Po tři dekády festival Tanec Praha přiváží do České republiky špičkovou světovou taneční tvorbu.
Hlavní program soustřeďuje v Praze, poté některé projekty uvádí v dalších městech.
V tomto smyslu je Tanec Praha rozhodující institucí zajišťující kontakt českého publika s tanečním světem. Během roku zdejší divák na velké taneční těleso jen tak nenarazí.
Dnes je Tanec Praha velkou organizací, ale před těmi třiceti lety byl hlavně snem Yvony Kreuzmannové, optimistky s vytrvalostí maratonce, kterou mnozí vnímají jako synonymum festivalu.
Akord událostí
První velkou taneční company, kterou Kreuzmannová roku 1988 pomáhala přivézt do Prahy, byla Nederlands Dans Theater 2. V ní tehdejší emigrant Jiří Kylián tvořil poklady světové choreografie.
Byla to událost obrovského významu, a jak už to tak tenkrát chodilo, událost poněkud zastřená. Zato letošní ročník festivalu Kylián zahájí s plnou parádou: divadlo Ponec tento pátek, sobotu a neděli uvede jeho úspěšný multimediální projekt East Shadow, inspirovaný světem dramatika Samuela Becketta a přírodní katastrofou - zemětřesením a vlnou tsunami, jež před sedmi lety zasáhly Japonsko.
Kyliánova tvorba je rozsáhlá a má řadu poloh. V jeho posledních dílech k silně exponovaným patří ta absurdní, groteskní, existenciální.
Druhý tón do akordu letošního festivalu připojí korejská choreografka Eun-Me Ahn, která operuje v prostoru mezi tradicí a modernitou a hledá v něm témata i souvislosti.
Ve Foru Karlín 23. a 24. června uvede dílo Dancing Grandmothers, jejž inspirovaly pohyby korejských babiček.
Eun-Me Ahn na scénu přivede deset korejských seniorek, které tančí s mladými profesionálními tanečníky. Inscenace Dancing Grandmothers tvoří první díl trilogie věnované generačním otázkám - druhou je choreografie o mužích středního věku, ta třetí se věnuje teenagerům.
Posledním "akordem" festivalových událostí je Sunny, představení Izraelce Emanuela Gata a tanečníků jeho souboru, kteří k tvaru, tématu, vizuálním efektům a celkové koncepci významně přispěli.
Jedná se o taneční koncert plný interakcí, motivů, hutné energie i subtilních momentů. Plný života. Taneční výkony jsou vázány na osobní postoje, charaktery tanečníků a celé představení je jako karmické setkání představ, inspirací, vztahů a živé hudby. To vše 25. června taktéž ve Foru Karlín.
Akord těla a času
Letos třicetiletý festival nese podtitul "na věku nikdy nezáleželo méně". V žánru současného tance, který Tanec Praha prezentuje především, není věk tak kriticky omezujícím faktorem jako například v baletu. Některé osobnosti v oboru aktivně působí desítky let.
Jak vypadá a působí tělo, které padesát let tančí? Je majestátní a odvážné jako tělo Germaine Acognyové, čtyřiasedmdesátileté "matky afrického tance". Ta vystoupí 7. června v představení À un endroit du début, v němž sugestivně vypráví historii svého rodu - má na to věk, zkušenosti i vzpomínky, o něž se může podělit.
Nebo takové tělo vypadá jako zázrak organické technologie - šlachovité, hbité, hypersenzitivní, antigravitační, patřící Kanaďance Louise Lecavalierové, která tančila s Davidem Bowiem i Frankem Zappou.
Lecavalierová se letos na Tanec Praha vrací po několika letech, aby 20. června vystoupila v duetu So Blue spolu s Frédéricem Taverinim. Její tělo má na prahu šedesátky tolik co říct! Plachá tanečnice jej vždy nechávala, aby za ni hovořilo svobodně a bez cenzury.
Zralé tanečníky - Sabine Kupferbergovou a Garyho Chrysta - ostatně diváci spatří také v Kyliánově choreografii East Shadow, tom "Východním stínu", jež nastoluje ironickou souvislost plynutí času s přírodní katastrofou.
Domácí tóny
Důkazem toho, jak Tanec Praha za svou třicetiletou existenci pomohl vyzrát i české taneční scéně, budiž hned tři nové domácí tituly z letošního programu.
Především jde o Útočiště v režii Viliama Dočolomanského a souboru Farma v jeskyni. Inscenace vznikla z rozhovorů s mladými lidmi, kteří "na útěku prožili hraniční životní situace". Scénická kompozice fyzické exprese a živé hudby bude uvedena 4. června v novém sálu Centra současného umění DOX, kde teď soubor nastálo sídlí.
Jak vznikalo představení Útočiště? Tvůrčí tým na čele s Viliamem Dočolomanským zvolil metodu „devised theatre“, díky které se na procesu podílí všichni společně. Výsledný tvar tak dostává charakter autorského kolektivního díla. Že jsme to moc nevysvětlili? Přijde to zažít – 4., 5. a 6. června! Vstupenky k dispozici na: https://www.dox.cz/cs/specialni-programy/farma-v-jeskyni-utociste
Zveřejnil(a) Farma v jeskyni / Farm in the Cave dne NaN. undefined NaN
Úzkostnými emočními stavy se nechali inspirovat hvězda českého pohybového divadla a pantomimy Radim Vizváry s choreografem a tanečníkem Jiřím Pokorným, jenž působí v prestižních zahraničních souborech jako NDT 1 nebo Akram Khan Company.
Vznikla inscenace Sunday Neurosis, v níž se promítají expertizy obou umělců - pantomimická performance se současným tancem.
Belgická choreografka Karine Pontiesová má s českou taneční scénou dlouholeté tvůrčí i přátelské vazby a české publikum její citlivou tvorbu dobře zná.
Zkoumavá Pontiesová se v projektu Same Same zaměřuje na dvě výrazné osobnosti českého tance: tanečnici a choreografku Terezu Ondrovou a režisérku Petru Tejnorovou, které se spolu ocitnou na jevišti - v prostoru otázek a hledání.
Tanec Praha, klíčová taneční událost roku, toho samozřejmě nabízí mnohem víc. Jeho strukturovaný profil obsahuje program pro děti a rodiny, věnuje se studentům, v otevřených diskusích vyzpovídá umělce, zasáhne několika projekty do veřejného prostoru. Právě tedy začíná měsíc tance.
