V rané dospělosti na tom nebyl dobře. Jeho otec skončil za mřížemi za obchod s drogami, s matkou měl špatné vztahy a zůstal bez peněz. V určitou chvíli si zamanul, že se za každou cenu stane stand-up komikem, ale příležitosti ho míjely. Pak vyrazil na první konkurz do Prahy, který mu nevyšel. Aby se tam tenkrát vůbec dostal, ukradl basu piv.
"Měl jsem kamaráda Vietnamce, který měl večerku, a občas jsem mu pomáhal, protože jsem neměl co dělat. Poprosil mě třeba, ať mu jdu nakoupit, a dostal jsem za to cigára. Naučil jsme se fintu. Když jsem vezl v obchodě plný košík, ranec věcí do vietnamské večerky, pod košík jsem strčil basu piv a projel jsem s ní. Dal jsem kamarádovi kromě nákupu ještě piva, on je ode mě koupil a za to jsem jel do Prahy," popisuje.
Asi rok po prvním neúspěšném konkurzu dostal Ferenc nabídku, aby se dostavil na další. Ani tehdy se mu v Ústí nedařilo dobře. Otec byl pořád zavřený a s matkou se nestýkal, potloukal se proto po kamarádech, a dva dny dokonce strávil na ulici. Druhý konkurz mu ale vyšel. Odstěhoval se do hlavního města, kde si našel práci ve skladě, za niž neměl peníze, ale mohl zdarma bydlet na ubytovně. Po večerech pak vystupoval v pražském Rock Café, také bez nároku na honorář.
Ferenc měl štěstí, asi po dvou měsících, kdy vstupoval v barech, si jeho talentu všimnul producent komerční televize, pro niž začal stand-upy natáčet. Postupně získal fanoušky a začal objíždět republiku se svou Show Daniela Ference. Dnes je moderátorem v rádiu, od stand-upu si dává pauzu, protože potřebuje napsat nový scénář. "Ale ta pauza asi nebude tak dlouhá, začíná mi to chybět," přiznává.
Z Ústí mám srandu, ale zároveň ho miluju
I když Ferenc přesídlil kvůli práci do Prahy, na své rodné Ústí nedá dopustit. Magistrát města komika předloni dokonce ocenil za reprezentaci. Nepřekvapí, že se mu to zdálo zábavné. "Ptal jsem se: Mě? Opravdu? Ale byl jsem pyšný," přiznává. "V životě jsem nečekal, že by mi Ústí poděkovalo za reprezentaci. Já si z Ústí dělám srandu, ale zároveň to město totálně miluju, je to můj domov. Je pravda, že málokterý umělec z Ústí se k němu hlásí tak jako já," říká. "Jediné, co mě mrzí, je, že jsem nedostal nějaký šek, ale kšiltovku a propisku," směje se.
Za kamarády se do rodného města vrací každý víkend a pochvaluje si, že jeho parta ze sídliště je smíšená, z Romů i Čechů. "Sedíme na lavičce, procházíme se a děláme srandy, akorát se teď už nemusíme skládat na cigarety a taky už má většina mých kamarádů děti, takže s sebou máme kočárky," říká. "Jeden čas jsme měli úplně multikulturní skupinku: já, Vietnamec, Albánec, Čech a Rus. To mě hodně bavilo, probíhala tam krásná výměna názorů," pochvaluje si.
Přesto komik přiznává, že severočeská města se potýkají s větším rasismem než Praha. "Přijde mi to ironické, protože se ta města zároveň ztotožnila s romskou kulturou. Mí bílí kamarádi z Ústí volí SPD, ale zároveň se baví se mnou a umí cigánsky, poslouchají Rytmuse, nosí tepláky, tenisky, řetězy a křížky," popisuje Ferenc prolínání kultur.
Myslí si, že tito lidé většinou ani nevědí, koho volí, a názory nekriticky přebírají od svých rodičů. "Kdyby to tak nebylo, tak by se se mnou nebavili. Můj kamarád se se mnou stýká odmala a volí SPD. Má rasistické poznámky, ale nedejbože, aby někdo nadával rasisticky mně, hned by se mě zastal," tvrdí. Připouští, že i v romské komunitě jsou rasisté, kteří zaujímají negativní postoje například k muslimům.
