Kousek za Hradcem Králové stojí slovenská koliba z roku 1969. Přežila změnu režimu i stavbu dálnice a Pavel Schejbal je s ní spojený už sedmnáct let, začínal tu jako brigádník v kiosku. Po vysoké škole zamířil do banky, jenže zjistil, že nejšťastnější byl vlastně tady, v Kolibě. Jak se z dřevěného srubu u silnice stalo místo, kam se lidé vracejí i po čtyřech desetiletích?
Na prostorném plácku stojí vedle písčitého parkoviště srub bez oken a za ním tři malé chatky, přesně takové, jaké si pamatuju z dětských táborů. Kolem voní krásné lesy a člověk má na chvíli pocit, že se opravdu ocitnul někde v Karpatech nebo Beskydech.
Do Koliby z Hradce Králové přitom autem dojedete za pár minut a v okolí je i hustá síť cyklostezek. Při pohledu z hlavní silnice je srub Hoděšovické koliby trochu skrytý za moderní benzinkou, ta jí ale zároveň dělá příjemné odstínění od civilizace.
„Původní majitel mi kdysi nabídl, že tady můžu dělat v kiosku,“ vzpomíná Pavel Schejbal na okamžik vzniku své restauratérské kariéry. Tehdy ale určitě netušil, jak mu to změní život.
„Každý má v životě místo, kde je nejšťastnější, a moje je tady. Když před deseti lety přišla příležitost Kolibu koupit, šel jsem do toho a nikdy jsem toho rozhodnutí nelitoval,“ říká Pavel Schejbal.
Změna je život – a někdy taky ne
Co se za tu dobu změnilo? „Víceméně nic, ale skoro všechno,“ směje se. Celý půdorys restaurace přetvořil, aby byla vzdušnější a modernější, zároveň ale nechtěl sáhnout na to, co lidem v paměti utkvělo: lovecké trofeje.
„Dřív to tu bylo opravdu jak na chodbě Konopiště, hodně jsme to zredukovali, protože se některé děti bály,“ říká majitel, když se ptáme, zda i netradiční výzdoba je původní. „Takhle to ale máme rádi, myslím, že to k tomu místu sedí,“ vysvětluje.
Koliba tu totiž stojí už od roku 1969, kdy ji nechaly vybudovat někdejší Restaurace a jídelny. Ty tehdy na návrh restaurací Inter budovaly v regionech unikátní podniky a motorest Koliba na hlavním tahu z Hradce do Brna je jedním z nich.
„Tehdy sem prý přijela kolibu stavět parta snad až odněkud z Liptovského Mikuláše. Vyzděná je jen kuchyně, zbytek je klasický srub,“ provádí nás malým, ale útulným podnikem.
Za těch skoro šedesát let se do ní vešel pořádný kus lidských životů. „Spousta lidí tady měla svatby. Ukazují to svým dětem, ty zase svým vnoučatům,“ popisuje. Svatby už tu sice nepořádají, na jídlo se ale vracejí i hosté, kteří tady čtyřicet let nebyli.
A poznávají to tu. „Vědí, že kamna jsou pořád původní. Respektive už jsou nová, ale mají stále ten stejný design,“ vysvětluje. „Jelen na zdi je tady taky pořád a vzpomínky zkrátka fungují,“ říká Pavel Schejbal.
Nechci si ze žaludku udělat mrzáka
Jídelní lístek pochopitelně prošel také mnohými změnami, ale halušky s brynzou jako vlajková loď zůstaly – a na vlastní ochutnání můžeme směle říct, že za zajížďku z dálnice opravdu stojí.
Další zdejší stálice taky nepřekvapí: restovaná játra, svíčková na smetaně, plněný bramborák. „Když si dlouho někdo nemůže vybrat, vždycky to skončí u smažáku,“ směje se Pavel Schejbal.
Co trochu překvapí, ačkoliv jen příjemně, jsou suroviny, které tu používají. Brynzu na halušky vozí ze slovenské farmy Syrex v Zázrivé, odkud bere i korbáčky do své prodejničky.
