Když Štěpán Macháček vzpomíná na nádraží v Kovářské před více než deseti lety, nepopisuje romantické místo v Krušných horách. Rozpadlou střechu, opadané omítky, zazděná okna, zarostlé kolejiště. Okolí tehdy podle něj působilo tak zanedbaně, že by člověk jen těžko hledal důvod, proč se sem vracet. On ho přesto našel.
Pod vrstvami chátrání zůstávala kamenná stavba, na které bylo stále vidět kvalitní řemeslo. Stačil mu pohled na přesně tesaný pískovcový rám vstupních dveří. V roce 2013 proto napsal Správě železnic s otázkou, zda by mu nádraží neprodala. Neměl projekt, rozpočet ani představu, co přesně s budovou udělá.
„Neměli jsme v tu chvíli absolutně žádný plán, co s tím místem a budovou dělat. Koneckonců jsme ani nevěřili moc tomu, že se nám podaří ruinu ještě odkoupit,“ říká dnes. Podařilo se. A tím začala práce, která trvá dodnes.
Stovky tun suti
Štěpán Macháček přitom většinu času žije tisíce kilometrů od Kovářské. Téměř dvacet let strávil v Káhiře, kam ho přivedla práce. Nejdřív tam učil češtinu na univerzitě Ajn Šams, později působil jako zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu. S manželkou Bárou tam založili rodinu a letos se jim narodil další potomek. Kovářská ale z jejich života nezmizela. Projekt celou dobu řídili z Káhiry a postupně se k nim přidávali další lidé.
„Jakmile byl dům pod novou střechou, dost z nás ten stres a nejistota spadly. Už nebylo tolik kam spěchat, budova začala vysychat a my jsme začali mít dobrý pocit, že už naše snažení míří správným směrem.“ Na první patro si ale ještě několik let počkali. Stropní konstrukce byly propadlé a museli je postavit znovu. Teprve potom se mohli poprvé postavit nahoře a podívat se z okna.
Při vyklízení začaly postupně vystupovat na povrch i věci, které v ruině přežily navzdory desetiletím chátrání. Třeba historická dlažba typická pro nádražní budovy Buštěhradské dráhy nebo výdejní okno na balíky s původním mechanismem, které kdysi někdo zazdil. Právě tím ho paradoxně zachránil.
Vagony, které měly být jen zázemím
Zatímco hlavní budova rostla pomalu, na kolejích se začalo dít něco jiného. Macháček s přáteli získali čtyři staré služební železniční vozy, takzvané hytláky. Když je koupili, byly to v podstatě vraky. Původně měly sloužit hlavně jako zázemí při opravách nádraží. Sami v nich přespávali, někteří obývali jejich přátelé, kteří přijeli na pomoc.
Pak zjistili, že pobyt ve vagónech láká i lidi zvenčí. Začali je půjčovat známým a zájem rostl. Současně se ukázalo, že dlouhodobě prázdné vozy představují problém. Potřebují údržbu, v zimě temperování a dohled. „A tak se zrodil nápad je komerčně pronajímat s tím, že nám výnos pomůže s další rekonstrukcí nádraží.“ Z provizorního zázemí se stal podnikatelský model celého projektu.
Dnes mohou hosté přespat ve čtyřech opravených hytlácích a také ve Vechtrovně, malém strážním domku v lese na konci nádraží. Macháček letos skončil jako zahraniční zpravodaj a říká, že teď chce mít na Kovářskou více času. Zároveň už ale nechce financovat rekonstrukci hlavní budovy především z vlastních peněz. „Teď už bude rekonstrukce financovaná v podstatě jen z výnosů z ubytování,“ říká. Host, který si objedná noc ve starém železničním voze, tak nepřímo přispívá na opravu domu, kvůli kterému vagony před lety na Kovářskou přivezli. Macháček tomu říká vlastní crowdfunding. „Je to i jeden z našich cílů: ukázat, že zdánlivě nesmyslný, čistě romantický plán může nakonec fungovat i ekonomicky.“
Když se vagon rozjede
Romantika má ovšem na kolejích i praktické stránky. Krátce po začátku provozu Macháčkovi zjistili, že silný vítr dokáže s několikatunovým vozem pohnout. „Při náporu větru se můžou vagony po koleji posunout třeba i o pár stovek metrů. Tohle překvapení jsme rychle eliminovali kvalitním zajištěním, takže teď už se to stát nemůže. Ale trochu nás to tehdy vyděsilo.“
Uvnitř měly vozy působit úplně jinak. Nechtěli vytvořit jen železniční atrakci, ve které se host smíří s nepohodlím. Základ měl zůstat co nejvíc původní, pohodlí ale mělo odpovídat současnému bydlení. Původní interiéry byly z velké části zničené. Některé drobnosti se přesto podařilo zachránit – třeba umyvadélka, osvětlení nebo kliky.
