Alespoň nominace pak získali herci Tereza Dočkalová a Jan Vlasák za role Isabely a Vincentia ve stejné produkci. A Tomáš Dianiška, člen hereckého souboru Palmovky a autor i režisér úspěšných inscenací na malé scéně Studia Palm Off, byl nominován za svou hru Pusťte Donnu k maturitě.
Necelých šest let poté, co se jejím šéfem stal Michal Lang, dosáhla libeňská scéna podle českých kritiků na vrchol. Její cesta vzhůru vypadá zpětně a z dálky skoro jako hollywoodský příběh. Vůbec ale nebyla jednoduchá.
Lang na jaře 2013 vyhrál konkurz na vedení Divadla pod Palmovkou. Těsně předtím, než se ujal funkce, však budovou protekla povodeň. Následovaly dva roky v provizoriu, zatímco se rekonstrukce vytopených prostor neuvěřitelně vlekla. Během té doby soubor za příšerných podmínek kočoval po různých pražských scénách a hrál na zájezdech.
"Premiéru Othella jsme absolvovali v Dlouhé. Ráno jsme do inscenace začali nasazovat světelné změny a zvuk, v šest jsme skončili a v sedm byla premiéra. Nikdy bych nevěřil, že to jde. Ale lidi v divadle věděli, že jsou na začátku něčeho, a chtěli tomu dát šanci," vzpomíná na tu dobu Michal Lang.
Ne všichni, kdo s ním byli zpočátku rozhodnuti vzkřísit napůl bulvární okrajovou scénu a udělat z ní znovu jedno z center pražského divadelního dění, vydrželi a na podzim 2015 oslavili nový začátek v obnoveném Divadle pod Palmovkou.
"Během prvních tří let se zaměstnanci divadla hodně obměňovali. Na pozici šéfa technického provozu se vystřídalo asi pět lidí. Ale bylo to logické. Dával se dohromady optimální tým," líčí Lang. "Ty příšerné podmínky nás nakonec stmelily," dodává.
Norou i Mefistem
Herečka Tereza Dočkalová před šesti lety přijala nabídku pražského angažmá na Palmovce a opustila svůj první divadelní domov v ostravské Komorní scéně Aréna, v jejíchž barvách získala Cenu Thálie pro činoherce do 33 let. Byla z těch, kdo novému šéfovi a jeho vizi uvěřili.
Dnes je jednou z hvězd libeňské scény a k první Thálii tady vloni přidala druhou za roli Nory ve stejnojmenné inscenaci Ibsenovy hry.
"Startovní pozice losera je dobrá v tom, že od vás nikdo nic moc nečeká, a tak můžete jenom překvapit. Vytopené divadlo na Praze 8 takovou pozici dokonale splnilo," komentuje svízelné roky všestranná herečka, jinak také autorka brilantních sloupků v Lidových novinách či aktérka pikantních feministických videokomentářů Branky, body, kokoti.
Na roli Isabely v Shakespearově hře Něco za něco spolupracovala Dočkalová s polským režisérem evropského renomé Janem Klatou. "Každý režisér, kterého Michal Lang k práci souboru přizval, do Libně donesl něco důležitého," říká herečka. "Klata je jedním z nejchytřejších lidí, jaké jsem kdy potkala. Pokud nejste úplně natvrdlý, setkání s ním vás nutně musí posunout o kilometry."
Dočkalové Isabela v inscenaci představuje vypjatou, bezohlednou podobu ctnosti. Režisérovy neobvyklé nároky na výrazné fyzické herectví splňuje s nevídanou lehkostí i vtipem. Precizně buduje obraz extrémního myšlení a postojů své postavy.
Do nové inscenace Fausta, která měla na Palmovce premiéru před pár týdny, Klata obsadil Dočkalovou znovu - překvapivě do role Mefista.
Inspirace i riziko
Ředitel Michal Lang připouští, že temné, ironické inscenace polského režiséra publikum rozdělují. "Jan Klata na naše jeviště přináší svébytnou poetiku, nedávno oceněnou evropskou divadelní cenou. Impulzy, které jsou inspirující, provokativní a něco otevírají. Jsou nezbytné pro to, aby divadlo zůstalo živým organismem," míní Lang.
Zdůrazňuje, že pozvat Jana Klatu na pohostinskou režii představuje krok na neprobádané území. "Znamená to velké nároky na herce, na techniku, osvětlovače, zvukaře a další. Jsou to nervy," líčí šéf Palmovky.
"Klata netrvá na stejných honorářích, jaké dostává v západní Evropě, i tak ale inscenace stojí dvakrát tolik, než je běžné. Je to investice. Samozřejmě riskantní. Její smysl spočívá třeba v tom, že dostanete pozvání na zahraniční festivaly, kde máte možnost reprezentovat českou kulturu a včlenit ji do té evropské," vysvětluje.
