


K historickým budovám mají Češi poněkud rozporuplný vztah. Zatímco některé si hýčkají, jiné z nepochopitelných důvodů leží ladem. To je také případ městských lázní na pražském Žižkově, které se postupem času dostaly do alarmujícího stavu.

Od pražského hlavního nádraží vede cyklistická stezka, a jakmile se po ní přiblížíte k Vítkovu, budete přecházet malý most nad Husitskou ulicí. Po levé straně se v blízkosti mostu nachází dům, který rozhodně na pohled nevyvolává příjemné pocity.
Jak je nejspíš zřejmé, jedná se právě o bývalé žižkovské lázně. Ty se přestaly využívat před mnoha lety a budova zchátrala. Okna zůstala otevřená, nebo dokonce rozbitá, vnitřek domu nevypadá lépe.
Na první pohled by se tak mohlo zdát, že dům je dávno opuštěný. Poměrně často ale za okny bylo možné zahlédnout siluety lidských postav. Lázně se staly útočištěm pro osoby bez domova, narkomany a další.
Lázně byly postaveny na počátku 20. století, a to na základě projektu architekta Jindřicha Motejla. Jednalo se přitom o zcela revoluční myšlenku, kdy prakticky v centru města měla být vybudována stavba, která při pohledu zvenčí vypadala jako obyčejný bytový dům. Uvnitř ale měly být nabízeny luxusní služby – ta nejlepší lázeňská péče.
V roce 1903 byla stavba definitivně dokončena a ihned poté se do lázní podívali první hosté. Brzy se o nich mluvilo po celém Rakousku-Uhersku, žádné jiné lázně v tu dobu totiž nebyly tak moderní. Není proto vůbec divu, že sem zavítal dokonce i císař František Josef I.
V přízemí se nacházel velký bazén, parní lázeň a také prostory, kde se prováděly nejrůznější masáže. V prvním patře mohli nalézt útočiště movitější klienti nebo ti, kdo vyžadovali tu nejvyšší míru soukromí. Proto nechyběly také salonky se soukromými bazénky.
Další vymožeností, kterou se první patro mohlo chlubit, byl bazén s prosklenou stěnou, ze kterého byl nádherný výhled.
V patře druhém byly připraveny velké vany, ve kterých probíhaly lázeňské procedury. Využívaly se ale také sklepní prostory, ve kterých bylo zřízeno hned několik saun. Ve vyšších patrech domu pak bylo umístěno několik soukromých bytů.
Sláva žižkovských lázní však začala postupně upadat, až byly nakonec v roce 1984 definitivně uzavřeny. Po revoluci ještě chvíli sloužily jako diskotéka, což se na vzhledu interiéru nehezky podepsalo. Přestavby byly provedeny necitlivě a mnoho původních historických prvků zcela znehodnotily.
Následovala etapa, ve které budova sloužila jako nejrůznější podniky nevalné pověsti – jako třeba striptýzový klub, nebo dokonce nevěstinec. V roce 2007 byl ale dům již ve stavu, kdy nebylo možné jej dál využívat. Byl proto kompletně uzavřen.
Radnice Prahy 3, na jejímž území se dům nachází, nějakou dobu zvažovala, co s někdejšími lázněmi podniknout dál. Z mnoha navrhovaných projektů nakonec zvítězil ten, za kterým stojí Yvona Kreuzmannová. Ta je nejen zakladatelkou spolku a festivalu Tanec Praha, ale také ředitelkou blízkého tanečního divadla Ponec.
Budova by tak podle plánu měla projít nákladnou rekonstrukcí, po které se promění v Dům tance. Bazény mají být přebudovány na taneční sály, ve kterých budou probíhat lekce pro veřejnost. Chybět by neměla ani wellness zóna nebo kavárna. „Dům tance poskytne zázemí širokému spektru umělců, zároveň otevře budovu veřejnosti,“ vysvětlovala Kreuzmannová v deníku Metro.
Jak to s lázněmi vypadá v současnosti? Skutečně vznikl projekt z dílny architektonického studia Reaktor, podle kterého by mělo dojít k revitalizaci budovy. Podle původních plánů měly být práce hotové do konce roku 2025, zatím se tak ale nestalo.
Spolek Tanec Praha ještě v létě loňského roku navíc nabízel komentované prohlídky zchátralé budovy, práce se tak zcela očividně zastavily. Důvody nejsou zcela zřejmé, může ale jít například o zjevně vysoké náklady rekonstrukce.
Zdroje: Pražský Deník









Reportér Aktuálně.cz Ondřej Stratilík prožil několik uplynulých dní mezi havíři a jejich rodinami, kteří se těžce vyrovnávají s ukončením těžby černého uhlí ve Stonavě. V rozhovoru mluví o tom, co od nich slyšel, a zároveň popisuje i jejich reakce na politické projevy. Z nich nejvíce rezonoval předtočený projev prezidenta Petra Pavla, na který reagovali havíři pískáním.



Nebuďme skromní a uspořádejme v Česku olympiádu, nabádá při pohledu na aktuální klání pod pěti kruhy první ministr pro sport Boris Šťastný (Motoristé). Největší svátek sportu by se u nás mohl konat už v roce 2036 nebo 2038. „Myslím, že bychom neměli být skromní. Zvládli bychom to,“ říká Šťastný v rozhovoru pro Aktuálně.cz.



Skupinová fáze hokejového turnaje mužů v olympijském Miláně se v neděli uzavírá. Češi ve 12:10 nastoupí proti Švýcarsku. A půjde o důležitý zápas, neboť nastaví vyřazovacího pavouka pro předkolo i čtvrtfinále.



Obrovským zklamáním končí olympijské hry v Itálii pro Markétu Davidovou. Dlouholetá česká biatlonová jednička, kterou trápí bolesti zad, po pokažené smíšené štafetě nezvládla dobře ani svůj druhý start. Ve sprintu dojela po čtyřech chybách na střelnici a pomalém běhu až na 81. příčce. V následném televizním rozhovoru s ní cloumaly emoce.