Danny Boyle se scenáristou původního filmu Johnem Hodgem přivádějí na scénu kompletní čtveřici hlavních hrdinů v čele s pragmatickým hajzlíkem Markem Rentonem (Ewan McGregor). Mark se vrací do rodného Edinburghu po dvou dekádách strávených v Amsterdamu, a pokud se domníval, že staré rány jsou zahlazeny, tak se šeredně zmýlil.
Dobrák Spud (Ewen Bremner) je jediný, kdo by nemusel mít na Marka pifku: z lupu, s nímž Renton zmizel na konci prvního dílu bůhvíkam, jako jediný dostal podíl. Navrátilci ale nemůže zapomenout, že mu zmizel ze života a nechal ho tu potácet se mezi periodami odvykání a heroinovými recidivami. Sick Boy alias Simon (Johny Lee Miller) svou zášť vůči starému kámošovi nijak neskrývá. Přivítá se s ním spektakulární bitkou v hospodě, kterou zdědil po tetičce a kterou ve vybydlené čtvrti navštěvuje jen hrstka důchodcovských štamgastů.
A to ještě Mark netuší, že z vězení utekl čtvrtý z party - čirý agresivní psychopat Begbie (Robert Carlyle), který nesní o ničem jiném než o pomstě. Tahle asi nejtypičtější welshovská figura dostává v druhém díle Trainspottingu zaslouženě větší prostor než v jedničce.
Některé scény s ním mají skoro až sitcomový charakter (jako když svého léta neviděného syna, který se nepotatil a dostal se na vysokou, zaučuje do lupičského řemesla). Převažují ale momenty, v nichž Carlyle vyzařuje zlověstnou autoritu jen tím, jak se dívá. Z každého jeho gesta čiší skutečnost, že je to animální rapl, kterému není radno přijít do cesty.
Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Druhý díl Trainspottingu s tímhle příslovím polemizuje minimálně v rovině fanouškovských očekávání. Divák si nepřeje nic jiného než napojit se emocionálně na svůj dávný zážitek z prvního dílu, a pokud možno si ho zopakovat. Po formální stránce se Danny Boyle snaží co nejvíce přiblížit klipové poetice a výtvarné estetice prvního dílu.
Velkou roli v audiovizuálu snímku hraje samozřejmě soundtrack. A i když jsou jeho součástí tracky soudobých kapel jako Young Fathers nebo Wolf Alice, není jeho ambicí ani reálnou možností postihnout hudebního ducha doby, jako se to povedlo jedničce. Největší dopaminová slast se v mozku vyplaví, když se z plátna začnou linout známé hudební motivy lehce předělaných remixů slavných hitů Born Slippy nebo Lust For Life.
A podvědomou touhu po návratu k povědomému příběhu naplňuje scénář nového snímku vrchovatě. Boyle s Hodgem vystavěli skoro thrillerovou zápletku na společném úsilí Simona s Markem přebudovat krachující hospodu na bordel, což má být svého druhu dárek pro Sick Boyovu bulharskou kamarádku a rádobypřítelkyni Veroniku (Anjela Nedjalkova). A stejně jako v prvním díle se zase roztáčí kolotoč bizarních situací a naše oblíbené postavy mezi sebou opět vytvářejí různé nestálé aliance oscilující na tenké hranici mezi důvěrou a ochotou kdykoli zradit.
Je to pořád stejná písnička. Hrdinové sice zestárli a léta se jim projevila na těle a ve tvářích. Ale pořád se neusadili a pořádně nevědí, co si s životem počít. Boylova časosběrná fikce je nesentimentální a vlastně hodně hořká. Říká, že lidé se nemění. Jenže zatímco v pětadvaceti myslí na budoucnost málokdo, v pětačtyřiceti i věčného flinka občas přepadne nostalgické ohlížení za svým zpackaným životem.
Nostalgie není v tomhle snímku jenom narativní strategie, ale je to jedno z hlavních témat. Proto se ve filmu objevují flashbacky nejen související s příběhem prvního filmu, ale také s dětstvím našich hrdinů. Mark se Simonem místo aby řešili Josého Mourinha, tak vzpomínají na George Besta, excentrického fotbalistu ze sedmdesátek. A součástí soundtracku jsou tentokrát i provařené fláky z osmé dekády od interpretů, jako jsou Queen, Blondie nebo Frankie Goes To Hollywood.
Slavný Markův monolog z původního Trainspottingu začínající ironickou frází "Vyber si život" se dal brát jako generační manifest. V novém filmu si Renton střihne jeho současnou aktualizaci zahrnující fenomény dnešní doby od narcistické prezentace na sociálních sítích až po revenge porn. Rozdíl je jen v tom, že ten současný Mark ve svém svatém rozhořčení nepůsobí ani tak jako rebel, ale spíš jako morousovitý strejda odmítající novinky dnešního světa.
Simon na adresu Marka v jednu chvíli utrousí, že je jako "turista po svém vlastním mládí". Přesněji snad pocit ze sledování filmu T2: Trainspotting nejde vyjádřit. S Dannym Boylem coby zapáleným a zábavným průvodcem lze tenhle trip s klidným svědomím doporučit.
