Záhadný signál z hlubin kosmu se znovu vrátil. Vědci mají nového hlavního podezřelého

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Na zlomek sekundy se z hlubin vesmíru ozve obrovská rádiová rána a pak je zase ticho. Některé záblesky se vracejí, jiné už nikdy. Astronomové přitom stále nevědí, co je vytváří. Hlavním podezřelým jsou magnetary - neutronové hvězdy s extrémně silným magnetickým polem. K rozluštění této záhady bychom navíc mohli být o krok blíž už v září, kdy se k pozorování vrátí obří sardinský radioteleskop.

Do hor ve vnitrozemí Sardinie vede cesta, která na první pohled připomíná spíš výpravu do zapomenutého kouta Itálie než cestu k jednomu z nejmodernějších astronomických zařízení v Evropě. Mezi pastvinami ovcí a krav tu však stojí obří 64metrový radioteleskop.

Sardinia Radio Telescope (SRT) už deset let sleduje vesmír v rádiové části spektra. Nyní je kvůli technické modernizaci mimo provoz, do pozorování by se měl vrátit v září. A má na co navazovat. Právě tento teleskop má na kontě mimořádný úlovek: zachytil rychlý rádiový záblesk s tehdy dosud nejnižší zaznamenanou frekvencí.

Takzvané FRB (Fast Radio Bursts) patří mezi nejpodivnější jevy, které astronomové znají. Jde o extrémně intenzivní pulzy rádiového záření, které trvají pouhé milisekundy a přicházejí z obrovských vzdáleností, často stovek milionů či miliard světelných let. A jejich původ? Právě ten zůstává jednou z velkých záhad moderní astronomie.

Rána, která trvá jen několik milisekund

Jedním z nejzajímavějších případů je FRB 180916. Sardinský teleskop ho zachytil při frekvenci 328 MHz. Jeho zdroj leží v oblasti, kde vznikají nové hvězdy, uvnitř mohutné spirální galaxie vzdálené téměř 500 milionů světelných let v souhvězdí Kasiopeji.

Na první pohled by mohlo jít jen o další krátký záblesk. Jenže FRB 180916 patří mezi takzvané opakující se záblesky. A právě tady začíná problém. Astronomové rozlišují FRB, které se objeví pouze jednou, a ty, které se vracejí. Jednorázový záblesk by mohl být například následkem katastrofické události, při níž objekt definitivně zanikne. U opakujících se záblesků takové vysvětlení nefunguje.

„Opakující se záblesky nemohou být způsobeny jednorázovou explozí,“ vysvětluje astronomka Maura Piliaová z Astronomické observatoře v Cagliari. Vědci proto hledají objekt, který dokáže obrovské množství energie uvolnit znovu a znovu.

Podezření padá na magnetary

Jedním z hlavních kandidátů jsou magnetary – zvláštní typ neutronových hvězd s mimořádně silným magnetickým polem. Neutronové hvězdy vznikají po zániku některých masivních hvězd, kdy se jejich hmota stlačí do neuvěřitelně malého prostoru.

Magnetary představují jejich ještě extrémnější příbuzné. Jejich magnetická pole patří k nejsilnějším, jaká ve vesmíru známe. Právě v nich by podle současné teorie mohl vznikat mechanismus stojící za opakujícími se FRB.

„Magnetary jsou nejmocnější neutronové hvězdy,“ říká Piliaová. Jenže ani tato teorie zatím nedokáže vysvětlit všechno.

Problémem je mimo jiné samotná rychlost celé události. Typický záblesk FRB 180916 trvá jen několik milisekund. „To znamená, že se během velmi krátké doby uvolní velké množství energie a zdroj musí být velmi výkonný, protože tuto energii neustále ztrácí a znovu ji doplňuje,“ vysvětluje Piliaová.

Pro srovnání: i nejsilnější sluneční erupce trvají minuty až hodiny. FRB tak představují úplně jinou úroveň extrémních dějů ve vesmíru. Největší otázka navíc stále zůstává nevyřešená. „Stále nevíme, zda představují jeden jediný jev, nebo dva, či dokonce více různých jevů,“ připouští Piliaová.

Je možné, že opakující se FRB mají jeden zdroj, zatímco jednorázové záblesky vznikají při úplně jiných katastrofických událostech. Mohly by například být následkem explozí, po kterých už nic nezůstane. Ve hře jsou také různé typy neutronových hvězd nebo jejich vzájemné systémy.

Sardinský teleskop má jednu výhodu

Právě proto je důležité, jak přesně vědci dokážou tyto události zachytit. Sardinský radioteleskop má díky speciálnímu přijímači možnost sledovat některé frekvence současně. Každá z nich přitom může odhalit další střípek skládačky a napovědět, co se během krátkého záblesku skutečně odehrává.

Nejde navíc jen o běžné astronomické pozorování. SRT je součástí sítě Evropské kosmické agentury pro komunikaci s hlubokým vesmírem a patří mezi významné nástroje pro sledování vzdálených kosmických jevů.