Kadir van Lohuizen žije v Amsterdamu, učí fotografii a je spoluzakladatelem fotografické agentury NOOR. V rámci společného projektu s firmou Nikon vycestoval do šesti velkých měst včetně Jakarty, Tokia a São Paula a zdokumentoval, jakým způsobem se v těchto zemích řeší otázka likvidace odpadu. Jeho soubor o hospodaření s odpady vyhrál kategorii životní prostředí na World Press Photo.

Co vás inspirovalo zaměřit se na celosvětový problém s odpadem?

Při práci na mém předchozím projektu, který se zabýval dopady klimatických změn a zejména vzestupem hladiny oceánů, ve mně vyvolalo velké obavy množství odpadu, které jsem viděl na malých ostrovech a plážích.

V současnosti se naše chápání celosvětového problému s odpadem omezuje na vložení odpadu do pytlů a odpadkových košů. Nikdy nepřemýšlíme o jeho další cestě a množství práce a úsilí věnovaných jeho likvidaci. Chtěl jsem sledovat, co se stane s naším odpadem, vystopovat, jak se s ním zachází, pokud se s ním vůbec nějak zachází.

Proč se podle vás lidé po celém světě tak málo zajímají o odpad?

Nemáme ve zvyku ptát se, co se stane s odpadem, který projde našima rukama. Téměř vše, co vyhodíme, se dá znovu použít nebo recyklovat, a pokud se podíváte na čistý objem produkovaného odpadu, zejména v západních společnostech, tak je hrozivý.

V některých městech, která jsem navštívil, nezbývá na manipulaci s tímto odpadem už žádné místo. Ve městech, jako je New York, jsou skládky plné a odpad se musí exportovat. Tento problém mají i v Jakartě, která již doslova nemá místo na zvládnutí odpadu, který vyprodukuje, a přesto se odpadky nadále vozí na největší skládku na světě. Naproti tomu v Tokiu, největším městě světa, recyklují v podstatě všechno. Z toho se můžeme přiučit.

Jak jste si vybíral města pro svůj projekt? 

Důležitým prvkem bylo zachytit globální pohled na problém s odpadem. Takže Jakarta a Tokio v Asii, São Paulo a New York v Americe, Lagos v Africe a Amsterdam v Evropě. Je fascinující a užitečné vidět, jak se situace liší mezi jednotlivými zeměmi a světadíly. Můžeme si tak vytvořit celkový obrázek.

Například New York produkuje nejvíce odpadu ze všech míst na světě - dvakrát více než město na druhém místě, Mexico City. Přesto se nijak nezabývá svou vlastní spotřebou. Výsledkem je export odpadu ke zpracování jinam.

Na druhou stranu Japonsko je mimořádně úspěšné v opětovném využívání svých velmi omezených surovinových zdrojů a v mnoha ohledech ukazuje příklad ostatním, jak správně zacházet s odpadem. Volba takových extrémů byla jediným způsobem, jak najít rovnováhu mezi identifikováním problému a pokusem představit jeho řešení.

Co byly pro vás hlavní překážky při realizaci projektu?

Často jsem musel přesvědčovat firmy hospodařící s odpadem, aby mi poskytly povolení fotografovat a ukázaly mi, jak se zpracovává. Problém nastal zejména tehdy, když příslušná firma s odpadem nezacházela řádně.

Z tohoto hlediska byl problémový New York, protože zpracování odpadu je tam celé zprivatizováno a podílí se na něm mnoho různých organizací, od kterých potřebujete získat povolení. Naštěstí jsem měl v každém městě dobrého místního prostředníka - producenta, který mi s tím pomohl.

Další překážkou bylo najít ideální vizuální přístup. Odpad je odpad a ve většině případů vypadá stejně bez ohledu na to, kde se nachází. Musel jsem přemýšlet, jak mám sdělit poselství svého projektu a současně zajistit, aby byly všechny snímky zajímavé a různorodé. Vyžadovalo to hodně přemýšlení. 

Jak si děláte průzkum pro projekty, jako je tento?

Než se pustím do projektu, přinutím se zapsat si jeho smysl, co chci říci, poselství a výstupy. Kromě toho jsem musel v tomto projektu pečlivě zvážit, která města navštívím a jak budu v jejich okolí cestovat. Průzkum začal nejméně šest měsíců předtím, než jsem začal fotografovat. Musel jsem si také opatřit místního prostředníka v každém městě, který mi pomohl.

Jaké faktory ovlivnily váš výběr vybavení?

Hlavně spolehlivost. Odjakživa používám techniku Nikon, nikdy mě nezradila.  Podmínky byly docela drsné, zejména v místech s intenzivní vlhkostí, jako je Jakarta, jsem potřeboval, aby těla fotoaparátů a objektivy obstály. Musel jsem také působit diskrétně. Nenosím s sebou mnoho vybavení - obvykle dvě těla a tři objektivy.

Pomohlo mi to splynout s prostředím, nemusel jsem například chodit po skládce odpadu v Lagosu a nosit hromadu profesionálně vypadajícího vybavení. Upřednostňuji fotoaparát Nikon D810, má fantastické funkce videa a rozlišení 36 megapixelů také znamená vynikající kvalitu snímků.

Model Df je zase užitečný s přihlédnutím k jeho nízké hmotnosti a skvělé přenosnosti. Pokud jde o objektivy, měl jsem Nikkor 17-35 mm f/2,8D, Nikkor 35 mm f/1,4G a Nikkor 50 mm f/1,8D.

Který okamžik vám nejvíce utkvěl v paměti?

Bylo to v Lagosu. Kromě skutečnosti, že se mi město líbilo, mě překvapilo, že skládka odpadu byla relativně dobře organizovaná. Bez komunit na skládce, které separují různé materiály, by se toto poněkud apokalyptické město už dávno utopilo ve svém vlastním odpadu. Myslím, že mnoho z nás čte o problémech s odpadem po celém světě, avšak až při pohledu na ty správné snímky získáte skutečnou představu o rozsahu problému.

Co byste poradil fotografům?

Mou hlavní radou je zachovat si zvědavost - pokud ji ztratíte, budete mít problém nadále tvořit svěží a zajímavá díla. Myslím také, že je důležité mít nadšení pro cestování a vědět, s čím potřebujete pomoci. Měl jsem štěstí, že jsem mohl navštívit některá z nejzajímavějších měst světa, avšak nebylo by to možné, pokud by mi při tom nepomohli správní místní lidé. Podle mého názoru je to stejně důležité jako správné vybavení.

Jste ambasadorem značky Nikon, co to pro vás znamená? 

Vybavení této značky mě provázelo na každém kroku kariéry. Těší mě možnost podělit se o mé znalosti a o nadšení pro fotografii s mladšími generacemi - a mít k tomu pomoc a podporu společnosti Nikon považuji za výsadu. Doufám, že tímto projektem zvýším povědomí o problému s odpadem a o tom, jak se s ním zachází, a že motivuji lidi, aby se do hloubky zamysleli a pečlivě uvážili, jak se budou zbavovat svých odpadků. Musíme si uvědomit širší dopad našeho jednání na budoucnost naší planety.