Představím se jako Ferenc a típnou mi telefon
Ferenc přistupuje ke stereotypům o Romech s humorem a nebojí se je vztáhnout sám na sebe, vstupovat do rolí "agenta Degeše" a jiných postav, které si pro svá vystoupení vytváří. Věří totiž, že právě humor pomáhá zasypávat příkopy. V civilu je ale přesvědčen o tom, že romskou komunitu trápí problémy, které člen většinové společnosti nemůže pochopit.
"Když si chci pronajmout byt, zavolám a představím se jako Ferenc, majitel mi to típne. V mládí nás nepouštěli na diskotéky, říkali nám, že mají plno, i když ostatní normálně vcházeli. Jsou to maličkosti, které vám kompletně nezničí život, ale postupně se to nastřádá," přibližuje. Romové jsou podle něj "odsouzení k neúspěchu".
"Romové jsou schválně vychovávaní k neúspěchu. Neexistuje podle mě moc učitelů, kteří by vnímali, že jsme stejní, a snažili se k nám takto přistupovat. Ze začátku třeba ano, ale stačí jediný problém, třeba že dostanete poznámku. To se stane i bílému děcku, ale u toho nad tím mávnete rukou, napíšete mu ji do žákovské a dál s ním pracujete. Jenže ten cigán vás zklame a potvrdí vaše obavy, přistupujete pak k němu jinak," sdílí svou zkušenost se vzdělávacím systémem.
"Cítil jsem se jako ten hloupý cigán"
Sám Ferenc chodil nejdříve do školy, kde bylo více Romů. Jeho matka jej později přeřadila do školy, kam Romové nechodili, což mělo podle komika opačný efekt, než očekávala. "Nezapadal jsem. Pamatuju si, že se mi z ničeho nic zhoršil prospěch," vzpomíná na základní školu. Myslí si, že tehdy začala i jeho stand-up kariéra, protože na sebe potřeboval upozornit v kolektivu, v němž se necítil dobře, a pasoval se do role třídního šaška.
Tvrdí přitom, že když byl ve společnosti romských dětí, byl premiantem a spoustu věcí uměl ještě před tím, než šel do první třídy. "Máma mi to nepřizná, ale podle mě se tak bála, abych to jako cigán neschytával, že do mě učení prala odmala," přemýšlí syn české matky a romského otce.
"Když mi na 'bílé' škole něco nešlo, všichni mě hrozně ponižovali. V tu chvíli jsem se necítil jako dítě, které něco neví, ale jako ten hloupý cigán," pokračuje Ferenc. I když je jeho původ česko-romský, považuje se za Roma právě proto, že pro většinovou společnost vždy Romem byl.
Komik se domnívá, že přístup učitelů zásadně ovlivnil jeho vzdělání. "Nejsem Einstein, ale myslím, že jsem měl na víc. Odmala mi vštěpovali, že jsem cigán a jdu na učňák. Že víc nedokážu. Když se probírala nějaká látka a já jsem něčemu nerozuměl, učitelé neměli snahu mi to vysvětlit. Hrála tam roli určitě i moje lenost, ale myslím, že kdyby se mnou zacházeli jinak, mohl jsem klidně mít maturitu i vysokou," věří.
Směrem k herectví
Ferenc je přesvědčený, že jeho dráha stand-up komika nebude věčná. "Chtěl bych se věnovat herectví, mám za sebou první roli, ale vystřihli mi text," směje se. Snímek, v němž se objeví, teprve čeká premiéra. Domnívá se, že nápady na komické scénky mu jednou dojdou. "Baví mě psát scénáře, ale vidím se jako herec, protože mám pocit, že mé tvůrčí schopnosti jsou omezené," říká.
Pomýšlí si i na profesi scenáristy a režiséra. "Scénáře si píšu do šuplíku, mám rozepsanou gangsterku z příběhu, který jsem pochytil od táty. Ale nemám to teď komu prodat ani nevím, zda by to nějaká produkce zvládla. Nad režírováním přemýšlím, protože když něco napíšete a režisér to pochopí úplně jinak, je to o ničem," říká.
