Reklama
Reklama

Dědeček mu zanechal skromný hostinec. On pod zemí vytvořil něco, co v horách nemá obdoby

Když byl malý, běhal za ovcemi po horských loukách, uklízel seno ve stodole a na celé dny mizel s bratrem v lese. Dnes na stejném místě stojí jeden z nejoriginálnějších hotelů v Dolomitech. Julian Mair ho ale nepostavil proto, aby přitáhl pozornost. Naopak – udělal všechno pro to, aby si lidé všimli hlavně hor.

Reklama

Ve výšce téměř 1300 metrů nad mořem stojí Gfell. Z větší dálky ho téměř není vidět. Většina pokojů je ukrytá pod svahem, nad krajinou zůstává jen stará dřevěná stodola, která tu stála dávno předtím, než vznikl samotný hotel.

Právě v ní Julian Mair vyrůstal.

Související

„Dodnes si živě pamatuji život na statku se všemi zvířaty. Měli jsme ovce, slepice, králíky i poníka. Se svým bratrem jsme trávili celé dny v lese. Venku, v přírodě, daleko od ruchu restaurace, jsme se cítili nejlépe,“ vzpomíná.

Jeho nejsilnější vzpomínky nejsou spojené s rodinným podnikem, ale s tichem okolních hor. A právě to se později stalo hlavní myšlenkou celého projektu.

Reklama
Reklama

Dědeček chtěl místo, kde budou lidé rádi

Příběh začal už v roce 1967, kdy Julianův dědeček Toni otevřel na horském statku malý hostinec Schönblick. Tehdy sem ještě nevedla pořádná silnice. Hotely v okolí prakticky neexistovaly a hosté přijížděli autobusem nebo pěšky. Na dovolené běžně zůstávali několik týdnů.

„Svého dědečka jsem bohužel nepoznal. Zemřel, když jsem byl ještě malé dítě. Z vyprávění otce i dlouholetých hostů ale vím, že to byl mimořádně srdečný a společenský člověk. Myslím, že právě proto Schönblick založil. Měl rád lidi a gastronomie mu umožnila dělat jim radost,“ říká Mair.

Rodinný podnik postupně rostl a Julian odmalička věděl, že v něm chce jednou pokračovat. „Rodiče mě od malička zapojovali do rozhodování. Když jsme začali plánovat dnešní Gfell, bylo mi teprve šestnáct let a už jsem se na projektu aktivně podílel.“

Klasický horský hotel nechtěl

Během cest po jiných hotelech začal přemýšlet, jak by měl rodinný podnik vypadat dál. Čím více inspirace sbíral, tím více si uvědomoval, že klasický horský hotel sem nepatří.

Reklama
Reklama

„Na začátku jsem hodně přemýšlel o místě, kde stojíme, o okolní krajině i historii naší rodiny. Pokládal jsem si jednoduchou otázku: Odkud pocházíš? Kam chceš jít? Díky zkušenostem z různých hotelů doma i v zahraničí jsem si uvědomil, že klasický hotel není pro nás ani pro toto místo.“

Nechtěl vytvořit luxusní resort, který by soupeřil s horami. „U nás je na prvním místě člověk. Děláme věci tak, jak jim sami věříme. Tak vznikl koncept, kde člověk a příroda tvoří jeden celek.“ Proto přišel s odvážným řešením – většinu nové stavby schovat pod zem. „Jsme úplně nahoře, uprostřed přírodního parku. Jakákoli jiná architektura by znamenala výrazný zásah do krajiny. Hledali jsme proto řešení, které s přírodou splyne.“

Šest let hledání správné cesty

Než se vůbec začalo stavět, uběhlo více než šest let. Nejtěžší nebylo získat povolení, ale najít architekty, kteří by rodinnou vizi pochopili. „S několika architekty jsme nenašli společnou řeč. Změnilo se to až ve chvíli, kdy jsme poznali Stefana Riera a tým NOA. Byli první, kdo naši představu skutečně pochopili.“

Ani samotná stavba nebyla jednoduchá. Největší výzvou se stala rekonstrukce původní stodoly. „Museli jsme ji kompletně opravit, aniž bychom zbourali původní zdi. Navíc jsme zjistili, že ji můj dědeček postavil úplně bez základů. Museli jsme je dodatečně vybudovat.“ Pak přišel březen roku 2020. „18. března jsme se dozvěděli, že kvůli pandemii covidu musí všechny práce okamžitě skončit. Seděli jsme tehdy na terase, dívali se na rozestavěný hotel. V tento možná nejtěžší okamžik jsme si ale uvědomili, že jsme se vydali správnou cestou.“

Reklama
Reklama

Ve stodole našel vlastní minulost

Nejcennější částí celého projektu pro Juliana není nový hotel, ale stará stodola. Jako dítě v ní uklízel seno, staral se o hospodářská zvířata a trávil většinu prázdnin. Dnes v ní hosté snídají a právě tudy vstupují do hotelu. „Ten prostor má neuvěřitelnou energii. Když hosty doprovázíme do pokojů a vstoupíme tam, často vidíme jejich nadšení. Je to nepopsatelný pocit.“

Během rekonstrukce navíc našli něco, co nikdo nečekal. „Na půdě jsme objevili úplně první ukazatel ke Schönblicku. Byl napsaný na staré dřevotřískové desce, s několika pravopisnými chybami. Byl to velmi emotivní okamžik.“ I přes tak náročnou rekonstrukci nebylo možné stodolu zbourat. „Je pro mě důležité vědět, odkud pocházím. Úcta k přírodě i ke generacím přede mnou mě vedla k tomu, abych zachoval životní dílo svého dědečka i otce. Je to otázka respektu k historii, kultuře i lidem, kteří tu byli před námi.“

Největším luxusem je ticho

Přestože Gfell patří mezi nejvýraznější butikové hotely v Dolomitech, Julian slovo luxus používá nerad.

„Skutečný luxus je autenticita. Luxus je sedět na terase a slyšet jen zpěv ptáků tak intenzivně, až vám z toho běhá mráz po těle. Nebo vejít do domu a okamžitě cítit klid, aniž byste věděli proč. Takový pocit je k nezaplacení.“ Podle něj právě po podobných místech dnes lidé touží. „Ve světě, kde je všechno stále rychlejší, hlučnější a plné tlaku, se ticho stalo něčím výjimečným. A u nás je stále možné ho skutečně zažít.“

Reklama
Reklama

To je také důvod, proč ho znepokojuje současný vývoj turismu v Dolomitech. „Dnes sem přijíždějí dva zcela odlišné typy hostů. Jedni si chtějí jen odškrtnout známá místa, pořídit pár fotografií a zase odjet. To je trend, který mě upřímně znepokojuje. Na druhou stranu stále existuje mnoho lidí, kteří si váží hor, klidu, pohodových túr a dobrého jídla. A právě kvůli nim svou práci děláme tak rádi.“ Ubytování najdete také v nabídce Amazing Places.

Když přemýšlí nad tím, co by na dnešní Gfell řekl jeho dědeček Toni, odpověď má připravenou. „Myslím, že by byl hrdý. Především na mého otce, který za posledních pětatřicet let odvedl neuvěřitelnou práci a umožnil mi pokračovat v příběhu naší rodiny.“

Video: Učitelka Anna Štukhejlová provází svou chalupou

Učitelka Anna Štukhejlová provází svou chalupou u řeky Svratky | Video: Terezie Benoni

Zdroj: autorský článek

Reklama
Reklama
Reklama