Dianiška a Kalba
S humorem sobě vlastním komentuje libeňské angažmá nepřehlédnutelný třicátník Tomáš Dianiška, kterého Lang na Palmovku přivedl ze svého předchozího působiště, Divadla F. X. Šaldy v Liberci.
"Těžkých chvil byla spousta. Někdy si říkám, jestli je opravdu nutné odvádět takovou náročnou, poctivou, ale nikomu nepotřebnou práci," dí Dianiška.
Divadlo F. X. Kalby, které v Liberci založil se skupinou hereckých kolegů, dostalo k dispozici podkrovní Studio Palm Off a začalo chrlit nové texty a autorské inscenace. Ty na Palmovku přivedly generaci mileniálů. Dianiškova hra nazvaná Pusťte Donnu k maturitě dokonce musela být kvůli velkému zájmu diváků přesunuta ze sálu pro 80 lidí na velkou scénu.
Inscenace, nominovaná na cenu za nejlepší původní hru minulého roku, se věnuje fenoménu devadesátých let v Československu. Proč? "Devadesátky jsou přece supersměšná dekáda," říká herec, režisér a dramatik Dianiška, který pochází ze Slovenska. "Od módy, muziky až po kuponovou privatizaci. U nás v Banské Bystrici oslavoval místní mafián narozeniny v McDonaldu," ilustruje Dianiška, kterému už dnes prý náměty nosí kamarádi. "Jejich dramatický potenciál poznám během minuty. Jen to psaní je pořád samotářská činnost," konstatuje.
Právě inscenace Dianiškovy hry Mlčení bobříků byla v roce 2016 jedním z prvních momentů, kdy se smolná etapa Langova šéfování obrátila a souboru se začalo dařit naplňovat program, s nímž jeho šéf vyhrál konkurz.
Přispět k tomu mohla, byť okrajově, proměna zanedbaného místa. "Z okolí divadla se teď stává nový Karlín," všímá si Tomáš Dianiška. "Otevírají se nové kavárny a bistra se slanými muffiny. Diváci to k nám najednou nemají daleko."
Otevřeni střední Evropě
Zásadní pro úspěch Divadla pod Palmovkou bylo Langovo rozhodnutí uspořádat v roce 2016 festival divadel středoevropských zemí PalmOffFest. Na první pohled to vypadalo jako čisté šílenství. Finančně i organizačně. Ale už první ročník přinesl sukces.
Pražské publikum mělo náhle možnost vidět významné inscenace dvou evropsky proslulých polských režisérů, Krystiana Lupy a již zmíněného Jana Klaty, a osobně s nimi debatovat. Bylo jasné, že téma aktuální proměny společenského a politického prostoru v zemích střední Evropy, které tvořilo motto festivalu, je živé a nosné.
Dramaturgie dalších dvou ročníků pak reflexi nacionalistických, extremistických nebo protiimigračních nálad ještě prohloubila. Diskusí se zúčastňovali nejen divadelníci, ale také politologové nebo komentátoři.
Festival nakonec Palmovce přinesl mnoho cenných kontaktů, stejně jako intenzivní spolupráci s Janem Klatou.
Peníze až na prvním místě
Nakonec je třeba uvést, že libeňská scéna by současný program nemohla naplňovat bez finanční podpory pražského magistrátu, který je jejím zřizovatelem.
Michal Lang vzpomíná, jak před třemi lety tehdejšímu radnímu pro kulturu za KDU-ČSL Janu Wolfovi představil plán festivalu. "Měl jsem domluvené inscenace, divadla věděla, že peníze teprve sháním. Pan radní se mě zeptal, jestli ty režisérské hvězdy opravdu přijedou, já jsem to potvrdil a on nám do rozpočtu divadla přidal dva miliony korun," vybavuje si Lang.
Podle něj se vloni náklady na festival pohybovaly okolo 2,6 milionu korun. Podařilo se získat dotaci od ministerstva kultury ve výši 350 tisíc. Zbytek byl financován z provozních zdrojů divadla po předchozím souhlasu pražského magistrátu. Byť mnoho festivalových činností dobrovolně či jen za minimální odměnu odvedli Langovi spolupracovníci.
Poměrně velkoryse pražský magistrát navýšil i příspěvek na celoroční provoz instituce. V roce 2014 podpořil Divadlo pod Palmovkou 22 miliony korun, pro tento rok už je v magistrátním rozpočtu pro libeňskou scénu připraveno 40 milionů.
Zkušenosti s radními pro kulturu si šéf Palmovky pochvaluje a doufá, že spolupráce vydrží do budoucna. "Když jsem na Palmovku přišel, mělo divadlo sice vysokou návštěvnost a z toho plynoucí příjmy, ale to, co nabízelo, splývalo s tím, co hrají komerční divadla," vysvětluje Michal Lang. "Příspěvek nám rostl rok od roku a nám se v souvislosti s tím dařilo. Tak to je. Myslím, že si na magistrátu váží toho, že nejsme divadlo, které za peníze daňových poplatníků nabízí to nejsnadnější," dodává.
