Ruský venkov, 1912 | Foto: Wikimedia Commons

V Rusku žijí ti, kdo seděli, sedí nebo sedět budou

Na podzim 1912 si to Kuděj namíří na východ. Chce navštívit carské Rusko, překročí hranice, jenže třetí den je zatčen (omylem pokládán za atentátníka na taškentského policejního ředitele) a v nesnesitelných podmínkách ruského vězení stráví půl roku. Silně prochladne a přivodí si revmatismus, který ho pak bude sužovat do konce života. Rusko tedy nepozná skrze krajinu, ale přes pestrou galerii či galerku uvězněných - zlodějů, tuláků, volnomyšlenkářů, studentů.

Když je posléze bude portrétovat ve své knize Hostem u báťušky cara, připomenou jeho popisy některé stránky z ruských klasických románů, především od Gogola. Trpký humor, ztěžklý smutek, existenciální tíha a všudypřítomná melancholie a absurdita. Z Ruska je Kuděj následně vyhoštěn a dopraven eskortou na rakouské hranice. Prorocky pak napíše: "V Rusku nikdo nemá jistotu, jak to s ním druhý den dopadne. Žijí tam tři druhy lidí: První ti, kteří sedí. Druzí - kteří si již své odseděli, a třetí - kteří budou sedět."

Foto: Ruský venkov, rok 1912