Skrytý ráj v České Kanadě. Majitelé proměnili okolí chalupy v zahradu, kde se zastavil čas

Majitelé využívají chalupu především o víkendech a při rekonstrukci domu se rozhodli proměnit i okolní pozemek. Zahradní architekti dostali neobvyklý úkol: propojit zahradu s okolní krajinou a vrátit místu atmosféru, kterou postupně pohltily přestárlé smrky.

„Hned nám bylo jasné, že základním úkolem bude navrhnout, jak propojit zahradu s krajinou a probudit genia loci schovaného mezi stárnoucími smrky,“ vysvětlují autoři projektu Ferdinand Leffler a Kristýna Vaverková z ateliéru Flera.

Související

30 fotografiíProhlédnout si 30 fotografií

Vyměnili pohodlí za starou chalupu. Anna žije pod třísetletou lípou jako její předci

„Inspirací, která napovídala, jak se bude tenhle zahradní příběh psát, nám byla nejen okolní krajina, ale i postupně se rozrůstající sbírka umění, jež je velkou vášní paní majitelky, a samotná chalupa,“ popisují autoři projektu. Rekonstrukce chalupy totiž spojila jednoduché současné linie s tradičním venkovským stavením a stejnou cestou se vydala i zahrada.

Chuť vzpomínek

Pozemek o rozloze přibližně dvou tisíc metrů čtverečních stoupá do mírného svahu. Hned vedle domu vzniklo velkorysé posezení pod pergolou, které odráží způsob, jakým manželský pár s dospělými dětmi tráví volný čas. Zahradní architekti se ale od začátku snažili vyhnout tomu, aby na sebe nová řešení strhávala příliš pozornosti.

„Naší zásadou číslo jedna bylo především nepřehánět to s výraznější architekturou. U venkovského stavení je třeba dbát hlavně na poctivé materiály. Tuctovou zámkovou dlažbu možná zkousnete u městského domu, ale venkovské chalupě už vysloveně škodí,“ říkají architekti. Místo ní dostalo prostor dřevo, kámen a cihla.

„Původní plaňkový plot byl přesně tím detailem, který jsme samozřejmě chtěli zachovat, abychom místu ponechali původní ráz a chuť vzpomínek.“ Kameny nalezené přímo na pozemku doplnily další, které majitelé sehnali u místních traktoristů.

Kůlna, kterou skoro nevidíte

Jedním z nejtěžších úkolů bylo navrhnout praktické stavby tak, aby v krajině nepůsobily rušivě. „V rámci venkovských stavení je obzvlášť těžké vymyslet novou druhořadou praktickou stavbu tak, aby vypadala dobře a nepůsobila v místě cize,“ vysvětlují Ferdinand Leffler a Kristýna Vaverková

Úložný prostor pro kola proto dostal zelenou střechu a záměrně nenápadnou podobu. „Jednoduchost a architektonická pokora těchto stavbiček se vám vyplatí, a to v kontextu prakticky každého architektonického stylu.“

Zobrazit
43 fotografií

Jak dostat majitele do zahrady

Dalším úkolem bylo přimět majitele využívat i vzdálenější části pozemku. Svah proto propojily široké schody, které vedou mezi jednotlivými částmi zahrady. „Pokud by byly úzké a nepohodlné, majitelům by se do zahrady moc nechtělo,“ vysvětlují autoři.

Přehledný pozemek rozdělily skupiny stromů, keřů a lučních květin do menších zákoutí pro různé aktivity. Právě velké stromy podle zahradních architektů vytvářejí skutečný charakter zahrady.

„Jsou to právě velké stromy, které zahradu dělají zahradou, a tak jsme na místo uschlých smrků, nešťastně zvolených původním majitelem, vysadili mnoho druhově vhodnějších ovocných stromů a bříz.“ Ve vzdálenější části pozemku vznikla louka a trávník s osivem připraveným na míru. Nechybí ani remízky a trvalkové záhony.

Nejosobitější vrstvu celé zahradě dodává sbírka umění majitelů. Sochy a umělecké objekty se objevují mezi stromy a stávají se přirozenou součástí prostoru. „Nechybí tu meditační lavička nebo v remízku schovaná trucovnička,“ uzavírají architekti.

Video: Učitelka Anna Štukhejlová provází svou chalupou

Zdroj: autorský článek