Nejvýrazněji zůstala zachovaná vnější posuvná vrata. Uvnitř před nimi jsou izolační panoramatická okna. Přes den mohou hosté vrata otevřít a dívat se do lesa, za teplého počasí otevřít i okno a sednout si do něj s nohama nad kolejemi. V zimě se vagon uzavře, vytopí a kamna vytvoří úplně jinou atmosféru.
„V těch zimních nečasech je tam nejútulněji, to tam máme sami nejradši.“ Některé věci ale zůstaly přesně takové, jaké byly. „Původní boční posuvná vrata ve větru klepou. Ta takhle klepala od roku 1948, kdy byly tyto vagony vyrobené, a my jsme je chtěli nechat alespoň zvenku v co nejpůvodnější podobě.“
Z nádraží má být místo pro lidi
Čtyři vagony dnes vydělávají na budovu, která se mezitím pomalu vrací k životu. Letos dostala poslední okna a venkovní dveře. Jde o kopie původních prvků starých zhruba 150 let. Uvnitř je hotová galerie nad vstupní halou, dokončuje se samotná hala a vzniká zázemí pro návštěvníky, toalety s umývárnou, prostor pro občerstvení, místnosti pro expozici i výtvarný ateliér.
Teď je prioritou topení. „Letošní krutá zima nás překvapila a vyškolila. Už víme, že částečně rekonstruovaný dům se nemůže nechat takhle promrznout.“ Původně chtěli část nádraží otevřít veřejnosti v létě 2026. Termín se posunul o rok. Nejde jen o peníze, ale také o úřední procesy a nedostatek lidí.
Kdo ale přijde ve chvíli, kdy je Macháček na místě, může se dovnitř podívat už dnes. V září si nádraží prohlédl také prezident. Až bude první část hotová, vznikne v ní expozice věnovaná trati Chomutov–Vejprty. Trať vybudovala v roce 1872 Buštěhradská dráha. Nádražím kdysi procházely i zásilky ryb od Baltu, které místní továrník Anton Kalla nechával dovážet ke zpracování. V expozici se objeví historické jízdenky, razítka, označovač jízdenek nebo část elektromechanického zabezpečovacího zařízení.
Nemá ale jít jen o předměty. Spolek Nádraží Kovářská vyhledává pamětníky a lidi, kteří na nádraží pracovali. Natáčí s nimi rozhovory a snaží se zachytit vzpomínky na dobu, kdy tu ještě fungoval běžný železniční provoz. Mezi nimi jsou například výhybkářka Františka Hubáčková, přednosta Alois Hrdý nebo výpravčí Ladislav Oulický. „Ta krásná horská trať je do značné míry zapomenutá. Aby přežila, musí být v povědomí lidí, ať už místních, nebo turistů. Jedině tak má smysl bojovat za zachování provozu na ní.“
Z ruiny se stala společná věc
Kolem nádraží dnes funguje šest lidí. Většinou jsou to novináři a jejich partnerky či partneři. Jednotlivé stavby vlastní soukromí majitelé a každý si svou rekonstrukci financuje sám. Vedle toho funguje spolek, který pořádá akce pro školy, pamětníky i veřejnost a stará se o okolí. Pavel Polák vede spolek a opravuje sousední drážní vodárnu. Jakub Vrána natáčí rozhovory s pamětníky. Jeho žena Marcela, profesionální zahradnice, se stará o okolí. Břetislav Tureček připravuje historickou expozici.
