupil něco většího, Fait s falešnými vousy na deset způsobů a Markéta jako koketní překladatelka a v tomto mužském světě nevyhnutelně také prostitutka. Každý převlek přináší ovoce - jednoho nového obyvatele pankrácké věznice.
Boží mlýny upomínají na tradici takzvaného amerického heist filmu od Podrazu po Dannyho parťáky, ve kterých se zločinci převlékají, aby po šňůře podfuků směřovali ke grandióznímu finále. V Božích mlýnech sice kousky vymýšlí vykonavatelé spravedlnosti, tím víc si to ale užívají. A právě to je zdaleka nejvýraznějším rysem této "trochu jiné" detektivky, která chce být vlastně spíš komedie.
Je plná laškovných výměn mezi kolegy, odposlechnutých "ivánkovských" rozhovorů korupčníků a situačního humoru, ke kterému čas od času poslouží i pes Kaštan - ve skutečnosti Kroupův, v seriálu Markétin. To vše podporuje nápadný hudební podkres, který člověka nenechává na pochybách, že sleduje pěknou taškařici.
Boží mlýny nonstop pomrkávají na diváky, aby jim náhodou některý humorný moment neušel. Dokonce i smluvené gesto hrdinů slavného Podrazu hrdinové zopakují v každé akci.
Antirédl
Hřebejk s Kroupou očividně chtěli přijít s pohodovou podívanou, která se nebere moc vážně a nabízí skvělé herecké výkony i možnost povznést se nad frustraci ze stavu společnosti, trochu se vysmát bizarním figurám z podsvětí.
Pro třiapadesátiletého Jana Hřebejka jsou Boží mlýny po třech řadách cyklu Detektivové od Nejsvětější Trojice už čtvrtým pokusem o trochu jinou, komickou seriálovou detektivku. O svých vzorech, jejich napodobování a zkoušení různých odstínů kriminálních seriálů mluví rád, a zajímavě.
Nejraději má herecké konverzační komedie. Proto nepřekvapí, že se rozhodl zpracovat právě Kroupův scénář. V tomto světle je trochu ironické, že ze všech televizních detektivek se režisérovi nejvíc povedla ta jediná vážná - Rédl. Vícevrstevnatý scénář Mira Šifry pracoval s extrémně zajímavými postavami i zatím v české kinematografii i televizní tvorbě nezpracovaným tématem.
Božím mlýnům se sice tu a tam povede vtipná pointa, většinu času však působí dojmem nepříliš zajímavých historek, při jejichž natáčení se bavili hlavně tvůrci. Ti do seriálu propašovali i pár osobitých odkazů na sebe samé, jako jsou Kroupovy oblíbené dýmky nebo Hřebejkovy inspirační zdroje.
Prostě se bavit
Dojem, že autoři se vyřádili, ale divák trochu marní čas, posiluje fakt, že to celé mají unést fóry. Boží mlýny si moc nelámou hlavu ani s postavami, o kterých toho příliš nevíme a jsou spíš určitými typy než prokreslenými charaktery, ani se samotnými případy. Vždy je načrtnou jen tak, aby se dala zorganizovat mystifikace vedoucí k dopadení. Pokud člověka nechytne někdy dost otřepaný humor a ultražoviálnost většiny postav, nezbývá moc důvodů, proč Boží mlýny sledovat.
Přitom alespoň o postavy či případy se dobrý detektivní seriál postarat musí. Jejich kvalita je dnes už moc vysoko na to, aby zkušenějšímu divákovi stačilo šest jednoduchých vyprávění o bizarních typech, na které nachystala boudu trojice vtipných detektivů.
Boží mlýny diváka zkrátka podceňují - a projevuje se to i zdlouhavým vysvětlováním všech peripetií nebo tvrdošíjným opakováním flashbacků a klíčových momentů.
Nejde si nevšimnout ani toho, jak je svět Božích mlýnů postaru laskavě chlapácký. Vtipy v asijské tržnici už mohou mladším ročníkům, které mají Vietnamce za spolužáky, připadat trochu dědečkovské, stejně jako slintání nad mladou volavkou. Těžko ale po autorech chtít, aby svůj vkus reflektovali nebo aktualizovali.
Boží mlýny nicméně dopadly po všech stránkách o mnoho lépe než před šesti lety Reportérka, kterou napsal jiný český novinář Josef Klíma. S třídílnou minisérií je však bohužel pojí to, že ani Janek Kroupa nezúročil svůj vhled do témat korupce, klientelismu a organizovaného zločinu. Zdá se, že mu o to ani moc nešlo. Boží mlýny prostě chtějí bavit. Kdo se na ně naladí, pobaví se s nimi.
Boží mlýny
Režie: Jan Hřebejk
První díl vysílá ČT1 tuto neděli ve 20.10 hodin.