S čím jste si Vánoce spojovala jako dítě a co pro vás znamenají dnes?
Jako dítě jsem si je spojovala se spoustou vůní a pocitů. Nejenom vůní cukroví a výzdob, které jsme měli, ale i s příjemnými pocity, když jsme se jako celá rodina sešli, strávili spolu den na procházce a povídali si. Ne že bychom to mimo Štědrý den nedělali, ale přece o Vánocích bylo vše semknutější. Byli jsme napnutí v očekávání večera, toho, co se stane, až se setmí a vyjde první hvězda. Vždy se u nás jedlo naposledy na snídani, měli jsme domácí vánočku s kakaem, jinak jsme měli půst. Večeře u nás pak ale byla velmi dlouhá a honosná.
To všechno se snažím zpracovávat i nyní do svého dospělého života, a mám daleko větší radost z toho, když dárky někomu věnuju, udělám mu radost. Užívám si navíc pocit, když moji malí synovci rozbalují dárky, protože vím, jak jsem si to v jejich věku taky moc užívala.
Ale nemusíme mluvit jen o dárcích, jsou to i další zážitky a rituály, na které se těším - pouštění lodiček, rozkrajování jablka, šupiny s penízkem pod talířem, krásně prostřený stůl s nádhernou výzdobou a zapálenými svíčkami, na to vše se každoročně těším.
Iva Pluháčková
- Vystudovala mediální studia a diplomacii.
- Věnuje se etiketě nejen současné, ale také její historii, o které každý měsíc pořádá kurzy v pražském Obecním domě.
- Etiketu propaguje ve školách, ve firmách pak přednáší o firemním prostředí, dále též o společenských akcích i o etiketě na sociálních sítích a v korespondenci.
Zmiňujete první hvězdu na obloze. Měl by to být podle tradice čas, kdy by měla začínat štědrovečerní večeře, nebo to etiketa definuje rozdílně?
Je na každé rodině, jak si tento čas rozvrhne. Je to jejich čas, který spolu tráví, užívají si jej. Můžeme společně s dětmi sledovat různé signály, jako právě tu hvězdu. Pro děti je totiž napínavé stát u okna a čekat, až vysvitne, nebo až se objeví signál, který mají s rodiči domluvený. Rádi si tyto zvyky a pravidla v rodině vytváříme právě proto, abychom měli rituály, aby děti měly o čem přemýšlet, měly nějaké symboly, například že se musí před rozbalováním dárků nejprve navečeřet a okamžitě se na ně nevrhnout. O čase tedy etiketa nemluví, jen nám říká, abychom si vzájemně užili společný čas.
Etiketa a vánoční tabule
Jistě ale mluví o oblékání. Co si proto vzít na sebe ke štědrovečerní tabuli?
Protože jsou Vánoce svátky, vyžadují i sváteční oblečení. Určitě bychom měli zapomenout na to, že bychom přišli k večeři v oblečení, ve kterém chodíme běžně. Kromě toho, že máme svátečně prostřený stůl, musíme se vyzdobit i my. Rodiče by měli vést své holčičky k tomu, že by si na sebe v ten den měly vzít šatičky, chlapečci by si měli vzít košili a kalhoty, maminky by měly být nastrojené a krásně upravené, pánové si mohou vzít oblek s košilí. Mělo by být znát, že v domácnosti panuje sváteční atmosféra. Nakonec se i s dětmi můžeme zeptat, zdali jsme na ten vánoční večer správně upraveni a připraveni - to aby děti pochopily, že se děje něco opravdu mimořádného, co si rodina společně užívá.
V jednom rozhovoru jste říkala, že odjakživa milujete etiketu stolování. Jak je to s rozvržením stolování a se vstáváním od stolu?
Stůl by měl být samozřejmě slavnostně prostřený. Velký bílý ubrus má okraje až pod hrany stolu. Vychází to ze zvyku, kdy ještě před sto lety nebyly rozšířeny ubrousky, a proto se lidé utírali do ubrusu. Ubrousky nicméně používáme buďto látkové, nebo papírové, jak je rodina zvyklá. Když jsou to látkové ubrousky, máme je celou dobu položeny na klíně, když papírové, složíme si je do trojúhelníku a položíme vlevo vedle talíře. Po dojedení papírový ubrousek vložíme do talíře.
Podle toho, kolik chodů nás čeká, bychom měli mít předem nachystané talíře a příbory. Pod talířem by měla být schovaná rybí šupina pro štěstí. Co se týká příborů, u nás v rodině se na Štědrý den vytahovaly sváteční příbory, které se takto využívaly jen a pouze na Vánoce, a před večeří jsme je i ručně vyleštili. Kromě příborů to bylo i náčiní na podávání salátu, kleštičky na servírování kapra. Vedle toho se hodí přichystat i talířek na kosti a na citron. Opomenout nesmíme ani vyleštěné sklenice na víno a vodu.
