Pálí vás v krku z klimatizace? Chyba není v chladu, ale v jedné věci, kterou dělá většina Čechů

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Venku je pětatřicet ve stínu, v kanceláři nebo autě příjemných dvacet. Jenže večer vás škrábe v krku, pálí oči a máte pocit, že na vás něco leze. Vina obvykle padá na klimatizaci. Jenže lékaři upozorňují: ze samotného studeného vzduchu se nenachladíte.

Jenže mezi nepříjemným pocitem z chladu a skutečným nachlazením je podstatný rozdíl. Skutečný viník letních potíží se skrývá úplně jinde – a většinou si za něj můžeme sami špatným nastavením nebo zanedbanou údržbou.

Z klimatizace se nenachladíte

Nachlazení je virové onemocnění. Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) ho způsobuje více než 200 respiračních virů, nejčastěji rhinoviry. Viry se šíří mezi lidmi, nikoli tím, že člověk vstoupí do chladné místnosti. Samotný studený vzduch tedy virovou infekci nezpůsobí.

To ale neznamená, že člověk nemůže po pobytu v silně klimatizovaném prostoru pociťovat potíže podobné začínajícímu nachlazení. „Sliznice vysychají a ztrácejí přirozenou obranyschopnost,“ popisuje praktický lékař Lukáš Koutný. Pokud se navíc klimatizace pravidelně nečistí, může podle něj člověk dýchat patogeny, které se v klimatizační jednotce usazují.

Problém tedy není v tom, že by studený vzduch člověku „vyrobil“ virovou infekci. Spíše může nevhodně nastavené prostředí podráždit nebo vysušit sliznice a zhoršit subjektivní pocit, že na člověka něco leze. „Nastydnout člověk jistě může, když se neadekvátně podchlazuje,“ upozorňuje Koutný.

Ochlazení není jen pocit

Klimatizace nevytváří pouhou iluzi chladu. Pokud sníží teplotu vzduchu v místnosti, organismus se skutečně ochlazuje. Klimatizace navíc obvykle odstraňuje ze vzduchu část vlhkosti, což může v horku zlepšit tepelný komfort, a v době extrémních veder není ochlazování pouze otázkou pohodlí. Nadměrné teplo zatěžuje kardiovaskulární i dýchací systém a může zhoršovat některá chronická onemocnění.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je tepelný stres jednou z hlavních příčin úmrtí spojených s počasím. Lidé starší 65 let jsou přitom vůči jeho účinkům výrazně zranitelnější. WHO proto klimatizaci během veder nepovažuje za něco, čemu bychom se měli za každou cenu vyhýbat. Naopak ji uvádí mezi způsoby, jak udržet domácnost v bezpečné teplotě.

Problém je teplotní šok

Když je venku 35 °C a klimatizace je nastavena na 20 °C, organismus při každém přechodu mezi prostředím prochází velmi rychlou změnou teploty.

„Zásadní je vyvarovat se teplotních šoků při příchodu z vedra do chladu,“ říká Bohumil Kotlík, vedoucí Centra zdraví a životního prostředí Státního zdravotního ústavu. Podle něj by měl být rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou ideálně pět stupňů. Za problematický považuje například rozdíl kolem sedmi stupňů. „Dvacet stupňů v interiéru je málo,“ říká Kotlík s tím, že jako vhodnější se mu jeví teploty kolem 25 °C. Upozorňuje také na hodnoty stanovené pro pracovní prostředí v českých předpisech.

Praktický lékař Koutný je ještě přísnější. Podle něj je rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou kolem tří stupňů „akceptovatelný“. Konkrétní ideální teplotu přitom nelze chápat jako univerzální hranici pro každého člověka a každou situaci. Jinak bude snášet horko zdravý dospělý člověk a jinak senior nebo člověk se zdravotními obtížemi.

Podstatné je především vyhnout se extrémnímu chladu a prudkým přechodům mezi teplotami. Důležitá je také samotná cirkulace vzduchu. Proud studeného vzduchu namířený přímo na člověka může být výrazně nepříjemnější než rovnoměrně ochlazená místnost.

