"Když jsem tu ruinu kupoval, mnozí si klepali na čelo," vzpomíná Štěpán Macháček - zpravodaj Českého rozhlasu na Blízkém východě - na moment, kdy s manželkou Bárou před více než deseti lety podepsali smlouvu a stali se majiteli výpravní budovy v Kovářské.
Místo tehdy bylo v tragickém stavu - propadlé podlahy, zřícené stropy, dvoumetrové hromady sutin, zarostlé části a všude jen ticho a pocit, že tudy vlak už nikdy neprojede. Ale právě do specifického nádražního ticha a jedinečného ducha místa se Macháčkovi zamilovali. A spolu s nimi i další podobně naladěné duše. Proto po čase vznikl spolek Nádraží Kovářská.
Parta, co netrhá rekordy, ale mění realitu
"Nejsme žádná stavební firma, jen parta lidí, kteří si tohle místo zamilovali," říkají členové spolku. A rekonstruují ve svém volném čase, na své vlastní náklady. Proč? Protože je to baví.
Vedle Štěpána a Báry Macháčkových, kteří se stali hlavními ambasadory projektu, ve spolku figuruje i Pavel Polák, přezdívaný nádražní vodárník. Do Kovářské přijel poprvé v předjaří roku 2019 a stačilo málo, aby mu zapomenuté nádraží přirostlo k srdci. Od té doby se s nasazením stará o rekonstrukci vodárny, kterou se spolku podařilo odkoupit. K budově se přidal i pozemek a příslib, že celek - výpravní budova, vodárna i kolejová infrastruktura - bude zachován jako funkční památka.
Novináři s touhou přetvářet vlastníma rukama
Zajímavé je to, že skoro každý mužský člen spolku je novinářem. Vedle Štěpána Macháčka v médiích zakotvil i Kuba Vrána - televizní reportér, který natáčí rozhovory s pamětníky a tvoří videa pro dokumentaci obnovy nádraží. I Vrána k projektu zapojil svou manželku - ta přetváří okolní prostor na živou staniční zahradu. Z ničeho, s citem, jen vlastníma rukama. "Až vykvetou truhlíky v oknech a zazelená se přednostova zahrádka, bude to Mácy práce," říká Štěpán s úsměvem.
Ruku k dílu přiložil i Břetislav Tureček - rozhlasák a blízkovýchodní reportér, který je šotoušem tělem i duší a také sběratel historických jízdních řádů a železniční nostalgik. Jeho sen? Jednou v Kovářské vytvořit železniční expozici. Každý člen tak našel svou roli a má svůj jasný cíl.
Vagony k přespání
Díky odhodlání těchto nadšenců se z totální ruiny pomalými krůčky znovu stává krásná a funkční výpravní budova. Už nyní má nový krov v původních proporcích, obnovená podlaží i nová okna. Dále se však upravuje třeba její okolí. I tak se zde už začínají pořádat kulturní akce. "Už to není místo, kterému byste se raději vyhnuli. Dnes se sem chodí třeba i na procházky," říkají členové spolku.
Další zachraňovanou budovou je vodárna, kterou kdysi zásobovaly obří ocelové nádrže. Mezi hlavními objekty pak znovu stojí i vodní jeřáb, který sem dorazil až z Posázaví, aby připomněl staré časy, kdy se tu parní lokomotivy napájely vodou.
Součástí areálu a projektu jsou i služební vagony, takzvané hytláky, původně určené k sešrotování. Ty spolek přestavěl na ubytování - nejprve pro potřeby rekonstrukce, později pro přátele a dnes i pro veřejnost. "Lidé u nás nejen přespí v krásném prostředí, ale zároveň přispívají na obnovu nádraží," dodává Macháček.
Skleněné předdveří a kamna z Transylvánie
Letos na podzim završili jednu z etap jejich velkého snu - dokončení Vechtrovny neboli strážního domku. Rekonstrukce trvala čtyři roky a domeček se z klinické smrti proměnil v útulné útočiště. "Chtěli jsme zachovat ducha 19. století, ale zároveň vytvořit pohodlné, moderní bydlení. Museli jsme sundat shnilou střechu, odstranit stropy, ale zachovali jsme přístavbu, obnovili původní tvar a použili izolační sklo," popisuje Macháček.
Symbolickým srdcem nové Vechtrovny, kde už nyní můžete přespat, se stalo výrazné skleněné předdveří - prosvětluje interiér, za slunečných dnů ho vytápí a nabízí výhled do lesa. Uvnitř najdete kachlová kamna z Transylvánie, točité schodiště navržené architektem Štěpánem Řehořem a klid, jaký najdete jen na konci světa. A za domkem pak stojí koupací sud a v plánech je dostavění sauny.
Snem spolku v čele se Štěpánem a Bárou je tak návrat života na zapomenuté horské nádraží. Bez dotací, bez developerského investora. Jen s nadšením, trpělivostí, přátelstvím a také posilněním v podobě Bářina kotlíkového guláše.