Macháček s manželkou jsou podle jeho slov hlavně u zrodu nápadů. Jeho žena si přitom ke Kovářské hledala cestu pomaleji. Když nádraží kupovali, místo na ni nepůsobilo zdaleka tak silně jako na něj. Vadilo jí zanedbané okolí i sociální problémy, které byly v obci tehdy výraznější. Postupně ale viděla, jak se kolem nádraží objevují další lidé, jak přibývá práce a jak se mění atmosféra. Dnes už rekonstrukci bere za svou. A mění se i samotné nádraží.
Kromě historické expozice má vzniknout galerie, prostor pro výstavy a promítání. Macháček si dokáže představit také rezidenční pobyty pro výtvarníky. Umělec by měl k dispozici ateliér a ubytování a mohl by na oplátku připravit workshop pro místní děti. Stálou restauraci neplánují. Už dnes ale nedaleko funguje o víkendech v sezoně café-truck s kávou a domácími zákusky. Nádraží tak získává nový život ještě dřív, než je dokončené.
Kdyby měl Štěpán Macháček říct, kolik práce na hlavní budově ještě zbývá, odpověď by byla jednoduchá: hodně. Zároveň ale nechce stanovit datum, kdy má být definitivně hotovo. „Shodli jsme se se ženou, že hlavním cílem není mít vše hotovo. Nás ta práce na rekonstrukci budovy baví, neustále při tom něco nového vymýšlíme, takže cílem je vlastní přestavba a právě to vymýšlení.“
Kdyby měl dnes někdo dost peněz na dokončení celé budovy a firma ji rychle opravila, rekonstrukce by samozřejmě skončila. Macháček ale sám pochybuje, jestli by ho pak projekt bavil stejně. Po více než deseti letech už totiž nejde jen o záchranu jednoho starého nádraží.
Je to práce, ke které se mohou vracet, pokaždé na chvíli něco dokončit a zase objevit další část domu, která čeká na opravu. „Každá opravená zeď, místnost, okno nám přinášejí radost. A vzhledem k velikosti objektu nám tyhle krůčky budou postupně přinášet radost asi ještě hodně dlouho. A to je dobře.“
Zdroj: autorský text
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Nezvládli jsme to fyzicky ani mentálně, přiznal Nedvěd. V Anglii repre nakročila zpět
Přestože čeští fotbalisté ve všech čtyřech uplynulých zápasech Ligy národů utrpěli porážku, generální manažer reprezentací Pavel Nedvěd hodnotí první sraz pod španělským trenérem Santim Deniou pozitivně. Držitel Zlatého míče zároveň připustil, že dnešní prohrou 0:3 ve Wembley udělal národní tým po předchozích třech zápasech krok zpět.
Bizarní zákulisí Ronaldova úprku. Kouč měl napsáno, aby o hráči mluvil jako o Pelém
Hvězdný fotbalista Cristiano Ronaldo uvedl, že minulý týden opustil portugalský národní tým kvůli tomu, že trenér Jorge Jesus dvakrát porušil svůj slib. V dnešním prohlášení jeden z nejlepších hráčů historie řekl, že za svůj odjezd od mužstva počítá s trestem, ale v národním týmu je připraven pokračovat.
Kyberútok nanečisto: Siemens a RICAIP otevírají testovací prostředí pro firmy
Otestovat si odolnost výrobních linek proti kybernetickým hrozbám nanečisto a v bezpečném prostředí. To firmám umožní nová služba, kterou spouští RICAIP Testbed Praha při CIIRC ČVUT ve spolupráci se společností Siemens.
Po prezidentovi otazník i nad Pavlovou. První dáma si rýpla do pravidel, Hrad mlčí
U prezidenta Petra Pavla už je téměř jasné, že letos k volební urně nedorazí, otazník ale visí i nad jeho manželkou Evou Pavlovou. Spekuluje se, že je stejně jako prezident na plánované zahraniční dovolené. Aktuálně.cz se na její plán opakovaně ptalo jejího kabinetu. První dáma se k blížícím volbám vyjádřila sama – a ostře se opřela do volebních pravidel.
Zmar Čechů ve Wembley. Odstartoval ho Coufalův nepochopitelný vlastní gól
Čeští fotbaloví reprezentanti podlehli v Anglii 0:3 a prohráli i čtvrté utkání skupiny A3 Ligy národů. Národní tým nadále čeká na první bodový zisk pod novým španělským trenérem Santim Deniou.