V roce 1967 otevřel Andreasův dědeček Toni na horském statku malý hostinec Schönblick. Tehdy sem ještě nevedla pořádná silnice, hotely prakticky neexistovaly a hosté přijížděli autobusem nebo pěšky.
Foto: Alex Filz, se souhlasem
Aby nerušili okolní přírodní park, je většina hotelu zabudovaná ve svahu.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Nechybí ani dokonale vybavená wellness zóna.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Reklama
„U nás je na prvním místě člověk. Děláme věci tak, jak jim sami věříme. Tak vznikl koncept, kde člověk a příroda tvoří jeden celek,“ popisují majitelé.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Dřevo ve všech podobách je hlavním motivem interiéru i exteriéru.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
„Vyrostl jsem tady. Dodnes si živě pamatuji život na statku se všemi zvířaty. Měli jsme ovce, slepice, králíky i poníka. Se svým bratrem jsme trávili celé dny v lese. Právě tam jsme byli nejšťastnější,“ vzpomíná majitel.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Reklama
Nejtěžším krokem byla rekonstrukce staré stodoly.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Interiér společných místností je koncipovaný tak, aby si hosté po dlouhé túře nebo lyžování mohli dostatečně odpočinout.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Dřív byl horský hotel velmi těžce přístupný, dnes už k němu dojedete pohodlně.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Reklama
Hotel je kouzelný i v zimě.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Záměrem bylo maximálně propojit hotel s okolní přírodou.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
„Na začátku jsem hodně přemýšlel o místě, kde stojíme, o okolní krajině i historii naší rodiny. Díky zkušenostem z různých hotelů doma i v zahraničí jsem si uvědomil, že klasický hotel není pro nás ani pro toto místo,“ vysvětluje majitel.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Reklama
Interiéru dominují přírodní materiály a dobře promyšlení osvětlení.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Dřív zde stával malý horský hostinec Schönblick.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Hlavní dominantou je výhled na okolní hory.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Reklama
Důležité bylo najít architekty, kteří pochopí přání majitelů.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Ve výšce téměř 1400 metrů nad mořem stojí Gfell – hotel, který je z dálky téměř neviditelný.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Přestože Gfell patří mezi nejvýraznější butikové hotely v Dolomitech, Andreas slovo luxus používá velmi opatrně.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Reklama
„Skutečný luxus je autenticita. Luxus je sedět na terase a slyšet jen zpěv ptáků tak intenzivně, až vám z toho běhá mráz po těle. Nebo vejít do domu a okamžitě cítit klid, aniž byste věděli proč. Takový pocit je k nezaplacení,“ vysvětluje majitel.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Rodinný podnik se postupně rozrůstal.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Než se vůbec koplo do země, strávila rodina více než šest let přípravami. Nebylo jednoduché najít architekty, kteří by jejich představu pochopili.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Reklama
Místo luxusu chtěl vytvořit něco, co nebude soupeřit s horami.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Zatímco mnoho rodinných penzionů v Alpách postupně vyrostlo v klasické wellness hotely, Andreas od začátku cítil, že stejnou cestou jít nechce.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Andreas Mair odmítá stavět další okázalé horské hotely. Místo toho nechal většinu nového hotelu schovat pod zem, aby krajina zůstala téměř stejná, jakou si pamatuje z dětství.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Reklama
Ve výšce téměř 1400 metrů nad mořem stojí Gfell – hotel, který je z dálky téměř neviditelný.
Foto: Alex Filz, se souhlasem – Alex Filz Photographer
Když byl malý, běhal po horské louce za ovcemi, uklízel seno ve stodole a s bratrem mizel celé hodiny v lese. Nejsilnější vzpomínky na dětství nemá spojené s domem ani restaurací, ale s tichem Dolomit.