„Z Ruska se vrátila jako jiný člověk.“ Pak se dcera válečného zločince Mladiče zastřelila jeho pistolí

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Když začátkem letošního září pohřbívali v Bělehradě válečného zločince Ratka Mladiče, odsouzeného za genocidu a další zločiny, uložili ho do hrobu vedle jeho dcery. Ana Mladičová zemřela uprostřed bosenské války ve 23 letech. Zastřelila se Mladičovou pistolí. Otce přitom podle výpovědí zbožňovala a on zbožňoval ji. Co mladou studentku medicíny k sebevraždě vedlo, zůstává dodnes bez jasné odpovědi.

Tisíce lidí se 7. září sešly v Bělehradě na pohřbu někdejšího velitele armády bosenských Srbů Ratka Mladiče. Pohřeb provázely vojenské pocty i kritika kvůli oslavování člověka pravomocně odsouzeného za genocidu, zločiny proti lidskosti a porušování válečného práva. Mladić zemřel ve věku 84 let ve vazbě OSN, kde si odpykával doživotní trest. Pohřben byl na Topčiderském hřbitově na okraji Bělehradu vedle své dcery Any.

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii ho v roce 2017 uznal vinným mimo jiné z genocidy ve Srebrenici, pronásledování, vyhlazování, vražd, deportací, násilného přesunu obyvatelstva, terorizování Sarajeva, útoků na civilisty a braní rukojmích. Odvolací senát v roce 2021 rozsudek i doživotní trest potvrdil.

Vedle Mladiče tak dnes leží mladá žena, jejíž smrt přitom patřila k největším osobním tragédiím jeho života.

Otce zbožňovala. A on ji

Ana Mladičová studovala na Bělehradské univerzitě. Když v březnu 1994 zemřela, bylo jí 23 let. Americký novinář Michael Dobbs, který její příběh v roce 2011 přímo v Bělehradě mapoval, mluvil mimo jiné s Mladičovým právníkem a dlouholetým rodinným přítelem Milošem Šaljičem.

„Mladić svou dceru zbožňoval a ona zbožňovala jeho,“ řekl mu Šaljić.

V době Aniných studií už její otec téměř dva roky velel armádě bosenských Srbů. Do jejího čela nastoupil v květnu 1992. Její jednotky obléhaly Sarajevo a podílely se na násilném vyhánění nesrbského obyvatelstva z území nárokovaných bosenskými Srby.

Ana mezitím dokončovala studium medicíny.

„Z Ruska se vrátila jako jiný člověk“

Krátce před svou smrtí se Ana vrátila z Moskvy, kam odjela se spolužáky z lékařské fakulty. Podle Šaljiče se tam poprvé bavila s bosenskými muslimskými studenty. Šokovalo ji, že jejího otce považují za válečného zločince.

„Když se vrátila z Ruska, byla jiným člověkem,“ řekl Šaljić Dobbsovi.

Ani toto svědectví ale nedává jistou odpověď na otázku, proč se Ana později rozhodla ukončit svůj život. Dobbs píše, že přesné okolnosti její smrti zůstávají dodnes bez vysvětlení. Šaljičova verze událostí kolem cesty do Moskvy se mu zdá věrohodná, nevydává ji však za prokázaný motiv sebevraždy.

Kolem Aniny smrti navíc postupem let vznikly další příběhy. Jeden z nejznámějších ji spojoval s údajným přítelem z prostředí bělehradských lidskoprávních aktivistů. Dobbs ale při vlastním ověřování narazil na zásadní rozpory a napsal, že je k této verzi velmi skeptický.

Vzala otcovu pistoli

Dne 23. března 1994 Ana Mladičová zemřela. Vzala si život slavnostní pistolí, kterou její otec dostal při absolvování vojenské akademie. Dobbs její sebevraždu označuje za zásadní událost v Mladičově životě.

Také agentura Associated Press později uvedla, že třiadvacetiletá studentka medicíny spáchala sebevraždu otcovou pistolí. Podle agenturní zprávy údajně nezanechala dopis na rozloučenou. Dobová média její smrt spojovala se zoufalstvím nad otcovou rolí ve válce, šlo však o mediální interpretaci, nikoli o potvrzený závěr vyšetřovatelů.

