Vzali to od podlahy. Rodina nechala v bytě zbourat skoro všechny příčky

Zóny nebylo nutné zásadně měnit – jejich původní umístění už odpovídalo logice bytu, a architekti je proto zachovali.

Architekti přistoupili k úplnému přepracování půdorysu.

Významným prvkem interiéru jsou také závěsy, které nefungují jen jako dekorace, ale jako aktivní architektonický nástroj.

Celý projekt vychází z přesvědčení, že neexistuje univerzální řešení bydlení. Každý prostor musí reagovat na konkrétní životní styl jeho obyvatel.

Do celého bytu byla položena jednotná světlá podlaha, která vizuálně propojuje všechny zóny.

Zóny nebylo nutné zásadně měnit – jejich původní umístění už odpovídalo logice bytu, a architekti je proto zachovali. |

Foto: Ana Skobe, STUDIO MIKA d.o.o.

Rekonstrukce 110metrového bytu ve slovinském Mariboru změnila nejen jeho dispozici, ale i způsob, jakým v něm rodina žije. Architekti pracovali s úplným odstraněním příček a vytvořili prostor, který se skládá spíš ze zón než z místností. Základem návrhu se stal důraz na plynulost každodenního života čtyřčlenné rodiny.

Klíčovým výchozím bodem byla samotná budova, která byla navržena renomovanými architekty a nabízela kvalitní konstrukční i prostorový základ.

„Velkou výhodou projektu byla jeho poloha v architektonicky kvalitní budově, která byla navržena s velmi flexibilním půdorysem,“ vysvětlují slovinští architekti ze studia MIKA.

Díky tomu bylo možné odstranit všechny nenosné příčky a začít pracovat s prostorem téměř od nuly. Původní stav ale neodpovídal potřebám rodiny – byt byl tmavý, s dlouhou chodbou, která prostor opticky uzavírala a působila těžce. Jednotlivé místnosti byly navíc funkčně nevyvážené: někde chybělo úložné místo, jinde byl prostor zbytečně velkorysý, a kuchyň byla příliš malá.

Chodba, která přestala být jen průchodem

Architekti proto přistoupili k úplnému přepracování půdorysu. Klíčovým nástrojem se stal nový koncept chodby, která už není jen spojnicí, ale aktivní součástí prostoru.

„Na základě požadavků programu bylo zřejmé, že původní dispozice nedokáže zajistit požadovanou funkčnost,“ uvádí studio MIKA. „Vytvořením členěné chodby bylo možné reagovat na různé prostorové potřeby a dosáhnout efektivnější organizace bytu.“

Chodba se tak stala prostorem, který střídá funkce – od úložných částí přes dětské pokoje až po technické zázemí. Vstupní část nabízí pouze šatní skříň, zatímco další úsek propojuje ložnici s vestavěným úložným prostorem. Střední část patří dětskému pokoji a technickému zázemí, zatímco největší zóna na konci dispozice je věnována koupelně.

Světlo jako hlavní nástroj návrhu

Zásadním výsledkem této reorganizace bylo uvolnění prostoru pro kuchyň, která se mohla výrazně zvětšit a stát se plnohodnotnou součástí obytné zóny. Namísto samostatné místnosti se protahuje do hloubky dispozice a přirozeně navazuje na jídelní a obývací část. Tyto zóny přitom nebylo nutné zásadně měnit – jejich původní umístění už odpovídalo logice bytu, a architekti je proto zachovali. Jedním z hlavních problémů původního bytu byla tma.

Dlouhá chodba blokovala přirozené světlo a vytvářela uzavřený dojem. Nový návrh pracuje přesně opačně – s otevřeností a světlem jako základním stavebním prvkem. Do celého bytu byla položena jednotná světlá podlaha, která vizuálně propojuje všechny zóny. Zásadní roli ale hraje i samotná geometrie prostoru.

„Členěná chodba umožňuje okamžité vizuální propojení od vstupu až do obytné části,“ popisuje STUDIO MIKA. Aby se zároveň eliminoval pocit dlouhého koridoru, byla do šikmých stěn vložena zrcadla, která prostor opticky rozbíjejí a dodávají mu dynamiku.

Materiál jako sjednocující princip

Materiálová paleta byla záměrně omezená a pracuje s principem „jeden materiál – jeden prvek“. Tento přístup umožňuje, aby jednotlivé materiály vynikly a zároveň nepůsobily rušivě. V obytné části dominuje ořechové dřevo, které se objevuje v kuchyňských a vestavěných prvcích.

„Ořechové dřevo bylo použito pro hlavní vestavěný prvek v obývacím prostoru, kde přináší hloubku a teplo,“ uvádí architekti. Tento materiál se opakuje i v ložnicích a koupelně, čímž vytváří vizuální kontinuitu celého bytu. Významným prvkem interiéru jsou také závěsy, které nefungují jen jako dekorace, ale jako aktivní architektonický nástroj. V obytné části tvoří měkký přechod mezi interiérem a exteriérem a zároveň umožňují měnit míru otevřenosti prostoru.

Zásadním výsledkem této reorganizace bylo uvolnění prostoru pro kuchyň, která se mohla výrazně zvětšit a stát se plnohodnotnou součástí obytné zóny.

Jednotlivé místnosti byly navíc funkčně nevyvážené: někde chybělo úložné místo, jinde byl prostor zbytečně velkorysý, a kuchyň byla příliš malá.

Původní stav ale neodpovídal potřebám rodiny – byt byl tmavý, s dlouhou chodbou, která prostor opticky uzavírala a působila těžce.

Základem návrhu se stal důraz na plynulost každodenního života čtyřčlenné rodiny.

Zobrazit
11 fotografií

Architektura přizpůsobená každodennosti

Celý projekt vychází z přesvědčení, že neexistuje univerzální řešení bydlení. Každý prostor musí reagovat na konkrétní životní styl jeho obyvatel. „Návrh současného bydlení nesleduje univerzální formuli, ale reaguje na životní styl a potřeby uživatelů,“ uvádí STUDIO MIKA. Stejně důležitý je podle nich i kontext samotné budovy a její možnosti. Úkolem architekta pak není jen navrhnout estetický prostor, ale přetavit zadání do funkčního celku, který funguje v každodenním životě.

„Hodnota architektury spočívá v pochopení projektu jako celku – v rovnováze mezi materiálem, funkčností, světlem a prostorovým tokem,“ uzavírá studio. Výsledkem je byt, který nepůsobí jako soubor jednotlivých místností, ale jako jeden plynulý prostor. Každý krok má svůj význam, každá zóna svou logiku a žádný prvek není náhodný. Proměna ukazuje, že i zdánlivě problematický byt může získat novou kvalitu, pokud se přestane uvažovat v kategoriích místností a začne se pracovat s prostorem jako celkem.