V Anglii ve 12. století se u vlčí jámy znenadání objevily dvě děti se zelenou kůží. Chlapec a dívka mluvící neznámou řečí prý přišli ze země věčného soumraku. Jejich příběh zaznamenali dva kronikáři, kteří nám zanechali jednu z největších záhad historie. I proto, že se jejich texty lišily. Šlo o sirotky, víly, nebo něco docela jiného? Pátrejte s námi po pravdě, která dodnes uniká.
Smrt a zelená nemoc
Chlapec se však i tak v lidském světě nezvládl naplno adaptovat. Byl slabý, apatický - a proto po krátké době u vesničanů zemřel. Naštěstí alespoň dívka přežila - naučila se jazyk, přijala víru - a s novou stravou její kůže zvolna ztrácela zelený nádech.
Právě tato proměna se stala středem mnoha teorií. Mluvilo se o podvýživě, dokonce o chorobě zvané chloróza - "zelené nemoci" způsobené nedostatkem železa. Jiní uvažovali o otravě arsenem. Ale žádné vysvětlení nesedí dokonale. Jak připomíná historik Michal Madej, středověcí lidé znali projevy nemocí - ale tohle pro ně bylo něco naprosto šokujícího. Zelená barva kůže působila jako z jiného světa.
Na snímku z roku 2015: kostel Panny Marie ve Woolpitu je úzce spjat s legendou o zelených dětech. Právě zde mohly být ve 12. století pokřtěny. Ačkoli dnešní velkolepá gotická stavba pochází převážně ze 14. století, stojí na místě původního kostela, který byl svědkem oněch událostí.