Vše ostatní je co nejlokálnější – třeba brambory od pana Haka z Plotišťské zeleniny. „Najít dneska dobrou bramboru je skutečně zázrak, ale v Plotištích to prostě pořád umí,“ říká majitel Koliby.
Důvod je jednoduchý. „Jíme to tady my, jí to moje rodina i zaměstnanci. A jeden bývalý kuchař vždycky říkal, že si nechce udělat ze žaludku mrzáka,“ vypráví. Znát dodavatele osobně je podle něj ostatně celé kouzlo restauračního byznysu.
Koliba, kterou minula dálnice
Koliba stojí u silnice hned vedle moderní čerpací stanice, která tu vyrostla v roce 1990 místo původní hájenky. „S tím se tehdy nedalo nic dělat,“ krčí rameny majitel.
Jak postupně přebírala hlavní provoz nově budovaná dálnice, ubyly kamiony i autobusové zájezdy, které sem v minulosti ve velké míře proudily.
„Evidentně to ale neděláme špatně, protože zákazníci kvůli nám z dálnice sjedou a vrací se k nám,“ říká. Místo velkých objemů se dnes může soustředit na rodiny s dětmi a na servis – přibyl dětský koutek, do budoucna plánuje také rozšíření venkovního hřiště.
Rodiny sem ostatně jezdí i na víc než jeden den. Součástí koliby jsou i tři zmíněné chatky z roku 1985. Loni je zrekonstruovali, a ač zvenku zůstaly v duchu osmdesátek, uvnitř jsou moderní, s ledničkou, klimatizací i varným koutem.
Že tu Pavel Schejbal před deseti lety zakotvil, přičítá jediné věci. „Je to kvůli místu a kvůli přírodě, je tady zvláštní energie.“
A dokud bude na stěně viset jelen a v kuchyni zadělávat těsto na halušky, zůstane i Koliba Hoděšovice místem, kam se hosté vracejí.
Zdroj: autorský článek, Koliba Hoděšovice
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Vzpomínali na masakr na Tchien-an-menu. Hongkongští aktivisté dostali až sedm let vězení
Čínský soud v Hongkongu v pátek vynesl tresty v rozpětí pět až sedm let vězení pro tři aktivisty, kteří řadu let organizovali vzpomínkové akce připomínající masakr na pekingském náměstí Tchien-an-men (náměstí Nebeského klidu) v roce 1989. Informovala o tom agentura AP. Evropská unie verdikt odsoudila a označila za politicky motivovaný.
„Makáme, makáme!“ Babiš vládne všem. Kdyby ale odešel, náhrada existuje. Sám ji zmínil
V pravidelné páteční Tečce Radka Bartoníčka se její autor hodně věnuje premiéru Andreji Babišovi, který v tomto týdnu dosáhl dalších svých cílů a dál dominuje v české politice. Zároveň si ale můžete pustit krátké videoukázky, v nichž na jedné Babiš jmenuje dvojici, která by mohla vést vládu místo něj. „Kdyby se tak stalo, možná by to bylo to nejlepší ve prospěch Česka,“ míní Bartoníček.
KVÍZ: Poznáte český seriál podle jediné fotky? Otestujte si, jak dobře znáte televizní klasiku
Možná budete překvapeni, kolik toho máte v hlavě uloženého z dob, kdy se večer čekalo na jeden jediný program. Sanitka, Chalupáři, Nemocnice na kraji města nebo Arabela se do české paměti zapsaly tak hluboko, že někdy stačí zahlédnout jediný obličej, pokoj nebo kus uniformy, a hned víte, o co jde. Teď si můžete ověřit, jestli je to tak a skutečně rozeznáte perly seriálové tvorby bez nápovědy.
Takhle New York vzpomíná na 11. září. Nad městem zářily tisíce světel
New York si v pátek připomíná 25 let od teroristických útoků z 11. září. V noci nad městem zazářila pietní dronová show věnovaná obětem tragédie, během dne pak u Ground Zero zazní jména všech 2983 lidí, kteří při útocích zemřeli. Účast nového starosty Mamdaniho na hlavní pietě ale provází ostrý spor. Kritici včetně bývalého starosty Rudyho Giulianiho tvrdí, že by se ceremoniálu účastnit neměl.
