Z problematického mezonetu vznikl jeden z nejvýraznějších českých interiérů

Majitelé mezonetu hledali nový domov dlouho. Rodina postupně vyrostla z předchozího podkrovního bytu a potřebovala prostor, který bude fungovat jinak. Velkoryseji, klidněji a praktičtěji pro každodenní život pěti lidí. Společně s architekty proto prošli několik pražských nemovitostí, než narazili na mezonet v Břevnově. Nadšení investorů ale architekti zpočátku nesdíleli.

„Je pravda, že na začátku jsme jejich nadšení mírnili. Břevnov je krásná lokalita, ale limity původního layoutu a přání nezasahovat do bytu příliš byly komplikované,“ vzpomíná architektka Tereza Tejkalová ze studia ESTÉ ARCHITEKTI. Problémem nebyla velikost bytu ani jeho poloha u zahrady. Největší slabinou byl paradoxně samotný interiér. Přestože původní rekonstrukce byla předešlým architektem kvalitně řemeslně zpracovaná, prostor působil tmavě a uzavřeně.

Související

22 fotografiíProhlédnout si 22 fotografií

Žádná ruina za euro. Matěj si na Sicílii vybral dům, který má duši, a popsal, co to obnáší

„Pokud bych měla říct jednu věc, která mi utkvěla v hlavě z první návštěvy, tak by to byl nedostatek světla,“ říká architektka. „Celková barevnost byla laděná do tmavších barev a tím pádem ještě umocňovala pocit, že tam denní světlo chybí.“ Byt měl hlubokou dispozici se vstupem vedeným středem prostoru, což fungovalo u okolních jednotek uvnitř domu, ne ale u krajního mezonetu se štítovou stěnou. Architekti proto postupně dospěli k závěru, že kosmetické změny nestačí. „Větší zásah do dispozice přinesl mnohem víc: lepší provozní fungování, více denního světla i otevřenější obytný prostor,“ popisuje architektka.

Zobrazit
33 fotografií

Důvěra, která dovolila riskovat

Pro studio ESTÉ ARCHITEKTI nešlo o běžný klientský vztah. S investory je pojí roky společných projektů i osobní přátelství. Právě to podle autorů umožnilo pustit se do mnohem odvážnějších řešení. „S majitelem jsme se potkali už na vysoké škole. Postupně jsme společně realizovali několik projektů: rekonstrukce bytů, kanceláře jejich firmy, apartmánový dům ve Špindlu i projekty v Chorvatsku,“ popisuje architekt Michal Škrna. Architekti rodinu dobře znali – věděli, jak funguje jejich každodenní rytmus, co potřebují i jaký mají vztah k umění a designu. Díky tomu odpadla dlouhá fáze vzájemného poznávání, která podobné rekonstrukce často provází.

„Řekla bych, že je to určitě ve spoustě věcí jednodušší, známe se už dlouho. Takže myslím, že máme vzájemnou důvěru, a my tím pádem máme volnost. Moc si toho vážíme. Myslím, že díky společným projektům jsme se naladili na stejnou vlnu. Majitelé jsou zároveň otevření a umí se rozhodovat. Ale samozřejmě je to pro nás také velký závazek, nezklamat. Aby byl výsledek perfektní,“ dodává Tejkalová.

Výrazné petrolejově modré boxy se staly jedním z hlavních vizuálních motivů bytu. Skrývají koupelny, úložné prostory, pracovnu i bar s vinotékou.

Schodiště, které museli testovat v hale zámečníků

Nejvýraznějším prvkem celé rekonstrukce se stalo nové kovové schodiště ve světlém champagne odstínu. Původní dvouramenné schodiště podle architektů zabíralo příliš prostoru a uzavíralo obývací část. Nové subtilní vřeteno naopak prostor otevřelo a stalo se jeho hlavní dominantou. Jeho realizace ale patřila k nejnáročnějším momentům celé stavby.

„Uff, ale dopadlo to,“ shrnuje Tejkalová. Nad schodištěm měl původně vzniknout velký střešní světlík, který by přiváděl světlo do středu dispozice. Nakonec jej nahradil stmívatelný podhled z barisolu. „Byl by to stavebně hodně náročný zásah,“ vysvětlují autoři. Právě práce se světlem se přitom stala jedním z hlavních témat celého projektu. Architekti otevřeli byt do třetí světové strany, využili západní štít domu a vytvořili nové průhledy směrem k terase i zahradě. Dříve tmavá chodba uprostřed dispozice se změnila v plnohodnotnou součást obytného prostoru.

Byt, kde děti kreslí fixami a vedle visí současné umění

Silnou vrstvou interiéru je současné umění. Majitelé dlouhodobě budují vlastní sbírku a spolupracují s kurátorem Pavlem Kubesou. Obrazy, plastiky i objekty proto architekti vnímali jako přirozenou součást návrhu už od začátku. „Nešlo o to vytvořit galerii. Od začátku to mělo být hlavně komfortní bydlení pro rodinu,“ zdůrazňuje Tejkalová.

Vedle umění ale v bytě zůstalo i místo pro úplně obyčejný rodinný život. Dětské pokoje vznikaly po společném workshopu s dětmi, které kreslily vlastní představy o tom, co by se jim líbilo. „Nechtěli jsme udělat jenom hezké pokoje sladěné s bytem,“ říká architektka. V pokojích proto vznikly tajné dveře na palandu, houpačka, projektor, žebřiny nebo kreslicí kout.

Rekonstrukce mezonetu letos získala hlavní ocenění soutěže Interiér roku 2025 i cenu za nejlepší rekonstrukci soukromého interiéru.

Interiér roku až na konci příběhu

Rekonstrukce mezonetu letos získala hlavní ocenění soutěže Interiér roku 2025 i cenu za nejlepší rekonstrukci soukromého interiéru. Mezinárodní porota ocenila především práci s detailem, materiály i schopnost vytvořit „vizuálně neutrální základnu“, ve které vynikne prostor samotný. Architekti úspěch vnímají spíš jako motivaci než definitivní potvrzení. „Velká vděčnost, určitě i závazek. Vydržet, neopakovat se a pořád se snažit posouvat,“ říká Tejkalová.

Letos si ti nejlepší poprvé odnesli cenu, která byla vyrobena z porcelánu, a to v nejstarší a největší české porcelánce Thun 1794 a. s. Jejím autorem je designér Antonín Tomášek. Porcelánové sošce domácího mazlíčka, němého pozorovatele interiérů, dali fanoušci v anketě na sociálních sítích jméno STELLA, tedy latinsky hvězda.

Zdroj: autorský text