"Oni to tedy nebyli Rusové, byli to endéeráci (vojáci z tehdejší Německé demokratické republiky, pozn. red.), ale Rusové se tam potom objevili také," vysvětluje Gustav Aulehla, který patří k nejuznávanějším českým fotodokumentaristům. Většina jeho snímků vznikla v období od 50. do počátku 90. let a mnohé z nich se zapsaly do historie československé fotografie. Platí to i o jeho sérii, kterou nafotil v srpnu 1968.
Gustav Aulehla
- 87 let, přední československý fotodokumentarista
- jeho snímky z období 50. až 90. let dokumentují běžný život a zapsaly se do historie československé fotografie
- Aulehlovy práce jsou ve fotografických sbírkách několika muzeí v České republice i v zahraničí
- průřez jeho bohatou tvorbou najdete v publikaci Gustav Aulehla. Fotografie 1957-1990 (Kant, 2009)
- více informací a fotografií na aulehla-gustav.wz.cz
V tu chvíli moc nepřemýšlel, prostě popadl svou Leicu a vyrazil do ulic dokumentovat události, které změnily na dlouhá léta život v Československu. "Naštěstí jsem měl s sebou v lázních dost filmu, jako bych už něco tušil," říká Gustav Aulehla dnes.
Lázně se po 21. srpnu začaly rychle vylidňovat, situace byla vypjatá a lidé se z léčebných pobytů rychle vraceli domů. "Jako skoro poslední jsem se také rozhodl, že se vrátím," popisuje fotograf tehdejší události. V té době už bydlel v Krnově, který je jeho domovem dodnes. "Ale ještě jsem si řekl, že se po cestě zastavím v Praze," říká Gustav Aulehla.
Zastihl tam zrovna situaci, kdy se lidé shlukovali před Hradem a čekali na návrat prezidenta Ludvíka Svobody z Moskvy. Dnes už víme, že se vrátil poražen, podepsal Moskevský protokol, který souhlasil s pobytem sovětských vojsk na československém území a přislíbil sovětskému vůdci Leonidu Brežněvovi "normalizaci". Jediný člen československé delegace byl tehdy proti takovému řešení - František Kriegel.
V Praze se pak Gustavu Aulehlovi přihodila kuriózní a v tu chvíli také docela nepříjemná situace. Mezi lidmi se rozšířila zpráva, že si mají dávat pozor na agenty ruské tajné služby NKVD, kteří prý operují v Praze. Jejich popis byl "neoholení, špatně česky mluvící muži". Aulehla tehdy oholený nebyl a jeho hanácký přízvuk (narodil se v Olomouci) zněl v Praze opravdu trochu cize.
Lidé na něj upozornili příslušníka Veřejné bezpečnosti a ten od Aulehly požadoval důkaz, že není sovětský agent. "To se samozřejmě těžko dokazuje. Občanský průkaz mu nestačil. Řekl mi, že ten by si agent mohl klidně nechat vyrobit. Nakonec mě zachránila lázeňská průkazka," usmívá se dnes Gustav Aulehla, ale přiznává, že tehdy mu do smíchu nebylo.
Jeho snímky, které v srpnu 1968 vznikly, jsou v mnohém výjimečné. Jejich síla je například i v tom, že se nesoustřeďují na dramatické výjevy barikád a hořících ulic, jak je známe od jiných autorů. Koncentruje se na psychologii a prožitky běžných lidí v této kritické situaci. A skvěle zachycuje jejich úzkost, starosti, ale i vzdor a způsob, jakým se Češi a Slováci dokázali semknout.