Podobně věc popsal i britský Guardian. Pokud Ana nějaký dopis zanechala, nedostal se podle deníku nikdy na veřejnost. Jednoduchou větu, že se zabila poté, co zjistila, že její otec páchá válečné zločiny, proto dostupné prameny neumožňují napsat jako fakt.

Mladić sebevraždě nevěřil

Ratko Mladić naopak tvrdil, že jeho dcera sebevraždu nespáchala a že za její smrt mohli jeho nepřátelé. Tuto jeho verzi připomínala agentura Associated Press i při jeho zatčení v roce 2011.

Dobbs při pátrání po okolnostech Aniny smrti mluvil také se Zoranem Stankovičem, patologem, který provedl její oficiální pitvu. Stanković mu řekl, že chtěl okolnosti případu důkladněji vyšetřit, Mladić mu to však nedovolil.

Dobbs právě tím Mladičovu pozdější teorii o vraždě zpochybňuje. Pokud by tehdy skutečně podezíral cizí zavinění, považuje za velmi nepravděpodobné, že by další vyšetřování odmítl.

Anina smrt ho přesto podle lidí z jeho okolí hluboce zasáhla. Dobbs zmiňuje například dobové video, na němž se Mladić nejprve snaží na veřejnosti ovládnout, nad dceřinou rakví se ale nakonec rozpláče. Šaljić novináři také tvrdil, že několik týdnů po její smrti Mladić prodělal vážnou mrtvici a nejméně dva měsíce poté nebyl schopen pracovat.

Dobbs ovšem upozorňuje, že Šaljić byl Mladičovým obhájcem a mohl mít zájem vykreslovat svého klienta jako člověka, jehož zdravotní a psychický stav byl před pozdější genocidou ve Srebrenici oslabený. Jeho tvrzení proto podle něj musela prověřit justice.

Do Srebrenice zbýval ještě více než rok

Ana zemřela v březnu 1994. Genocida ve Srebrenici, za kterou byl její otec později odsouzen, následovala až v červenci 1995.

V době její smrti ale válka v Bosně probíhala už téměř dva roky. Pod Mladičovým velením armáda bosenských Srbů obléhala Sarajevo a podílela se na násilném odstraňování nesrbského obyvatelstva z území nárokovaných bosenskými Srby. Za svou roli v těchto zločinech byl Mladić později pravomocně odsouzen.

Příběh Any Mladičové proto svádí k jednoduché dramatické interpretaci: mladá žena zbožňovala svého otce, později poznala jiný obraz války a nedokázala s ním žít.

Prameny však dovolují říct jen méně.

Víme, že byla studentkou medicíny a že měla k otci mimořádně blízko. Podle rodinného přítele ji během pobytu v Moskvě zasáhlo zjištění, že bosenskomuslimští studenti jejího otce považují za válečného zločince. Po návratu podle něj působila jako „jiný člověk“. Víme také, že 23. března 1994 použila otcovu pistoli a spáchala sebevraždu.

Co přesně ji k tomu vedlo, dodnes spolehlivě nevíme.

K jejímu hrobu se vracel i na útěku

Mladić se k dceřinu hrobu vracel i v letech, kdy se skrýval před mezinárodní spravedlností. Dobbs uvádí, že ho během svého útěku několikrát tajně navštívil.

Když srbské úřady Mladiče v květnu 2011 po šestnácti letech na útěku zatkly, před vydáním do Haagu požádal, jestli by dceřin hrob nemohl navštívit ještě jednou.

Úřady mu vyhověly. Na hřbitov ho odvezly za přísných bezpečnostních opatření. U Anina mramorového hrobu zapálil svíčku a nechal malou bílou kytici s jedinou červenou růží. Celá operace podle srbských úřadů trvala přibližně dvacet minut.

Poté byl Mladić vydán do Haagu. V roce 2017 dostal doživotní trest a o čtyři roky později odvolací senát rozsudek potvrdil. Letos v srpnu Mladić ve vazbě zemřel. V září ho v Bělehradě pohřbili vedle Any. Dcery, jejíž smrt nikdy nepřestal vykreslovat jinak, než jak ji uzavřelo oficiální vyšetřování. A jejíž skutečný důvod k poslednímu rozhodnutí zůstává i po více než třiceti letech neznámý.