Kousek za Hradcem Králové stojí slovenská koliba z roku 1969. Přežila změnu režimu i stavbu dálnice a Pavel Schejbal je s ní spojený už sedmnáct let, začínal tu jako brigádník v kiosku. Po vysoké škole zamířil do banky, jenže zjistil, že nejšťastnější byl vlastně tady, v Kolibě. Jak se z dřevěného srubu u silnice stalo místo, kam se lidé vracejí i po čtyřech desetiletích?
Na prostorném plácku stojí vedle písčitého parkoviště srub bez oken a za ním tři malé chatky, přesně takové, jaké si pamatuju z dětských táborů. Kolem voní krásné lesy a člověk má na chvíli pocit, že se opravdu ocitnul někde v Karpatech nebo Beskydech.
Do Koliby z Hradce Králové přitom autem dojedete za pár minut a v okolí je i hustá síť cyklostezek. Při pohledu z hlavní silnice je srub Hoděšovické koliby trochu skrytý za moderní benzinkou, ta jí ale zároveň dělá příjemné odstínění od civilizace.
„Původní majitel mi kdysi nabídl, že tady můžu dělat v kiosku,“ vzpomíná Pavel Schejbal na okamžik vzniku své restauratérské kariéry. Tehdy ale určitě netušil, jak mu to změní život.
„Každý má v životě místo, kde je nejšťastnější, a moje je tady. Když před deseti lety přišla příležitost Kolibu koupit, šel jsem do toho a nikdy jsem toho rozhodnutí nelitoval,“ říká Pavel Schejbal.
Změna je život – a někdy taky ne
Co se za tu dobu změnilo? „Víceméně nic, ale skoro všechno,“ směje se. Celý půdorys restaurace přetvořil, aby byla vzdušnější a modernější, zároveň ale nechtěl sáhnout na to, co lidem v paměti utkvělo: lovecké trofeje.
„Dřív to tu bylo opravdu jak na chodbě Konopiště, hodně jsme to zredukovali, protože se některé děti bály,“ říká majitel, když se ptáme, zda i netradiční výzdoba je původní. „Takhle to ale máme rádi, myslím, že to k tomu místu sedí,“ vysvětluje.
Koliba tu totiž stojí už od roku 1969, kdy ji nechaly vybudovat někdejší Restaurace a jídelny. Ty tehdy na návrh restaurací Inter budovaly v regionech unikátní podniky a motorest Koliba na hlavním tahu z Hradce do Brna je jedním z nich.
„Tehdy sem prý přijela kolibu stavět parta snad až odněkud z Liptovského Mikuláše. Vyzděná je jen kuchyně, zbytek je klasický srub,“ provádí nás malým, ale útulným podnikem.
Za těch skoro šedesát let se do ní vešel pořádný kus lidských životů. „Spousta lidí tady měla svatby. Ukazují to svým dětem, ty zase svým vnoučatům,“ popisuje. Svatby už tu sice nepořádají, na jídlo se ale vracejí i hosté, kteří tady čtyřicet let nebyli.
A poznávají to tu. „Vědí, že kamna jsou pořád původní. Respektive už jsou nová, ale mají stále ten stejný design,“ vysvětluje. „Jelen na zdi je tady taky pořád a vzpomínky zkrátka fungují,“ říká Pavel Schejbal.
Nechci si ze žaludku udělat mrzáka
Jídelní lístek pochopitelně prošel také mnohými změnami, ale halušky s brynzou jako vlajková loď zůstaly – a na vlastní ochutnání můžeme směle říct, že za zajížďku z dálnice opravdu stojí.
Další zdejší stálice taky nepřekvapí: restovaná játra, svíčková na smetaně, plněný bramborák. „Když si dlouho někdo nemůže vybrat, vždycky to skončí u smažáku,“ směje se Pavel Schejbal.
Co trochu překvapí, ačkoliv jen příjemně, jsou suroviny, které tu používají. Brynzu na halušky vozí ze slovenské farmy Syrex v Zázrivé, odkud bere i korbáčky do své prodejničky.
Vše ostatní je co nejlokálnější – třeba brambory od pana Haka z Plotišťské zeleniny. „Najít dneska dobrou bramboru je skutečně zázrak, ale v Plotištích to prostě pořád umí,“ říká majitel Koliby.
