Záhada nejmenší planety. Merkur se smršťuje mnohem víc, než vědci čekali

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Merkur je sice nejmenší planeta Sluneční soustavy, ale vědcům teď připravil velké překvapení. Nová studie naznačuje, že se během miliard let ochladil a smrštil výrazně víc, než se dosud předpokládalo. Rozdíl může být až 30 procent. Co se odehrává hluboko pod jeho povrchem?

Merkur obíhá Slunce ze všech planet nejblíž. V průměru ho od naší hvězdy dělí asi 58 milionů kilometrů a jeden oběh zvládne za pouhých 88 pozemských dní. Teplotní podmínky na jeho povrchu jsou extrémní, ale ještě zajímavější je to, co se odehrává pod ním.

Planeta vznikla před přibližně 4,5 miliardy let z plynu, prachu a hornin. V prvních etapách Sluneční soustavy navíc čelila množství prudkých srážek s dalšími tělesy. Ty ji zahřívaly, Merkur ale postupně začal své vnitřní teplo ztrácet. S chladnutím se zmenšovalo i jeho nitro a okolní horniny se musely přizpůsobit.

Právě na povrchu po tomto procesu zůstaly stopy. Hřbety, zlomy a takzvané lalokovité útesy vznikaly při stlačování kůry. Některé z nich jsou až 1,6 kilometru vysoké a táhnou se stovky kilometrů.

Stopy po smršťování ale zmizely pod krátery

Jenže číst historii Merkuru z jeho povrchu není vůbec jednoduché. Protože planetu po miliardy let bombardovaly asteroidy a komety, pokrývá ji obrovské množství kráterů a rozmetaného materiálu, který starší geologické útvary postupně překryl. Právě to mohlo vědcům zkreslovat představu o tom, jak moc se Merkur skutečně zmenšil.

Tým kolem planetárního vědce Gaku Nishiyamy proto znovu analyzoval data ze sondy MESSENGER, která Merkur zkoumala v letech 2011 až 2015. Vědci porovnávali povrch planety a hledali souvislost mezi jeho členitostí a výskytem struktur vzniklých při smršťování.

Výsledek byl nápadný: v nejdrsnějších oblastech Merkuru se podobných struktur nacházelo méně. To ale nemuselo znamenat, že tam nikdy nevznikly. Podle vědců je mohl jednoduše skrýt materiál z dávných impaktů.

„Napadlo nás, že existuje proces, který tyto známky zkracování povrchu zakrývá,“ vysvětlil Nishiyama.

Nový výpočet mění pohled na historii planety

Vědci proto odhadli, kolik struktur může být v současnosti skryto pod materiálem na povrchu. Z jejich výpočtů vyplývá, že dosavadní odhady mohly rozsah smršťování podhodnocovat.

Podle nové studie se Merkur mohl smrštit o 10 až 30 procent více, než se předpokládalo. Dosavadní výzkumy odhadovaly změnu poloměru přibližně na 1 až 7 kilometrů. Nová analýza připouští změnu až kolem 11,6 kilometru.

„Těch 30 procent je trochu překvapivých, ale upravené množství smršťování mi ve skutečnosti dává smysl,“ uvedl Nishiyama. Nejde přitom jen o zajímavý údaj o velikosti malé planety. Mnohem důležitější je otázka, proč se Merkur smrštil právě tolik.

Tajemství se může ukrývat v jádru

Merkur je po Zemi druhou nejhustší planetou Sluneční soustavy. Jedním z důvodů je jeho neobvykle velké kovové jádro, které tvoří značnou část jeho objemu. Pokud nový odhad odpovídá skutečnosti, může vědcům pomoci lépe určit jeho velikost, složení i teplotu, jakou měl v době svého vzniku.

„Větší smršťování může znamenat, že Merkur má větší kovové jádro, méně lehkých prvků, jako je křemík, přimíchaných v jádře, nebo že jeho počáteční teplota byla vyšší,“ řekl Nishiyama.

Přesnější představa o vývoji Merkuru přitom může pomoct i při studiu dalších kamenných těles, včetně Měsíce nebo Marsu. Pokud podobné procesy probíhaly i tam, mohly by jejich povrchy ukrývat vlastní stopy dávného smršťování.

Odpověď může přinést BepiColombo

Na ověření nové teorie se navíc chystá další významná mise. Evropská a Japonská kosmická agentura vyslaly k Merkuru sondu BepiColombo, která k planetě cestovala téměř osm let.

Dvojice sond má v listopadu vstoupit na oběžnou dráhu Merkuru a následně se rozdělit. Jejich přístroje umožní vědcům mnohem podrobněji zmapovat povrch planety, její topografii, gravitační pole i vnitřní strukturu.