Letecký pohled na vesnici Woolpit v hrabství Suffolk, Velká Británie. Snímek z roku 2015 ukazuje moderní podobu dějiště středověké legendy. | Foto: Profimedia.cz

Dva hlasy, jedna záhada

Verze druhého kronikáře - opata cisterciáckého kláštera v Essexu Ralpha z Coggeshallu - působí osobněji. Tvrdí totiž, že dívku vídal na vlastní oči v domě rytíře Richarda de Calne ve Wykes, kde sloužila. Právě od tohoto šlechtice prý slyšel celý příběh z první ruky. Podle jeho textů děti vyšly z jeskyně, kam se dostaly při sledování stáda. I v jeho verzi hrají roli tajemné zvony, které děti přilákaly k východu. Zajímavý detail přidal o dívce samotné - označil ji jako "poněkud svévolnou a nestoudnou", což si každý vykládal po svém. Postava Richarda de Calne je přitom klíčová. Jde o historicky doloženého šlechtice a patrona, který příběhu dodává na důvěryhodnosti. Ačkoliv jeho jméno uvádí jen Ralph, právě jeho role - jako ochránce dívky i zdroj svědectví - činí z legendy něco víc než jen lidovou pohádku.

Rozdíly mezi oběma kronikami jsou pro badatele cenné. William dává příběhu teologický, téměř zázračný rozměr, Ralph se drží víc při zemi a opírá se o konkrétní jména, místa a osobní svědectví. A právě v těchto odlišnostech se skrývá síla. Nejde jen o to, co se ve Woolpitu stalo, ale o to, jak se o tom vyprávělo.