Důvod je jednoduchý. „Jíme to tady my, jí to moje rodina i zaměstnanci. A jeden bývalý kuchař vždycky říkal, že si nechce udělat ze žaludku mrzáka,“ vypráví. Znát dodavatele osobně je podle něj ostatně celé kouzlo restauračního byznysu.
Koliba, kterou minula dálnice
Koliba stojí u silnice hned vedle moderní čerpací stanice, která tu vyrostla v roce 1990 místo původní hájenky. „S tím se tehdy nedalo nic dělat,“ krčí rameny majitel.
Jak postupně přebírala hlavní provoz nově budovaná dálnice, ubyly kamiony i autobusové zájezdy, které sem v minulosti ve velké míře proudily.
„Evidentně to ale neděláme špatně, protože zákazníci kvůli nám z dálnice sjedou a vrací se k nám,“ říká. Místo velkých objemů se dnes může soustředit na rodiny s dětmi a na servis – přibyl dětský koutek, do budoucna plánuje také rozšíření venkovního hřiště.
Rodiny sem ostatně jezdí i na víc než jeden den. Součástí koliby jsou i tři zmíněné chatky z roku 1985. Loni je zrekonstruovali, a ač zvenku zůstaly v duchu osmdesátek, uvnitř jsou moderní, s ledničkou, klimatizací i varným koutem.
Že tu Pavel Schejbal před deseti lety zakotvil, přičítá jediné věci. „Je to kvůli místu a kvůli přírodě, je tady zvláštní energie.“
A dokud bude na stěně viset jelen a v kuchyni zadělávat těsto na halušky, zůstane i Koliba Hoděšovice místem, kam se hosté vracejí.
Zdroj: autorský článek, Koliba Hoděšovice
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Volejbalisté zvládli epickou bitvu se Švédy, kouč se přesto čílil: Jsme nepoučitelní
Čeští volejbalisté vybojovali na mistrovství Evropy v Modeně druhé vítězství. Poté co v pátek na úvod skupiny A zdolali Řecko 3:1, dnes porazili švédský tým 3:2 po setech 25:22, 25:23, 23:25, 17:25 a 15:13. Poslední dva body získali blokem.
ŽIVĚ Rusko v noci podniklo další útoky. Ukrajina hlásí tři mrtvé a několik zraněných
Rusko v noci na sobotu opět zaútočilo na ukrajinská města: dva mrtvé a jednu zraněnou ženu si vyžádal ruský útok na Záporoží, jeden člověk byl zabit při útoku na Kryvyj Rih, v Oděse je 16 zraněných, informují ukrajinské úřady. Na západě Ruska ukrajinský dron zaútočil na auto, na místě zahynula žena, další tři lidé, včetně dítěte, vyvázli se zraněním, tvrdí krizový štáb Belgorodské oblasti.
Žije v utajení, s bodyguardy, a nevidí rodinu. Přesto tvrdí: Ukrajinu nezradím!
Rusové ho podle německých bezpečnostních složek chtějí zabít novičokem. Žije proto na utajených místech, nepřetržitě ho chrání osobní strážci a svou rodinu neviděl už řadu měsíců. Německému zbrojaři Stefanu Thumannovi změnila život hrozba atentátu. Přesto odmítá přestat dodávat zbraně Ukrajině. Šéf společnosti Donaustahl navíc tvrdí, že Rusko už proti Německu vede skutečnou válku.
„Může být z mé země.“ Historik vyřkl soud nad Evropou. Přichází nový vyjednavač míru?
Britský historik Mark Galeotti v pořadu Spotlight říká, že schůzka amerických vyslanců Steva Witkoffa a Jareda Kushnera s Vladimirem Putinem a Volodymyrem Zelenským vyvolala velká očekávání. Posouvají se ovšem jednání o míru? Ptá se. „Upřímně si myslím, že jde spíše o divadlo,“ míní. Zároveň naznačuje, kdo může mít vliv na jednání za Evropu. A řekl, jak má kontinent bojovat proti ruským akcím.
„Ten systém změníme.“ Magyar vytáhnul proti homofobnímu dědictví Orbána
Maďarská vláda změní zákon přijatý v roce 2020 tehdejší vládou Viktora Orbána, který fakticky zakazoval adopci dětí stejnopohlavními páry. Podle agentury Reuters to v sobotu oznámil maďarský premiér Péter Magyar. V Maďarsku byla adopce homosexuálními a lesbickými páry možná do konce roku 2020, pokud jeden z partnerů podal žádost jako svobodná osoba.