Na Sicílii se Mili v únoru dostala přes takzvaný couchsurfing. To je sociální síť, přes niž si lidé domlouvají ubytování, které je prakticky zadarmo. Platí se jinou protislužbou. Nejčastější je poskytnutí vlastního bydlení jinému uživateli sítě v budoucnu. V Římě bydlela u člověka, jehož rodiče potřebovali pomoct se stavbou domu v Kalábrii. Mili nabídku přijala a vyrazila. Zkušenost to byla, ale ne zrovna příjemná.
"Zjistila jsem, že je to docela hrůza. Oni nějak nechápali, že i když se snažím cestovat za co nejmenší náklady, neznamená to, že žiju jako zvíře a nemám nároky na normální životní podmínky. Neměla jsem třeba vůbec k dispozici sprchu ani normální postel. Tam, kde mě ubytovali, byla navíc strašná zima. Bylo to jak z doby kamenné, připadala jsem si jak v Survivalu," vzpomíná Mili s tím, že takhle žít vydržela týden. Pak si našla bydlení na Sicílii.
Mladá cestovatelka působí možná až příliš neohroženě. Zvlášť když na sebe prozradí, že už od 15 let sama stopuje. V tomhle věku to zkoušela v Čechách, později se tímto způsobem dva měsíce pohybovala po Francii. "Ale já se taky bojím," uvádí Mili dojmy na pravou míru a pokračuje: "Nad vším hodně přemýšlím a poslouchám svou intuici."
Sicílie jako Indie
Sicílie světoběžnici čímsi připomínala Indii. "Lidi jsou tu také docela temperamentní. A samozřejmě také tím nepořádkem, skútry a hlukem. Opravdu si tu občas připadám jako v nějaké evropské Indii," říká Mili, která to ale nebere jako negativní referenci. Vyzdvihuje moře, hory, Etnu, bohatou historii a hlavně jídlo. Nejraději má to sladké - cannoli a cassatu, což jsou dezerty s ricottou.
Z míst, která mohla prozkoumat, jí jako první vytane na mysli ostrůvek Favignana, který leží západně od Sicílie. Připomíná jí některá dříve navštívená místa, jako jsou Malta, Sardinie, Kypr, a něčím dokonce i její oblíbené Azory. "Určitě bych tam i klidně na chvíli žila. Je to prostě krásný ostrov," říká mladá žena a doporučuje ještě městečka na jihu ostrova, jako jsou třeba Syrakusy, Ragusa nebo Noto.
Za zmínku prý stojí i Trapani, kde se zrovna nachází, i když působí trochu ospale. Mili si tedy občas zajede do živějšího Palerma, které je od jejího prozatímního domova relativně blízko a kde poznala nové přátele. Těch už má díky své povaze a způsobu cestování po světě docela dost.
Nebojte se zeptat místních
Stydlivějším povahám by poradila, aby nad oslovením místních tolik nepřemýšlely a prostě se rychle na něco zeptaly. Může se stát, že se pak dostanou k informacím nebo zážitkům, které by je jinak minuly. Tak Mili zažila třeba lednový večírek u lyžařského vleku na Etně: "Letos tam nebyl dostatek sněhu, ale každou neděli se tam konala zimní party. Byli tam dýdžejové a sešly se tam všechny věkové kategorie. Děti si tam mohly zabobovat."
Je jí teprve 22 let, ale něco už má nacestováno. "Když najdu někam levnou letenku, tak se tam podívám. Je to někdy za podobnou cenu, jako kdyby si člověk udělal výlet do Brna. Díky couchsurfingu navíc nemusím řešit ubytování," říká Mili, která tímto způsobem prozkoumává Evropu.
Výhra a život v thajském chrámu
V loňském roce se jí poštěstilo, že mohla navštívit vzdálenější země, protože vyhrála výzvu World Travel Hackers od Kiwi.com, a tak se mohla vydat do Thajska. Spolu s cestovatelkou Bety dostaly 10 tisíc eur, aby měsíc cestovaly, sdílely zážitky na sociálních sítích a plnily při tom různé úkoly, jako třeba procestovat Bangkok všemi dostupnými dopravními prostředky nebo nechat si naplánovat den pomocí umělé inteligence.
Když společná cesta s Bety skončila, Mili zůstala v Thajsku a měsíc strávila v jednom z tamních chrámů. I k téhle příležitosti se dostala přes člověka, kterého rovněž potkala díky couchsurfingu. Dřív dělala bojová umění a zajímalo ji, jak se v takovém chrámu žije, a tak vstávala ve čtyři ráno, jedla dvakrát denně a deset hodin denně meditovala. Pak se sama ještě vydala do Indie na jógový pobyt a s přáteli, které potkala na cestách, prozkoumat Himaláje.
Nyní tedy Mili bude ještě chvíli objevovat tu "evropskou Indii". Kam ji její touha prozkoumávat nová místa zavede dál, se ještě ukáže.
