RECENZE Intimní story o hledání míst v životě Freuda nenašla

Jan Gregor Jan Gregor
19. 9. 2014 19:00
Pokusem o přerod intimní romantické story o hledání místa v životě ve freudovsky symbolický rodičovský thriller si tvůrci filmu Místa ukousli až příliš velké sousto.
Místa.
Místa. | Foto: Cinemart

Recenze - Po kriticky oceňované sondě do duše zakomplexovaného estébáka v Poutech se tvůrčí duo Radim Špaček a Ondřej Štindl rozhodlo vyprávět příběh o tom, jak mladí muži Adam (Vladimír Polívka) a Marek (Jan Cina) poznávají svět, abychom parafrázovali název Špačkova debutu. Ač se tvůrci distancují od nějakého srovnávání s Pouty, mají toho s nimi Místa společného víc než dost.

Podívejte se na ukázku z filmu Radima Špačka Místa.
Podívejte se na ukázku z filmu Radima Špačka Místa.

Je tu opět postava introvertního hrdiny, v jehož nitru se vlivem vnějších okolností probouzejí vnitřní běsi. Je to žánrový příběh osobní pomsty a zároveň moralistní úvaha o zodpovědnosti za své činy.

Suverénní režie a kamera Jaromíra Kačera těží z fotogeničnosti industriálního prostředí měst v severních Čechách i malebné krajiny, která je obklopuje. Hudba Vaška Havelky a Davida Boultera z Tindersticks podporuje účelně atmosféru v lyrických pasážích i ve chvílích, kdy začne atmosféra thrillerově houstnout.

Dobře obsazený Franta Mrázek

Málo se dá vytknout také castingu. Špaček dává rád prostor filmově neokoukaným jménům a trojice představitelů ústředního milostného trojúhelníku vyzařuje přirozenou vzájemnou chemii. Johana Matoušková je přesvědčivá coby Anna, dcera provinčního šíbra a lokální femme fatale, která svou frackovitostí a bezprostředností zasáhne do života dvou nudících se devatenáctiletých kluků.

Jan Cina si coby citlivý showman, který rychleji mluví, než myslí, a dostává se proto často do problémů, užívá s gustem roli ušitou přímo na tělo. Zato Vladimír Polívka dostal herecký protiúkol a pasivitu svého hrdiny občas přehrává do zbytečné ňoumovitosti.

Skvělý je Jiří Štrébl, jeden z nejtvárnějších herců své generace, který ve zlaté pařízkovské éře Divadla Komedie ztvárnil několik nezapomenutelných rolí a v kreaci Annina mafiánského otce Kaisera vyzařuje zlověstnou energii grázla v masce bodrého strýce. I fyziognomií je podobný Františku Mrázkovi, na něhož tvůrci patrně vědomě odkazují skrze Kaiserovu podporu vesnického fotbalu, což byla i kratochvíle nejproslulejšího kmotra deváté dekády.

Nekonkrétně o devadesátkách

Přitom ještě více než u Pout platí, že tenhle retropříběh zasazený do divoké doby devadesátých let nic moc konkrétního o téhle éře nevypovídá a hlavně si to ani neklade za cíl.

Obsahuje některé dobové atributy (oblečení, program místního komerčního rádia nebo poměrně přesnou typologii mafiána posledních let dvacátého století), ale jinak to není realistická sonda do devadesátek. Obzvlášť poněkud přepjaté scény, v nichž dochází k interakci mezi Kaiserem, Adamem a Markem, neobstojí co do psychologické věrohodnosti a dávají smysl jen tehdy, když se člověk přikloní k jejich psychoanalytickému výkladu.

Je totiž příznačné, že kromě katalyzátorky dění Anny jsou ve filmu jen dvě epizodní ženské postavy. Místa by se dala charakterizovat jako archetypální příběh o přebírání a odmítání otcovských vzorů. Anna prochází traumatem ze smrti matky a neúspěšně se bouří proti machistické autoritě svého otce. Adam se zase musí popasovat se dvěma výchovnými příklady: otec (Robert Nebřenský) je benevolentní alkoholik a děda je drsňák komunista s temnou minulostí a pohrdáním pro jakékoli slabošství.

Místa (70 %)
Autor fotografie: Cinemart

Místa (70 %)

Řemeslně skvěle zvládnutá Místa mají i přes řadu zásadních dramaturgických chyb mé sympatie. Ale pokusem o přerod intimní romantické story o hledání místa v životě ve freudovsky symbolický rodičovský thriller si tvůrci ukousli tentokrát až příliš velké sousto. Na rozdíl od vysoustruženého dramatického tvaru Pout, gradujícího v sugestivní katarzi, jsou Místa plná dějových nejasností a nepochopitelných výpustek, které ztěžují ztotožnění s děním na plátně.

Jenže na rozdíl od vysoustruženého dramatického tvaru Pout, gradujícího v sugestivní katarzi, jsou Místa plná dějových nejasností a nepochopitelných výpustek, které ztěžují ztotožnění s děním na plátně.

Autoři přiznávají, že ve střižně hodili pod stůl naprostou většinu voiceoverů hlavního hrdiny. Soudržnost a srozumitelnost překombinovaného příběhu se jim tím ale na několika klíčových místech rozpadla pod rukama.

Řemeslně skvěle zvládnutá Místa mají i přes řadu zásadních dramaturgických chyb mé sympatie. Ale pokusem o přerod intimní romantické story o hledání místa v životě ve freudovsky symbolický rodičovský thriller si tvůrci ukousli tentokrát až příliš velké sousto.

Místa. Česko, Slovensko, 2014, 108 minut. Režie: Radim Špaček. Scénář: Ondřej Štindl. Hudba: David Boulter, Václav Havelka. Hrají: Vladimír Polívka, Johana Matoušková, Jan Cina, Robert Nebřenský, Jiří Štrébl, Jakub Gogál, Ivan Romančík st., Ondřej Malý, Taťjana Medvecká, Martina Černá, Filip Kaňkovský, Jan Plouhar. Premiéra v kinech 18. září 2014.

 

Právě se děje

Další zprávy