Eric Bennett, fotbalový fanoušek z Austrálie, netušil, že věc, kterou dělá každý den bez přemýšlení - típnutí cigarety - spustí řetězec událostí, který navždy změní dějiny britského sportu. Seděl ve třetí řadě hlavní tribuny, když mu pod nohama vzplály odpadky nahromaděné pod dřevěnou podlahou. V panice ještě chrstl na plamínek nedopité kafe, ale bez úspěchu. Během několika minut už celá tribuna hořela. To, co mělo být oslavou fotbalového postupu, se změnilo v tragédii.

Patsy Hollinger, správce hřiště Bradfordu, později popsal situaci jako naprostý chaos. Utrpěl popáleniny obličeje, které mu zůstaly po zbytek života. Klubový kapitán Peter Jackson měl toho dne převzít trofej za vítězství v divizi, ale už během prvního poločasu stadion pohltila panika a dým.

Požár začal v zadní části hlavní tribuny. Konstrukce postavená v roce 1908 byla z velké části dřevěná. K neštěstí podle vyšetřování přispělo i to, že se prostor pod tribunami dlouhodobě neuklízel a hromadily se tam odpadky.

Celá tribuna byla v plamenech během pouhých čtyř minut. Únikové cesty byly v některých případech zablokované nebo uzavřené. Kromě toho na stadionu chyběly hasicí přístroje či jakýkoliv protipožární systém.

Na místo dorazili během několika minut hasiči a zdravotníci. Oheň se podařilo dostat pod kontrolu přibližně za deset minut, ale následky přesto byly fatální. Mezi mrtvými byli děti i senioři, nejmladšímu bylo 11 let. Většina obětí zemřela kvůli udušení nebo popáleninám.

Výsledky vyšetřování shrnuje zpráva Popplewell Report. Hovoří se v ní o zásadních systémových nedostatcích. Na základě těchto zjištění vznikly nové bezpečnostní předpisy pro stadiony. Zavedena byla mnohá protipožární opatření, zakázaly se dřevěné tribuny a revidovala se pravidla pro údržbu stadionů a správu únikových cest

Stadion Valley Parade byl po rozsáhlé rekonstrukci znovu otevřen v prosinci 1986.