Na banánové plantáže do Panamy a Kostariky jste se mohly vydat i díky sbírce na Hihitu, kde se vám podařilo vybrat cílovou částku. Překvapilo vás to?
Pavla Kotíková (PK): Zprvu jsme částku hodně řešily. Vlastně i to, zda lidé budou na takovou věc ochotni přispět a jak jim vysvětlíme, na co chceme vybrané peníze použít.
Barbora Trojak (BT): Mě hodně překvapilo to, že minimum lidí ze seznamu dárců jsem znala. Předpokládala jsem, že nám spíš přispějí známí a lidé, kteří se o fair trade zajímají.
Vlastně se tentokrát podařilo úplně poprvé zasáhnout širší skupinu lidí. I bez toho, že by se nám částku podařilo vybrat, by kampaň na Hithitu měla smysl, protože se kampaň Za férové banány! dostala do širšího povědomí.
Mají Češi zájem o fair trade?
PK: V Česku je to dost složité. Fairtraidové banány jsou u nás téměř nedostupné, z klasických řetězců je nemá žádný. Supermarkety argumentují tím, že o takový sortiment není zájem, což je samozřejmě dost nelogické. Lidé je totiž ani nemohou chtít, protože nemají možnost si je koupit. Jde o takový začarovaný kruh. Všeobecně jsou Češi ke všemu skeptičtí a projevuje se to i v postoji k fair trade. Hodně často se ptají například na to, proč řešíme problémy z druhého konce světa a neřešíme naše problémy. Na druhou stranu v Česku existuje i početná skupina lidí, kterým se otevírají oči a zajímají se o to, co nakupují.
BT: Diskuse pod články jsme si ale číst zakázaly už dávno. Chceme především upozornit na to, že banány jsou v tuzemsku příliš levné. Na druhou stranu si moc dobře uvědomujeme, že zde žije deset procent lidí s velmi nízkými příjmy, kterým můžeme těžko tvrdit, že dělají něco špatně. Vnímám to spíš jako širší diskusi o nerovnosti, o tom, že systém je nastaven špatně. Nejde jen o výši mezd nebo ceny v supermarketech, ale i o to, že extrémní expanze řetězců zrušila na spoustě míst původní distribuční síť potravin. Když chcete nakupovat jinde, je to problematické.
Nelogické rovněž je i to, že banány, které dříve lidé vnímali jako symbol luxusu a které putují přes půlku světa, jsou levnější než například lokálně vypěstovaná jablka. Banán se stal součástí každodenní spotřeby a ve slevových nabídkách se objevuje až jedenáctkrát za měsíc.
Proč?
PK: To je právě ten marketingový trik supermarketů. Existuje několik základních potravin, jako je máslo mléko, chleba a banány, u nichž si spotřebitelé pamatují cenu. Právě proto jsou velmi často v slevách. Jde tedy o takovou vábničku, tah, jak přimět lidi, aby si přišli nakoupit.
BT: Banán se tak stal vhodným marketingovým nástrojem. Cena, za kterou se ale prodává, je naprosto neadekvátní.
Boj za férové banány
Cílem kampaně na Hithitu bylo získat dost záběrů, výpovědí a informací z banánových plantáží a přimět tak Čechy, že při nákupu banánů je třeba přemýšlet. Z materiálů nasbíraných v Panamě a Kostarice má vzniknout interaktivní online dokument v 10 jazycích.
Chápu. Kde se ale vzala tahle vášeň Čechů zrovna pro banány?
PK: Možná to souvisí s historií a faktem, že banány byly nedostatkové zboží. Vzpomeňme si na fronty na banány.
BT: Myslím si, že je to tak všude. Jde o nejprodávanější ovoce na světě, tedy v Evropě a Severní Americe. Na celém světě se vyprodukuje 144 milionů tun banánů ročně. Většina se ale sní v zemi, kde vyrostou. Menšina jde pak na export. V obchodě se tedy točí zhruba 15 milionů tun ročně.
Na co jste tedy peníze vybrané na Hithitu použily?
BT: Do Panamy a Kostariky jsme jely s tím, že nasbíráme dostatek materiálu na to, abychom mohly vytvořit interaktivní dokument. Inspirovaly jsme se u The Guardian, který podobným způsobem, kombinací videí, animací/grafik nebo fotek, vyprávěl příběh trička.
Překvapily vás podmínky práce na plantážích?
BT: Již v minulosti jsem byla například v Peru nebo Guatemale, takže nějaké srovnání mám. Hrůzných příběhů jsem tedy slyšela už několik, takže mě v tomto ohledu nemohlo zase tolik věcí zaskočit. Ale vnímala jsem obrovskou změnu k horšímu v Kostarice. Vždy to byla země, která se starala o ochranu svojí přírody. V posledních letech ale dává přednost obchodu před ekologií. Týká se to především pěstování ananasu. Plantážím, kde se pěstuje, ustupují i chráněné oblasti. Velmi nás také překvapilo, jak moc jsou tam dostupné smartphony a internet. Nejde o drahou záležitost a i pro lidi na plantážích jsou běžnou součástí života.
PK: To, že mají k dispozici telefon, nám samozřejmě velmi zjednodušuje vzájemnou komunikaci. Rovněž tak získali možnost natáčet, co se na plantážích děje jim nebo zvířatům. Získaly jsme tak už několik nahrávek, které dokumentovaly přelet práškovacího letadla a následně pak i úhyn zvířat.
BT: Díky těmto možnostem firmy budou schopny utajit čím dál tím míň věcí.
Měli jste volný přístup na plantáže?
BT: Jakýkoliv vstup je pro nás ilegální, respektive nás vždy vyhodí. Teď ale díky nahrávkám z mobilu získáváme podporu pro to, co říkáme, že kvůli pesticidům na plantážích umírají zvířata.
A co lidé?
PK: Pesticidy samozřejmě mají negativní dopady na lidské zdraví. Způsobují kožní problémy, nemoci očí a dýchacích cest. Jasným a prokázaným následkem je samozřejmě i rakovina.
BT: Nicméně co se týče ovoce, které si koupíme v obchodě, podle průzkumů a šetření pesticidy nikdy nepřekročily povolenou míru, a to i díky tomu, že banány mají tlustou slupku. Nikdo ale neví, co může způsobovat dlouhodobá konzumace malých množství pesticidů v různých potravinách a hlavně jejich kombinace.
S čím ještě lidé pracující na plantáži bojují?
PK: Problematické jsou především pracovní smlouvy, ale i nedodržování osmihodinové pracovní doby. Přesčasy lidé nemají zaplacené vůbec.
BT: Já bych doplnila velmi nízké mzdy – často pod hranicí zákonného minima – a hlavně šetření na ochranných pracovních pomůckách, což má samozřejmě dost vážné následky.
Jaký je rozdíl mezi běžným banánem a tím, který vyprodukuje fairtradové družstvo?
PK: Na první pohled téměř žádný. Kromě toho, že na fairtradové plantáži se snaží minimalizovat použití chemických prostředků. Trh je ale standardizovaný, což znamená, že každá banánová krabice váží stejně. Banány v ní jsou tedy i stejně velké.
BT: A pak jsou tu věci, které na první pohled člověk nevidí – dodržování všech pracovních práv, svoboda odborů a spousta prospěšných věcí, do kterých můžou fairtradová družstva i plantáže investovat díky sociálnímu příplatku – dostávají 1 dolar za banánovou krabici a všechny prostředky jsou určené na rozvoj jejich podnikání a komunity.