Co se týká toho, jestli bychom měli odcházet od svátečního stolu, obecně bychom neměli odcházet od stolu v rámci stolování. Určitě je ale v pořádku, když rodiče musí odejít, aby se podívali, zdali je kolem vánočního stromečku vše připraveno, takovýto odchod od stolu je přece nezbytným pro šťastný konec večera.
A jak je to s jídlem a pitím?
Je to svátek, kdy si užíváme jeden druhého. Celý obřad by měl proto zahájit přípitek, ten je důležitý. Nejváženější člen domácnosti by měl mít na začátek proslov, při kterém zavzpomíná na příjemné chvilky. Na konci proslovu bychom si měli společně připít. Dospělí si mohou dát sekt, dětem samozřejmě dáme nealkoholickou imitaci. Už i jim ale můžeme dát menší vinné skleničky, které drží za stopku, aby se jednak naučily zvyk skleničky držet, jednak aby věděly, že jsou součástí rodiny. A můžeme pokračovat jakýmkoliv vínem, podle toho, co se servíruje. Je na každé rodině, jaký druh vína bude pít nebo jestli večeři zakončí dezertem s nějakým digestivem.
A co zvyky a tradice? Mají nějaké konkrétní pořadí?
Opět je na každé rodině, co je jí blízké a příjemné. Připomínáme si jimi, co dělali naši předci, jakými tradicemi se společnost tvořila. Pod talíře se dnes dávají rybí šupiny, peníze, nám doma maminka vždy dává na stůl čočku, abychom měli bohatý a úspěšný příští rok. Kvůli dětem bychom ale nějaké zvyky měli mít.
Děti mají přednost
Už se přesouváme k vánočnímu stromečku. Je určeno, v jakém pořadí k němu jít? Je zřejmé, že v praxi to jsou vždy děti, které se k němu ženou jako první.
Žádné ultimátum na to není. Rodiče mají vždy nastavené, v jaké fázi večeře signalizují, že je vše připravené a může se jít ke stromečku. Samozřejmě tam půjdou první děti, protože mají obrovskou radost. Jakmile ale přijdou ke stromečku, měli bychom jim znovu připomenout, že tento den je opravdu mimořádný, neměli bychom je nechat se hned vrhnout na dárky. Můžeme si ještě předtím užít společné fotografování, políbení rodičů pod jmelím nebo zpívání koled. Taky bychom měli děti naučit, aby si každý dárek rozbalily pomalu a s napětím a taky si ho užily. Což neplatí jen u dětí, měli bychom si sami užít i to, že jsme někomu dárek dali, užít si pocit radosti druhého.
Když mluvíme o rozbalování, kdo by měl rozdávat dárky?
Není to pravidlem, ale myslím si, že by tato pocta měla náležet dětem coby nejmladším členům rodiny. Jsou to pro ně zážitky, které si v hlavě budují, a jestli budou mít tu čest říct: "Tatínku, maminko, tohle vám přinesl Ježíšek", tak to pro ně znamená obrovské gesto, které mají navíc samy na starost.
Mnoho lidí se určitě těší, až si na Štědrý den budou moci sednout k pohádkám. Navzdory této příjemné představě za sebou vidím maminku, která mezitím vše připravuje a neví, kde jí hlava stojí.
Hospodyňka by ke štědrovečerní večeři neměla sedat uhnaná, den by si měli všichni užít a vše by už mělo být nachystané. Rodiče by do všeho měli zapojovat děti, aby věděly, že slavnostně nachystaný stůl má nějaká pravidla, stejně tak stolování, a čím více nám budou pomáhat, tím více si toho zapamatují a bude to pro ně více zážitkové.
Spousta lidí bere přání "klidných a pohodových" Vánoc jako neupřímnou floskuli. Co by se namísto toho dalo přát, jak se na to dívá etiketa?
Záleží na tom, kdo a jak vám přeje. Nemyslím si, že to jsou prázdné floskule, ostatně jako Češi nepoužíváme na rozdíl od západního světa otázku "Jak se máš?" při prvním oslovení, aniž bychom čekali zpětnou vazbu. Naopak bych řekla, že to s takovýmto přáním klidných a pohodových Vánoc myslíme vážně. Samozřejmě si můžeme vytvořit jistá synonyma, vždy ale bude záležet i na tom, jak to řekneme, co tím myslíme, jaký na to dáme důraz. A samozřejmě musíme být empatičtí.
