Tísňové volání je přesvědčivý film. Stačí muž s telefonem a unesená matka, kterou divák nespatří

Tomáš Seidl Tomáš Seidl
13. 7. 2018 19:35
Postupně, nenápadně a jen prostřednictvím telefonických dialogů roste napětí ve filmu Tísňové volání. Unesená matka v něm volá do call centra, ale protože v autě jede se svým únoscem, musí mluvit v náznacích.
Policistu v podání Jakoba Cedergrena kvůli předchozímu profesnímu selhání čeká soud.
Policistu v podání Jakoba Cedergrena kvůli předchozímu profesnímu selhání čeká soud. | Foto: KVIFF Distribution

Ve Švédsku narozený režisér Gustav Möller je přesvědčen, že publiku v paměti nejdéle utkví filmové obrazy, které na plátně ve skutečnosti nevidí a vytvářejí se pouze v jeho představivosti. Svůj celovečerní debut Tísňové volání, který od včerejška promítají také česká kina, Möller natočil přesně podle tohoto předpokladu.

Dánský thriller, který získal ceny diváků na festivalech Sundance a v Rotterdamu, se odehrává výhradně v kodaňském call centru tísňového volání. Jeho protagonistou je úsečný policista Asger Holm, který byl na místo operátora dočasně přeřazen. Jednoho dne po pár banálních telefonátech přijme hovor vyděšené matky dvou malých dětí, kterou unesl její bývalý manžel. Poté co je jejich hovor náhle přerušen, se Holm - vyzbrojený jen sluchátky s mikrofonem a počítačem - začne v případu unesené ženy angažovat mnohem více, než mu ukládají předpisy.

Gustav Möller se svůj komorní thriller rozhodl natočit poté, co měl náhodou možnost slyšet zvukový záznam skutečného tísňového volání ženy, která jela v autě se svým únoscem, a proto musela mluvit pouze v náznacích. Filmař si uvědomil, že každý, kdo by tento telefonát slyšel, by si situaci představoval jinak. Každý by viděl jinou ženu, jiného únosce, ale také jiné auto, v němž jedou. A rozhodl se s tím ve své prvotině experimentovat.

Námět filmu sám o sobě přitom až tak originální není. Möller si pohrává s podobným tématem jako tvůrci thrilleru Tísňová linka, v němž Halle Berryová ztvárnila operátorku, jíž do života zásadně zasáhne zoufalý telefonát unesené dívky. Möllerův snímek nese i určité ozvuky thrilleru Cellular, v němž se oběť únosu náhodou dovolá lehkovážnému mladíkovi.

Nízkorozpočtový snímek Tísňové volání je kompaktnější než oba tyto filmy, které slibné příběhy posléze zbytečně rozmělňují konvenčními akčními scénami. Möllerův thriller naopak zůstává důsledně ukotven v klaustrofobním prostředí operačního střediska a soustředí se na "seversky" komplikovanou postavu degradovaného policisty. Pro něho se úspěšné vyřešení případu, který dostává stále tragičtější a ponuřejší kontury, postupně stává jakýmsi vykoupením za jeho vlastní hříchy.

Režisér Möller napětí svého thrilleru, který se odehrává v reálném čase, buduje postupně a nenápadně, a to jen prostřednictvím telefonických dialogů. Že navzdory svému minimalistickému nastavení příběh neztrácí na účinnosti, je mimo jiné zásluhou sugestivního zvukového designu. Ten dává do kontrastu mrtvolně odosobněné prostředí call centra se znepokojivými ruchy i panickou atmosférou eskalující na druhém konci aparátu. Tísňové volání by zjevně dobře fungovalo i jako rozhlasová hra.

Na působivém vyznění má zásadní podíl i pětačtyřicetiletý švédský herec Jakob Cedergren, který je tuzemským divákům známý především ze severských dramat Ukrutně šťastni a Submarino, případně ze seriálu Zločin.

Režisér Möller rozehrává chvílemi až hitchcockovsky důmyslný a klamavý příběh, který relativizuje otázku viny. | Video: KVIFF Distribution

Jeho policista přitom není žádným andělem spásy, s nímž by chtěl hovořit člověk v nouzi, který se v krizové situaci dovolá na tísňovou linku. Je strohý, netrpělivý, chvílemi až cynický. Nemá empatii psychologa ani zkušenosti policejního vyjednávače, který by rozvážným hlasem dodával odvahu oběti únosu a zároveň uklidňoval jeho strůjce. Jak se záhy ukáže, Holmův vlastní duševní stav je velmi chatrný, a to i proto, že jej kvůli předchozímu profesnímu selhání čeká soud.

Podobně jako v případě herce Toma Hardyho ve filmu Noční jízda, který je v recenzích s Tísňovým voláním často srovnáván kvůli své formální stránce, je takřka jediným partnerem Jakoba Cedergrena kamera. Ta ho mnohdy snímá ve velkých detailech z těsné blízkosti. Cedergren přitom bez nějakých expresivních projevů jen drobnými záchvěvy mimiky obličeje, třeba nepatrným pohybem očí anebo proměnlivou intonací, dokáže vyjádřit vnitřní napětí, ale také bezmocnost a obavy, kterým je jeho policista vystaven.

Za pozornost stojí i herecký výkon Jessicy Dinnageové v roli unesené matky, kterou diváci sice nikdy nespatří, ale její rozechvělý, emotivně kolísavý hlas dostatečně reflektuje duševní pochody, jimiž její postava prochází. Díky oběma hercům tak thriller předkládá i propracovanou psychologickou studii dvou rozervaných charakterů.

Tísňové volání

Režie: Gustav Möller
KVIFF Distribution, česká distribuční premiéra 12. července

Gustav Möller rozehrává chvílemi až hitchcockovsky důmyslný a klamavý příběh, který relativizuje otázku viny - originální název filmu zní Den skyldige, mezinárodní The Guilty - a připomíná, že cesta do pekel může být dlážděna dobrými úmysly. A i když závěrečnou pointu, která na případ vrhá nové světlo, mohou alespoň zkušenější diváci předem odhadnout, Tísňové volání zůstává nečekaně vyzrálým debutem. Přitom si vystačí jen s jedním telefonujícím hercem ve dvou místnostech.

 

Právě se děje

Další zprávy