Nepřivádí čerstvý vzduch

Další věc, na kterou se při klimatizaci často zapomíná: ochlazený vzduch není automaticky čerstvý vzduch. Běžná klimatizace především upravuje vzduch, který už v místnosti je. Pokud se současně nevětrá nebo není zajištěna řízená výměna vzduchu, může v interiéru postupně růst koncentrace oxidu uhličitého. „Čerstvý vzduch je pouze venku,“ upozorňuje Kotlík.

Proto ani klimatizovaná kancelář nemusí být automaticky kvalitně větraná. Chladný vzduch může být příjemný, ale pokud se v místnosti dlouho nevyměňuje, člověk dýchá stále stejný vzduch. Kotlík proto doporučuje větrat krátce a intenzivně. V letních vedrech má podle něj smysl využít především dobu, kdy je venku chladněji – například později večer a brzy ráno.

Pravidelná údržba je základ

Mnohem větší pozornost než teplota si zaslouží také stav klimatizačního zařízení. Pokud se v zařízení nebo jeho okolí hromadí voda, nečistoty a prach a systém není správně udržován, mohou vzniknout podmínky vhodné pro růst plísní a dalších biologických kontaminantů.

Jak klimatizovat zdravě

Základní pravidlo je jednoduché: klimatizace nemá vytvořit co největší zimu, ale snížit tepelnou zátěž organismu na snesitelnou úroveň.

Nenastavovat klimatizaci zbytečně na velmi nízkou teplotu,
nenechávat studený proud vzduchu mířit přímo na tělo,
pravidelně čistit filtry a servisovat zařízení podle pokynů výrobce,
hlídat vlhkost v místnosti,
během horkých dnů nejprve využít venkovní stínění,
přes den bránit vstupu horkého vzduchu, pokud je venku tepleji než uvnitř,
naopak v noci a ráno využít chladnějšího venkovního vzduchu
a při extrémních vedrech klimatizaci nevnímat jako nepřítele, ale jako jeden z nástrojů ochrany před přehřátím.

Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) upozorňuje, že kontaminované centrální systémy vytápění, ventilace a klimatizace mohou být místem růstu plísní a dalších biologických kontaminantů a následně je rozšiřovat po budově. Riziko souvisí především s vlhkostí, kondenzací, stojatou vodou a nedostatečnou údržbou systému.

EPA proto doporučuje kontrolovat vlhkost v interiéru a zajistit správný provoz, čištění a údržbu vzduchotechnických systémů. Ani tady ale neplatí jednoduchá rovnice „klimatizace = plíseň“. Samotná klimatizace není příčinou plísní; rozhodující je, zda jsou v systému nebo v budově přítomné podmínky umožňující růst plísní, především nadměrná vlhkost a voda.

Suchý vzduch je stejně nepříjemný jako horko

Klimatizace má ale ještě jeden vedlejší efekt: odvlhčuje. Vysoká vlhkost v horku zhoršuje schopnost organismu ochlazovat se, takže její snížení může být naopak žádoucí. Pokud je však vzduch příliš suchý, může být nepříjemný pro oči a sliznice. Právě vysychání sliznic považuje Koutný za jeden z hlavních problémů dlouhého pobytu v klimatizovaných prostorách. Sliznice přitom představují jednu z přirozených obranných bariér dýchacích cest.

Kotlík zároveň upozorňuje na opačný extrém. U některých systémů může být problémem přílišná vlhkost, která zhoršuje schopnost organismu odvádět teplo pocením. I proto je podle něj důležité nejen nastavení teploty, ale celkové mikroklima v místnosti. Podle EPA je pro vnitřní prostředí obecně vhodná relativní vlhkost přibližně mezi 30 a 50 procenty. Vyšší vlhkost zároveň zvyšuje pravděpodobnost růstu plísní.

V době běžného letního dne může být otázka klimatizace především otázkou komfortu. Během několikadenní vlny veder se z ní může stát zdravotní pomůcka. Přehřátý byt není pro organismus neutrální prostředí. Problém je zvlášť výrazný v noci, kdy tělo potřebuje teplotní úlevu a při dlouhotrvajícím horku nemá možnost se dostatečně zregenerovat. To platí především pro seniory a další citlivé skupiny. „Senioři by se měli držet v nějaké optimální teplotě, aby se imunitní systém zbytečně nezatěžoval,“ uzavírá Kotlík.