Míchání omáček a krásně žlutých vajíček, hnětení těsta, zaboření lžičky do čokoládové pěny nebo křupnutí a vůně čerstvě upečeného chleba. Tento výčet je hudbou pro uši kuchařky a vystudované architekty Nikoly Rotbauerové, která již od útlého věku doma vařila, pročítala kuchařky, koukala na vařící videa, vytvářela lahodné pokrmy pro své blízké a snila o tom, že jednou bude profesionální kuchařkou.
Když v roce 2022 hledala práci, jeden známý kuchař sdílel na sociální síti, že hledá posilu na pop up. Ačkoliv Nikola neměla zkušenosti z profesionálního gastronomického provozu, vzala osud do vlastních rukou a na pop-up se probojovala díky odvaze a odhodlání.
"Vtipné je, že ostatní kuchaři vůbec nepoznali, že nejsem profesionální kuchařka. Když jsem jim to po čase řekla, byli překvapení," vypráví. Její šikovnost jí zajistila zajímavé nabídky a po čase začala pracovat v populárním pražském bistru Eska, kde načerpala první a zásadní zkušenosti.
Vojna a studená sprcha
"V Esce jsem zažila nejtěžší období mého života. Problém nebyl stres, ale šok z toho prostředí. Byla to vojna, nikdo se se mnou nepáral. Zpětně jsem však za tuto příležitost vděčná," přiznává s tím, že díky náročnému provozu se jí zhoršily projevy autoimunitní nemoci, která propukla v době jejího studia na architektuře.
Po studené sprše z karlínského bistra přešla do tehdy nového podniku Bjukitchen, kde po pár měsících tvrdé práce dostala na starost celý chod kuchyně a svou kreativitu mohla plně využít u vymýšlení nových jídel. Po Bjukitchen i Esce, kde dbali na kvalitu surovin, pracuje s lokálními a sezónními potravinami i v rámci vlastních projektů. Má ráda jednoduchost a je zastánkyní holistického přístupu. Zároveň dbá na vyvážené stravování složené pouze ze špičkových potravin.
Láska skrze jídlo
Zápal pro gastronomii a zkoumání vlivu potravin na naše zdraví prohloubil její intuitivní postoj ke stravování i vlastní nemoci. Blahodárné účinky kvalitních potravin vyzkoušela přímo na sobě. Jídlem chce zlepšovat den a zdraví nejen sobě, ale i svým klientům a blízkým.
Rodina se v jejím životním příběhu stala klíčovým faktorem, a to jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Lásku k jídlu u ní vypěstovala především její babička, se kterou od malička pekla cukroví. "Jazykem žen z naší rodiny, babičky a mamky, vždycky bylo právě jídlo. Lásku dávaly najevo pomocí vyladěných jídel, nikoliv skrze slova či doteky. U vaření a hodování s nimi jsem tak vždycky měla pocit, že jsem milována," svěřuje se.
Ačkoliv rodinné hostiny se staly základním kamenem její cesty za gastronomickými sny, rodiče i prarodiče se s jejím odklonem od architektury smiřovali velmi těžko. Rotbauerová si však po letech konečně řekla, že s odkládáním svého snu musí skoncovat a rozhodla se odstartovat svou gastronomickou dráhu.
Už na první přednášce na fakultě architektury věděla, že se tomuto oboru nikdy naplno věnovat nebude, ale považovala za rozumné mít titul s vysokou hodnotou. "Celé studium jsem se cítila ztracená, protože na spolužácích bylo znát, že architekturou na rozdíl ode mě žijí," přiznává s tím, že byla jakýmsi vetřelcem mezi nadšenci a touha vařit byla čím dál silnější.
Budování vlastní značky
Po zkušenostech v oblíbených pražských podnicích učinila nečekaný obrat, který musel šokovat její blízké, a možná i ji samotnou. Její další kroky totiž vedly do developerského start-upu, kam nastoupila jako architektka. Po všech strastích cítila niternou potřebu zjistit, zda přechod k vaření nebyl velkou chybou. Odskok k architektuře však neměl dlouhého trvání. Už během působení ve studiu se jí začali ozývat kuchaři se zajímavými projekty a začala sedět takzvaně na dvou židlích najednou. Zuby nehty se snažila věnovat dvěma oborům naráz, ale věděla, že musí zvolit pouze jeden směr, do kterého vloží veškerou energii.
Její dušička poté, co architektuře dala šanci, konečně měla klid a pustila se do budování vlastní značky. Od té doby vytváří kreativní projekty, jimiž ohromila i své rodiče. Rotbauerová vytváří degustační večeře, pop upy, vaří na retreatech, organizuje kurzy vaření a poskytuje služby soukromého kuchaře. Díky oku lahodícím příspěvkům na Instagramu, kulinárním tipům i doporučení od známých vešla ve známost a začaly se jí hrnout zajímavé nabídky.
Na své degustační večeře zve známé a zkušené kuchaře, se kterými vytváří nejen do puntíku promyšlené menu, ale i celkový zážitek. Vše, co projde pod jejíma rukama, musí být stoprocentní, a to jak chuťově, tak vizuálně. Tíhnutí k estetice se pojí i s její zkušeností z architektury.
Plány do budoucna
Pokud by její byznys vzkvétal a někdo by jí podal pomocnou ruku, ráda by uplatnila své nabrané zkušenosti a vrhla se do otevírání restaurací a vytvoření unikátního multifunkčního prostoru. Využila by tak praxi z restaurací i architektury.
Během tříletého a velmi intenzivního působení v gastro sféře si všimla toho, že spousta profesionálních kuchyní je špatně navržena. Proto z hlavy nemůže dostat myšlenku začít vytvářet funkční prostory nejen pro kuchaře, ale také servis a zákazníky. Zároveň by se ráda podílela i na skladbě menu a personálu.
Časem se však touží posunout ještě na vyšší level a ráda by vytvořila kulinární studio jako mají kreativci ze slavného berlínského Herrlich Dining. "Přeji si vlastnit multifunkční prostor s kavárnou a versatilní kuchyní. Celé studio bych navrhla, vybudovala a pak v něm konala akce zaměřené na gastronomii i design," přiznává. Tyto plány jsou však hudbou budoucnosti. Momentálně se musí zaměřit na doladění a větší propagaci svých stávajících projektů.
"Jsem ráda, že si konečně plním své sny. Všem doporučuji, aby se věnovali tomu, co je naplňuje a nebáli se učinit radikální změnu. Rozjíždění nového projektu může působit chaoticky, ale stojí to za to. Každý člověk by měl začít dělat to, co ho opravdu baví a láká, i když je to náročné," uzavírá.
