Matúš Lašan

Celkem za 222 dní Matúš s Annou ušli 6330 kilometrů.

Svou cestu začali v Bulharsku.

„Záměrem bylo vzít ty nejlepší dálkové trasy v Evropě a propojit je do jedné linie, která by spojila jednu stranu kontinentu s druhým. A už jenom to, že v evropských horách se člověk může ztratit na 7,5 měsíce, je neskutečné,“ popisuje Matúš.

Na takovou cestu však byla nutná důkladná příprava.

„Pracoval jsem tehdy v Písku, kde je jediný kopec Mehelník. Tak to byl takový náš tréninkový kopec, na který jsme vylezli asi stopadesátkrát,“ dodává.

Část cesty vedla i přes bulharskou legendární trasu Kom-Emine.

Nejdéle byli cestovatelé bez civilizace šest dní.

A i přesto, že je Evropa hustě osídlená, pocit svobody podle Lašana v horách zůstává stejný.

„Když je člověk ve dvou tisících metrech, je úplně jedno, jestli je nejbližší vesnice pět nebo třicet kilometrů daleko. V těch horách máte pořád skvělý pocit,“ dodává.

Matouš s Annou se takto v horách „ztrácejí“ už roky.

Zdolali tři tisíce kilometrů dlouhou trasu Te Araroa vedoucí ze severního na jižní cíp Nového Zélandu nebo ušli tři tisíce kilometrů kolem Islandu i náročný Greater Patagonian Trail divokou přírodou v Jižní Americe.

Své dosud nejdelší dobrodružství podnikli právě v roce 2022, kdy se rozhodli přejít Evropu z jednoho konce na druhý.

Před několika týdny o něm vydali knihu.

„Vždycky jsem cítil, že chci od života něco trochu jiného, než jak jsem ho dřív vedl," přibližuje.

„A uvědomil jsem si, že nejsem sám – že jsou lidé, kteří tak žijí pořád. Jsou svobodní a dělají věci tak, jak je cítí,“ říká.

Cesta k dálkovým pochodům pro Matúše začala jako odměna, kterou sám sobě udělil za dokončení univerzity. Byla jí 760 kilometrů dlouhá Cesta hrdinů SNP.

„Byla to tak trochu katastrofa. Předtím nebyl čas na fyzickou přípravu ani na obyčejné túry, nic takového," vzpomíná.

„Trpěl jsem absolutně každý den, po prvním dni jsem měl puchýře a fyzicky jsem byl tak ztuhnutý, že jsem se ráno nedokázal pořádně ani pohnout,“ dodává.

Paradoxně právě prvotní strasti jej motivovaly k dalším pokusům.

„Štvalo mě, že tohle je všechno, co dokážu. Chtěl jsem prostě zjistit, jestli mám na víc.“

O dva roky později už se vydal na Nový Zéland, aby pokořil legendární Te Araroa, trasu, která spojuje zemi od severu na jih a měří téměř tři tisíce kilometrů.

„Tam se to zlomilo. Do té doby to bylo hlavně o tom dokázat si, jestli na to fyzicky mám. Ale tam jsem pochopil, že mě to opravdu baví a že mám rád tenhle životní styl,“ popisuje.

A novozélandské dobrodružství nakonec změnilo jeho život víc, než čekal. Potkal cestovatelku Annu původem z Polska, svou budoucí manželku.

„A ona se na život dívala úplně stejně,“ popisuje.

Společně pak odškrtávali jednu dálkovou trasu za druhou.

Na svatební cestu vyrazili na Greater Patagonian Trail opuštěnou divočinou, následoval Island a později okruh kolem domovského Slovenska.

Nyní nežijí jen na jednom místě. „Většinu času trávíme v Česku a dost cestujeme,“ popisuje Lašan.

Čas střídavě tráví v Česku, Polsku a na Slovensku. „Mí kolegové tomu říkají homeless office,“ dodává s úsměvem.

Lašan pořádá cestovatelské prezentace, píše knihy a tvoří edukativní obsah na sociálních sítích. Mezi jeho velké koníčky patří také fotografování.