Z banky odešel do Koliby. Na jeho halušky u Hradce lidé sjíždějí i z dálnice

Na prostorném plácku stojí vedle písčitého parkoviště srub bez oken a za ním tři malé chatky, přesně takové, jaké si pamatuju z dětských táborů. Kolem voní krásné lesy a člověk má na chvíli pocit, že se opravdu ocitnul někde v Karpatech nebo Beskydech.

Do Koliby z Hradce Králové přitom autem dojedete za pár minut a v okolí je i hustá síť cyklostezek. Při pohledu z hlavní silnice je srub Hoděšovické koliby trochu skrytý za moderní benzinkou, ta jí ale zároveň dělá příjemné odstínění od civilizace.

Související

24 fotografiíProhlédnout si 24 fotografií

Cukrárnu jim znárodnili, přesto se nevzdali. Dodnes tu pečou prvorepublikový zázrak

„Původní majitel mi kdysi nabídl, že tady můžu dělat v kiosku,“ vzpomíná Pavel Schejbal na okamžik vzniku své restauratérské kariéry. Tehdy ale určitě netušil, jak mu to změní život.

„Každý má v životě místo, kde je nejšťastnější, a moje je tady. Když před deseti lety přišla příležitost Kolibu koupit, šel jsem do toho a nikdy jsem toho rozhodnutí nelitoval,“ říká Pavel Schejbal.

Změna je život – a někdy taky ne

Co se za tu dobu změnilo? „Víceméně nic, ale skoro všechno,“ směje se. Celý půdorys restaurace přetvořil, aby byla vzdušnější a modernější, zároveň ale nechtěl sáhnout na to, co lidem v paměti utkvělo: lovecké trofeje.

„Dřív to tu bylo opravdu jak na chodbě Konopiště, hodně jsme to zredukovali, protože se některé děti bály,“ říká majitel, když se ptáme, zda i netradiční výzdoba je původní. „Takhle to ale máme rádi, myslím, že to k tomu místu sedí,“ vysvětluje.

Koliba tu totiž stojí už od roku 1969, kdy ji nechaly vybudovat někdejší Restaurace a jídelny. Ty tehdy na návrh restaurací Inter budovaly v regionech unikátní podniky a motorest Koliba na hlavním tahu z Hradce do Brna je jedním z nich.

Související

Lživá legenda o vepřo knedlo zelo. Národní jídlo z něj udělal podvod na cizince

„Tehdy sem prý přijela kolibu stavět parta snad až odněkud z Liptovského Mikuláše. Vyzděná je jen kuchyně, zbytek je klasický srub,“ provádí nás malým, ale útulným podnikem.

Za těch skoro šedesát let se do ní vešel pořádný kus lidských životů. „Spousta lidí tady měla svatby. Ukazují to svým dětem, ty zase svým vnoučatům,“ popisuje. Svatby už tu sice nepořádají, na jídlo se ale vracejí i hosté, kteří tady čtyřicet let nebyli.

A poznávají to tu. „Vědí, že kamna jsou pořád původní. Respektive už jsou nová, ale mají stále ten stejný design,“ vysvětluje. „Jelen na zdi je tady taky pořád a vzpomínky zkrátka fungují,“ říká Pavel Schejbal.

Nechci si ze žaludku udělat mrzáka

Jídelní lístek pochopitelně prošel také mnohými změnami, ale halušky s brynzou jako vlajková loď zůstaly – a na vlastní ochutnání můžeme směle říct, že za zajížďku z dálnice opravdu stojí.

Další zdejší stálice taky nepřekvapí: restovaná játra, svíčková na smetaně, plněný bramborák. „Když si dlouho někdo nemůže vybrat, vždycky to skončí u smažáku,“ směje se Pavel Schejbal.

Co trochu překvapí, ačkoliv jen příjemně, jsou suroviny, které tu používají. Brynzu na halušky vozí ze slovenské farmy Syrex v Zázrivé, odkud bere i korbáčky do své prodejničky.

Vše ostatní je co nejlokálnější – třeba brambory od pana Haka z Plotišťské zeleniny. „Najít dneska dobrou bramboru je skutečně zázrak, ale v Plotištích to prostě pořád umí,“ říká majitel Koliby.

Důvod je jednoduchý. „Jíme to tady my, jí to moje rodina i zaměstnanci. A jeden bývalý kuchař vždycky říkal, že si nechce udělat ze žaludku mrzáka,“ vypráví. Znát dodavatele osobně je podle něj ostatně celé kouzlo restauračního byznysu.

Koliba, kterou minula dálnice

Koliba stojí u silnice hned vedle moderní čerpací stanice, která tu vyrostla v roce 1990 místo původní hájenky. „S tím se tehdy nedalo nic dělat,“ krčí rameny majitel.

Zobrazit
20 fotografií

Jak postupně přebírala hlavní provoz nově budovaná dálnice, ubyly kamiony i autobusové zájezdy, které sem v minulosti ve velké míře proudily.

„Evidentně to ale neděláme špatně, protože zákazníci kvůli nám z dálnice sjedou a vrací se k nám,“ říká. Místo velkých objemů se dnes může soustředit na rodiny s dětmi a na servis – přibyl dětský koutek, do budoucna plánuje také rozšíření venkovního hřiště.

Rodiny sem ostatně jezdí i na víc než jeden den. Součástí koliby jsou i tři zmíněné chatky z roku 1985. Loni je zrekonstruovali, a ač zvenku zůstaly v duchu osmdesátek, uvnitř jsou moderní, s ledničkou, klimatizací i varným koutem.

Související

16 fotografiíProhlédnout si 16 fotografií

„V nádražce si pivo vybírá vás,“ říká nadšenec, který mapuje výčepy na českých perónech

Že tu Pavel Schejbal před deseti lety zakotvil, přičítá jediné věci. „Je to kvůli místu a kvůli přírodě, je tady zvláštní energie.“

A dokud bude na stěně viset jelen a v kuchyni zadělávat těsto na halušky, zůstane i Koliba Hoděšovice místem, kam se hosté vracejí.

Zdroj: autorský článek, Koliba Hoděšovice