Z Česka Toskánsko nebude. Známý zahradní architekt radí, co vysadit, aby pozemek přežil horko

U rajčat visí svěšené listy, trávník zežloutl a čerstvě vysazené stromky je třeba znovu a znovu zachraňovat hadicí. Tak letos po týdnech bez pořádného deště vypadala řada českých zahrad. A když konečně přišel déšť, často už nepředstavoval okamžitou záchranu. Vyschlá a ztvrdlá půda prudkou vodu nestihne vstřebat a ta steče pryč.

Právě tady podle zahradního architekta Ferdinanda Lefflera začíná otázka, jak budou české zahrady vypadat za dvacet nebo třicet let. Lidé se často ptají, jaký strom nebo keř si mají koupit, aby přežil sucho. On by ale začal jinde. „Nehledal bych jeden zázračný strom budoucnosti. Základ je druhová pestrost, dobrá práce s půdou, dostatek prostoru pro kořeny a správná volba podle konkrétního místa,“ říká.

Související

43 fotografiíProhlédnout si 43 fotografií

Skrytý ráj v České Kanadě. Majitelé proměnili okolí chalupy v zahradu, kde se zastavil čas

Nejdřív voda a půda. Teprve potom seznam

Zahradu podle něj nelze navrhovat jen podle toho, co se člověku líbí na fotografii nebo co právě nabízí zahradnictví. Důležité je zjistit, jaká je půda, kam dopadá slunce, kde se drží voda, odkud fouká vítr a kolik prostoru budou mít rostliny ve chvíli, kdy dorostou. Právě půda může rozhodnout o tom, jestli zahrada zvládne horké léto. Pokud je zhutněná, chybí jí organická hmota a nedokáže vodu přijmout ani udržet, nepomůže ani rostlina označovaná jako odolná vůči suchu.

Stejně důležité je nepřehánět to se zpevněnými plochami. Čím více zahradu pokryje dlažba, tím méně prostoru zbývá pro vsakování vody a tím více se pozemek v létě rozpaluje. A právě stín bude podle Lefflera jednou z nejcennějších věcí, které může zahrada nabídnout. „Lidé začínají chápat, že vzrostlý strom není dekorace. Je to klimatizační zařízení zahrady, které navíc nepotřebuje elektřinu.“

Smrk do rozpálené zahrady? Raději ne

Jedním z druhů, u kterých by měli být lidé v příštích desetiletích opatrnější, je smrk ztepilý. Přirozeně patří spíš do chladnějších a vlhčích poloh. Pokud ho člověk vysadí na suché a rozpálené zahradě ve středních Čechách, staví ho podle Lefflera do prostředí, které mu dlouhodobě nesvědčí.

Podobně je potřeba přemýšlet o bříze. Ta sice působí jako odolný pionýrský strom, ale vysoké letní teploty a dlouhá období bez vody jí mohou výrazně zkracovat život. „Neznamená to, že břízy nebo smrky z Česka zmizí. Znamená to, že je budeme muset mnohem pečlivěji sázet tam, kde pro ně skutečně jsou podmínky. Břízy by mi osobně hodně chyběly.“

Stín jako nejcennější komodita

Pokud má zahrada zvládat horko a delší období bez deště, Leffler doporučuje především pestrost. Místo pěti stejných stromů by proto raději vysadil pět různých druhů. Ve větších zahradách mohou mít zásadní význam především stromy s velkou korunou, které dokážou vytvořit skutečný stín.

Důležité je ale nezaměňovat odolnost vůči suchu za schopnost přežít bez vody. „Strom odolný vůči suchu neznamená strom, který po výsadbě nepotřebuje vodu. První roky musí kvalitně zakořenit. Bez toho nepřežije budoucí sucha ani ten nejlepší druh.“

Z Česka se nestane Toskánsko

Teplejší léta zároveň přinášejí do českých zahrad rostliny, které by tu dříve působily nezvykle. Na mnoha místech se dobře daří vinné révě, fíkovníkům nebo levanduli. Na chráněných stanovištích lze pěstovat také některé středomořské byliny. Podle Lefflera je ale chyba začít si představovat, že se česká zahrada automaticky promění ve Středomoří.

„Fíkovník nebo vinná réva už na řadě míst dávají velmi dobrý smysl. Olivovník je podle mě pořád spíš rostlina pro chráněné mikroklima, nádobu nebo pro člověka, který je ochoten přijmout riziko.“ České klima totiž dál přináší zimní mrazy a prudké výkyvy počasí. „Hranice není mezi Českem a Středomořím, ale často mezi dvěma místy vzdálenými deset metrů. Jižní stěna domu může mít úplně jiné mikroklima než otevřená zahrada.“ A u některých módních nápadů má Leffler jasno: „A moc prosím, palmy do českých zahrad opravdu ne!“

Méně žlutého trávníku, více stromů

Proměnit se podle něj musí i naše představa o krásné zahradě. Dokonale střižený zelený trávník, který vyžaduje během suchého léta velké množství vody, nemusí dávat v budoucnu stejný smysl jako dnes. Stejně jako rozsáhlé plochy dlažby, které se v létě mění v rozpálenou desku.

Leffler by naopak sázel více stromů, než lidé obvykle očekávají. „Nepamatuji se, že by po výsadbě klient přišel a chtěl stromy odstranit.“ Zahrada totiž podle něj není dekorace vytvořená pro okamžitý efekt. Malý stromek může dnes vypadat jako nenápadný detail, za dvacet let ale může rozhodovat o tom, zda se na zahradě během horkého léta dá vůbec příjemně žít.

Zobrazit
41 fotografií

Zahrada jako lék na klimatický žal

„Klimatická změna v lidech vyvolává oprávněnou úzkost a pocit bezmoci. Zahrada může být skvělým lékem proti environmentálnímu žalu, protože je to kousek světa, za který opravdu neseme odpovědnost,“ říká Leffler. Na vlastním pozemku může člověk podle něj sázet stromy, zadržovat vodu, pečovat o půdu a vytvářet prostor pro hmyz a ptáky. A přitom každý den vidět konkrétní výsledek.

„Nemusíme zachránit celou planetu sami, i když by to bylo skvělé. Má ale smysl dát co nejlépe do pořádku místo, které nám bylo svěřeno, tedy naši zahradu.“ Zahrada ale podle něj nemá být jen dalším projektem, u kterého si člověk odškrtne seznam ekologických opatření. Má přinášet radost.

A odpovědnost podle Lefflera nekončí plotem. „Vzdělávejme se, mluvme o těchto věcech s ostatními a buďme aktivní i jako občané. A pokud politici klimatickou změnu bagatelizují nebo odmítají řešení, ptejme se jich velmi důrazně proč. A hlavně je nevolme!“ Péče o krajinu podle něj není jen zahradnické téma. „Je to občanská odpovědnost.“

Video: Klimatolog Radim Tolasz o tom, jak lidé v průběhu let vnímají vedro

Zdroj: autorský článek