Z vesmíru se vrátím vyšší, říká astronaut Svoboda. Na ISS bere i Remkovu nášivku

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Tělo v beztíži povyroste, hlava se zvětší a svaly rychle ochabnou. Astronaut Aleš Svoboda zahajuje finální fázi výcviku a chystá se na Mezinárodní vesmírnou stanici. Na orbitu poveze výzkum rakoviny z Brna, historickou nášivku Vladimíra Remka i hokejový puk. Přesto odmítá patos. „Nečekám žádné procitnutí, kosmický let je pro mě logické pokračování kariéry,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Tak to vypadá, že se opravdu podíváte do vesmíru. Jaké kolem toho máte pocity?

Pořád stejné. Nebylo to tak, že by mi najednou někdo zčistajasna zavolal: „Aleši, letíš do vesmíru!“ Stálo za tím spoustu úsilí a jednání. Připomíná to stavbu domu. Jde o dlouhý proces a od prvního návrhu chvíli trvá, než se nastěhujete. Více se všechno rozeběhlo loni v červnu, když minulá vláda rozhodla o uskutečnění mise. Následně jsme oslovili generálního ředitele Evropské kosmické agentury (ESA), která misi zabezpečuje. Financujeme ji z příspěvku, který do ESA posíláme. Paralelně jsme vybírali projekty, které poletí nahoru. Velký milník představoval podpis finální smlouvy, protože zúčastněné strany hledaly shodu několik měsíců. Samozřejmě mám ale radost.

Naposledy jsme spolu mluvili před třemi lety krátce poté, co vláda účast na misi zamítla, a obával jste se opakování situace. Co se od té doby změnilo?

Nabídka tenkrát přišla krátce poté, co mě vybrali do záložního týmu astronautů, a všechno by probíhalo narychlo. Mezitím jsme se mohli připravit, dát misi směr a vysvětlit důležitým hráčům, proč má smysl. Udělali jsme průzkum, zda české výzkumné a technologické firmy i vědecké týmy chtějí uskutečnit konkrétní projekty. Sešlo se sedmdesát návrhů, podobně jako třeba v Polsku. Poláci mají čtyřikrát více obyvatel než my, takže jsme jasně viděli vysokou poptávku. Tehdejšímu ministru dopravy Martinu Kupkovi se plán zalíbil. Ocenil, že kromě vědy a technologií propojíme projekt se vzděláváním, zapojíme střední i základní školy a získáme celospolečenský přínos. Záměr podpořil. Vesmírné projekty navíc fungují apoliticky, takže máme plnou podporu i současné vlády.

Projektů nakonec poletí třináct. Na co chtějí ve vesmíru přijít?

V beztížném stavu můžeme zkoumat procesy, které na Zemi nenasimulujeme. Například v medicíně. Nádorové buňky se vlivem gravitace chovají jinak a můžeme zjistit, jak přesně metastázují. To samé platí při vývoji léků. Když určitý enzym způsobuje onemocnění, necháme ho vykrystalizovat. Z jeho struktury pak poznáme, jak na něj navázat molekuly, které mu zabrání v činnosti. V beztíži vznikají pravidelnější a kvalitnější krystaly, takže vědci snáze najdou vhodný inhibitor.

Stres změří brněnské tričko

I vy prý posloužíte jako výzkumný subjekt.

Ano, protože tělo okamžitě reaguje na beztížný stav. Musí se adaptovat, což nám umožní sbírat data, která bychom na Zemi nezískali. Výsledky poslouží při vývoji biomedicínských technologií. Obleču například chytré tričko, které vyvíjejí výzkumníci na Masarykově univerzitě v Brně a které dokáže vyhodnotit stresovou zátěž. Další podobný projekt chystá Masarykův onkologický ústav v Brně, kde se zaměřují na odhalení rakoviny ještě před nástupem prvních příznaků.

Nebojíte se, co tento zážitek udělá s vaším tělem?

Lidé létají do vesmíru pětašedesát let, takže víme, že nezpůsobuje žádné nevratné změny. Proměny nastávají hlavně při pobytech delších než měsíc. Největší dopad pociťují svaly a kosti, tkáň rychle ochabuje. I člověk, který se hýbe minimálně, si na Zemi dojde na toaletu nebo zvedne hrnek. Na stanici ale svaly tímto způsobem vůbec nezapojujete. Musíte proto tvrdě cvičit a dvěma hodinami tréninku nahnat to, co dole zvládnete přirozeně během dne.

Nějaké změny ale pocítíte i vy.

Ano, může se projevit takzvaná vesmírná nemoc. Připomíná mořskou nemoc na rozhoupané lodi a tělo si na stav beztíže musí zvyknout. Někdo se adaptuje hned, jiný za pár hodin nebo za několik dní. Pro tyto případy vezeme léky. Změní se také rozložení tělních tekutin. Lidské tělo tvoří z velké části voda a gravitace ji normálně stahuje do dolních končetin. Ve vesmíru se přesune nahoru, takže se vám například opticky zvětší hlava. Můžete se také o pár centimetrů vytáhnout do výšky, pleť se napne, takže vypadáte mladší, nebo se vám dočasně zhorší zrak. Celá řada procesů funguje jinak.

Jak se třeba ve vesmíru chodí na toaletu?

Záchod funguje na principu podtlaku, představte si zařízení podobné vysavači. Kdyby podtlak chyběl, odpad by se rozletěl všude kolem. Tekutiny odsáváme zvlášť, systém je následně recykluje a posádka je využívá třeba jako užitkovou vodu na mytí. Tuhý odpad putuje do speciální nádoby, kterou stanice časem vypustí ven a celý obsah shoří v atmosféře.

Než odletíte, absolvujete ještě devítiměsíční výcvik. Co vás čeká?

