Kolem chátrající kaple projížděl na motorce. O patnáct let později se v ní spí pod křišťálovým lustrem

Rekonstrukce nakonec trvala téměř patnáct let.

Přes den interiér zalévá měkké denní světlo, večer se promění v intimní a klidné prostředí.

„Když vstoupíte dovnitř a zavřete za sebou dveře, je tam ticho a klid. To místo má neuvěřitelně pozitivní energii.“ A právě kvůli tomu se k němu po letech sporů, povolení a odkladů nakonec vrátil i on sám.

Podařilo se zachovat původní charakter stavby.

V interiéru dnes najdete řadu moderních prvků.

Rekonstrukce nakonec trvala téměř patnáct let. |

Foto: Kaple Jinak, se souhlasem

Když Zdeněk Macháček poprvé nahlédl do chátrající kaple ve Vrchovanech, rozhodl se, že ji jednou koupí. Netušil ale, že ho čeká patnáct let jednání s úřady, přerušená rekonstrukce i úvahy o tom, že nechá stavbu raději spadnout. Dnes se v bývalé sakrální stavbě spí pod křišťálovým lustrem a majitel ji uvádí jako důkaz, že i památky bez původního využití mohou dostat nový život.

Kolem bývalé kaple ve Vrchovanech projížděl na motorce a původně ani nechtěl zastavovat. Zarostlá stavba schovaná mezi stromy vypadala jako desítky jiných venkovských památek, které už léta čekají na svůj osud. Pak si ale všiml škvíry ve dveřích.

„Neodolal jsem a chtěl jsem se podívat dovnitř. V otvoru jsem viděl kus interiéru a bylo to nádherný,“ vzpomíná majitel projektu Kaple Jinak Zdeněk Macháček.

Právě tehdy si prý řekl, že by kapli jednou chtěl koupit. „Vždycky se mi líbila architektura a umění. Chtěl jsem mít něco jiného, výjimečného. Podobné projekty jsem viděl v zahraničí a fascinovalo mě, že historické stavby mohou dostat úplně nový život.“

O několik měsíců později začal zjišťovat, komu objekt vlastně patří. V katastru našel adresu tehdejšího vlastníka, pražského architekta, a poslal mu dopis. „Odepsal mi, sešli jsme se přímo na místě a nakonec jsme se dohodli.“

Práce jak na kostele

Rekonstrukce nakonec trvala téměř patnáct let. A nejtěžší podle Macháčka nebyla samotná stavba. „Nejsem developer ani stavař, takže pro mě bylo nejtěžší papírování. První setkání s památkáři, první závazná stanoviska, stavební povolení, kanalizace, optické kabely a všechny věci, které si člověk na začátku ani neumí představit.“

Když poprvé vstoupil dovnitř, kromě původní atmosféry viděl také rozsah práce, která ho čeká. „Představoval jsem si, kde co původně bylo, jak to fungovalo, jak asi vypadaly varhany. Pak jsem se začal dívat na stav stěn, podlah, krovu a říkal si, co všechno bude potřeba udělat. Byla to práce jak na kostele.“

Postupně přibývaly další požadavky a další úpravy projektu. „Když dáte všechno dohromady, objeví se archeolog, o kterém vám nikdo neřekl, a máte další problém.“ Právě vztah s památkovou péčí se podle něj nakonec stal největší překážkou celé rekonstrukce. „Samotná stavařina nebyla problém. Nejhorší bylo dohadování s úřady a s památkáři. V mém případě byli někdy papežštější než papež.“

Kvůli sporům chtěl kapli nechat spadnout

Vzpomíná například na dlouhé debaty kolem oken. „Požadavek byl použít původní rámové prvky a jednoskla. Jenže ta okna byla v podstatě torza a nebyla použitelná. Nakonec se podařilo dohodnout nová okna, ale i tak jsem musel obhajovat, proč chci dvojskla místo jednoskel.“