Doposud jsme zvládli všeobecný základ, teď zahajujeme přípravu na konkrétní let s konkrétní posádkou. Jako pilot podstupuji delší dril. Největší část věnujeme ovládání kosmické lodi a životu na palubě stanice. Obě disciplíny cvičíme ve Spojených státech. Raketu i loď vyrábí společnost SpaceX Elona Muska, takže zamíříme do jejího centra v Los Angeles. V Houstonu v Johnsonově vesmírném středisku NASA dopodrobna nastudujeme ISS a na Floridě připravíme samotný start. Dva týdny před zážehem motorů tam ještě nastoupíme do přísné karantény. V Německu pak doladíme obsluhu vědeckých přístrojů a projektů, které povezeme nahoru.

Znáte se s velitelem posádky?

Zatím jsme se potkali jen na několika formálních setkáních. Francouz Thomas Pesquet létá jako dopravní pilot, je o osm let starší a prošel výběrem astronautů už v roce 2008. Několikrát jsme spolu mluvili a těší mě, že velí právě on. Nepochybuji, že si sedneme. O třetím členu posádky zástupci mise už rozhodli, brzy zveřejní podrobnosti a na jméno čtvrtého kolegy ještě čekáme.

Remkova nášivka a hokejový puk

Mluvil jste o letu také s Vladimírem Remkem?

Ano, vyprávěl mi, jak mise probíhala před téměř padesáti lety. Letěl pod hlavičkou Sovětského svazu a technologie tehdy vypadaly úplně jinak.

Těší vás, že letíte v 21. století?

Tenkrát jsme patřili do východního bloku, dnes letíme v rámci západních partnerů, ale samotná podstata zůstává. Kdybyste se mě zeptala, jestli bych za druhé světové války raději pilotoval Spitfire, nebo dnes stíhací Gripen, odpovím stejně. Žijeme v jiné době, v obou případech ale usedáte do toho nejlepšího, co v dané éře existuje.

Prý s sebou povezete i jeho odznak.

Ano, vezmu jeho nášivku, kterou posádka nosila na skafandrech lodi Sojuz 28. Říkal mi, že díky tomu poletí do vesmíru podruhé.

Co si zabalíte ze svých věcí?

Mám limit na kilo a půl, což odpovídá zhruba větší krabici od bot, a osobní předměty ještě vybírám. Chci vzít hlavně upomínkové předměty pro lidi a organizace, kterých si vážím. Povezeme také český hokejový puk. Nebereme ho jen jako národní symbol. Chci, aby spolupráce s vybraným klubem a hokejovým svazem pokračovala i po návratu z mise a pomohla podpořit mládež. Sport a pohyb vnímám jako stejně důležité hodnoty, jakými jsou věda a technologie. Snažím se jít mladým příkladem.

Žádné procitnutí nečekám

Astronauti při pohledu na Zemi z oběžné dráhy popisují takzvaný overview efekt. Co jste se o něm dozvěděl?

Všichni potvrzují neuvěřitelný zážitek. Bezprostřední pohled na planetu lidi ohromí. Poprvé spatříte Zemi zvenčí v celé její křehkosti a dostaví se silný úžas, z okna nemůžete odtrhnout oči. Právě proto spoustu situací trénujeme ve virtuální realitě, abychom mentální šok na místě co nejvíce zmírnili. Řadu pohledů si tak dokážu představit už teď.

Ptala jsem se na vědecké cíle celé výpravy. Za čím ale míříte na stanici vy osobně?

Nemám žádné nevyřešené otázky. Nečekám, že se vrátím jako jiný člověk, nepočítám s žádným duchovním procitnutím. Prožijeme mimořádnou věc, letíme tam ale splnit jasně zadané úkoly. Kosmický let představuje další vývojový stupeň letectví a logický krok v mé vojenské kariéře. Vnímám ho jako vrchol toho, co lidstvo po technické i lidské stránce dokázalo. Kdybych se ale nahoru nikdy nepodíval, svět by se nezbořil. Mám skvělou práci a fungující rodinu, mé štěstí na kosmickém letu nestojí.

Nebudu se ptát, jestli máte strach, protože odpověď tuším. Bojí se vaše rodina?

Létám mnoho let ve stíhačce na hraně možností, takže pokud strach mají, teď se nebudou bát o nic víc než obvykle.

Synové musí prožívat obrovské nadšení, že jejich táta míří ke hvězdám. Kluci o tom přece sní od dětství.

Mladší syn je ještě příliš malý, aby celou věc plně chápal. Starší má radost a vím, že jeho spolužáci mě sledují. Uvidíme, jakou cestu si v životě vybere. Má všestranné zájmy, baví ho matematika i angličtina, hraje hokej a týmový sport mu dává skvělé sociální návyky. Hlavně ať se věnuje tomu, co ho skutečně naplňuje. Pokud se jednou rozhodne být kuchařem, rád ho v tom podpořím.

Nedávno jste oslavil čtyřicetiny a míříte na vrchol kariéry. Dá se po návratu z vesmíru stoupat ještě výš?

Chytrá váha mi pořád ukazuje čtyřiadvacet (směje se). Žádné přehnané ambice si nestavím. V současnosti pracuji v týmu, který připravuje zavedení bojových letounů F-35 do české armády. Jakmile projekt přejde do další fáze, čeká nás ostrý přeškolovací výcvik a rád bych převzal velení jedné z taktických letek. Letouny F-35 představují zásadní modernizační skok pro celé vzdušné síly a určí fungování letectva na příští desetiletí. Těší mě, že mohu stát u zrodu této éry. Můj cíl je jasný: úspěšně zavést F-35, vychovat děti… a pak už mohu v klidu odejít do důchodu.