Podobných sporů bylo podle něj mnohem víc. „Po čase začnete přemýšlet, jestli to celé má smysl.“ Nakonec přišel okamžik, kdy práce úplně zastavil. „Řekl jsem si, že to nechám spadnout. Nebude to stát žádné peníze a vlastně to nikomu nebude vadit.“ Stavba pak zůstala několik let nedokončená. „Měl jsem pocit, že systém je nastavený tak, aby podobné projekty člověk raději vzdal.“

Rozestavěnou kapli chtěl prodat

K návratu k projektu došlo až po pandemii covidu. „Přemýšlel jsem, co budu dělat s rozestavěnou kaplí. Dokonce jsem uvažoval o prodeji včetně projektové dokumentace. Jako projekt kaple k bydlení to mělo svou hodnotu.“ Nakonec se ale rozhodl pokračovat. „Řekl jsem si, že už mám snad to nejhorší za sebou a byla by škoda to nedotáhnout.“

Pomohla podle něj i změna lidí na památkovém úřadě. „Najednou se dalo o věcech normálně mluvit a hledat řešení. To stavbu výrazně posunulo dopředu.“ Původní rozpočet přitom počítal s částkou kolem dvou milionů korun. „Začínal jsem před patnácti lety a po covidu se ceny úplně změnily. Rozpočet vzal za své. Raději jsem to přestal počítat.“

Jednu položku ale zmiňuje s úsměvem. „Když se podíváte na křišťálový lustr od Preciosy, tak víte, že to není světlo z obchodního domu za pár stovek.“

Záchrana místo chátrání

Když začal s prvními úpravami a odstraňováním náletových dřevin, místní jeho plán příliš nechápali. „Lidé se chodili ptát, co s tím vlastně chceme dělat a proč se někdo vůbec pouští do rekonstrukce kaple.“ Podle Macháčka tak tehdy vypadala i samotná obec. „Byla tu řada neopravených staveb a tomu odpovídalo i uvažování lidí. Dnes je to jiné.“

Ani dnes se sice všichni neshodnou na tom, jakou budoucnost by podobné stavby měly mít, většina místních ale podle něj projekt přijala. „Samozřejmě se najdou lidé, kteří říkají, že kaple měla sloužit původnímu účelu. Nakonec ale většinou diskuse skončí tím, že by obnova stála obci miliony, nikdo by tam už nechodil na bohoslužby a objekt by dál chátral.“

Právě to je podle něj hlavní argument pro podobné projekty. „Je lepší chátrající objekty opravit a využívat než je nechat spadnout. Spousta podobných staveb už svůj původní účel nikdy plnit nebude, ale to neznamená, že nemohou důstojně sloužit dál.“

Když Zdeněk Macháček poprvé nahlédl do chátrající kaple ve Vrchovanech, rozhodl se, že ji jednou koupí.

Okolí kaple láká k objevování i klidnému bytí. Jen pár minut odtud najdete Máchovo jezero s plážemi a vodními sporty, v blízkém okolí pak lesy, pískovcové skály a romantické vyhlídky.

Pohodlné spaní tu najde až sedm hostů, kteří ocení útulnou ložnici v podkroví i možnost přespání v hlavní obytné místnosti.

Zobrazit
15 fotografií

Zvenku kaple, uvnitř dům

Přesto se podle něj podařilo zachovat původní charakter stavby. „Chtěl jsem zachovat co nejvíc z původního objektu, ale zároveň využít moderní technologie, aby se v kapli dalo fungovat celý rok.“ Uvnitř je například podlahové vytápění, které návštěvníci vůbec nevnímají. „Technologie jsou schované a neruší prostor ani atmosféru.“

Na otázku, zda je objekt ještě kaplí, nebo už domem, odpovídá stručně: „Zvenku určitě kaple. Uvnitř už je to v podstatě dům se zachovanými prvky kaple.“ Dnes bývalá kaple funguje jako netradiční ubytování a najdete ji v nabídce Amazing Places. Zvenčí zůstala kaplí, uvnitř se proměnila v prostor určený pro pobyt, odpočinek nebo práci.