Vypadá jako exotický krasavec z origami, jeho hnízdo ale strašlivě páchne. Teď na Moravě zažívá historický úspěch

Vypadá jako pták z jiného světadílu: rezavá kštice, dlouhý zahnutý zobák, černobílá křídla jako z origami. Na dudka chocholatého je zkrátka radost pohledět a na jižní Moravě jej nyní můžete pozorovat zase s o něco větší pravděpodobností.

V budkách záchranného projektu Zoo Brno se letos usadilo rekordních deset párů a na svět přišlo nejméně 47 mláďat. Dosavadní maxima projektu tím padla s velkým náskokem.

Související

Roztomilé video, které může zabíjet. TikTok mění ohrožené druhy v módní mazlíčky

„První budky jsme instalovali v roce 2017,“ říká Petr Šrámek, vedoucí kurátorů Zoo Brno a jeden ze zakladatelů projektu. Dnes je budek dvaatřicet a jsou rozmístěné ve třech skupinách na Znojemsku, na Břeclavsku a v okolí Pálavy.

Zachráníš jednoho, zachráníš stovky

„Dudek chocholatý je takzvaný deštníkový druh, tedy takové zvíře, jehož záchranou ochraňujete mnoho dalších druhů živočichů a v tomto případě i rostlin,“ popisuje Petr Šrámek.

„Záchrana jednoho druhu se víceméně rovná udržení kvalitního biotopu i pro všechny ostatní,“ vysvětluje.

Díky dudkovi se v těchto lokalitách daří různým druhům orchidejí, hlaváčku jarnímu, kosatci různobarvému, třemdavě bílé nebo konikleci velkokvětému.

Jeden nenápadný pták tak nad sebou drží ochranný deštník pro desítky dalších.

A dudek je náročný nájemník. „Potřebuje velké stromy s dutinami, v nichž hnízdí, a zároveň potřebujete krátkou, vypasenou nebo vysekanou stráň, na níž je schopný chodit po zemi a hledat potravu,“ říká Šrámek. Dutiny si totiž sám nevyseká a bez nízké trávy se nenají.

Přesně takový biotop, tedy teplé, otevřené stepní stráně, z jižní Moravy mizí. „Dařilo se mu tu v dobách, kdy byla země rozdělená na malá pole, někde běhaly ovečky, jinde se pásly krávy, vždycky tam byla nějaká louka vydupaná,“ popisuje Šrámek krajinu, která uměla být pestrá sama od sebe.

Paradox, o kterém se moc nemluví

Dnes si ochranu přírody představujeme hlavně tak, že se sází stromy, někdy to ale paradoxně ovšem může být na škodu.

„Za mě je to velký otazník. Dříve byla krajina mnohem otevřenější, lidé na ní víc a hlavně jinak pracovali,“ říká Šrámek.

„Když opustíte nějakou stráň, za deset let tam bude neprostupné houští růží, hlohů a invazivních druhů. A tam potom nežije skoro nic,“ varuje. „Tady na jižní Moravě nepotřebujeme víc lesů, potřebujeme kvalitní bezlesí.“

Právě proto projekt nestojí jen na budkách, ale hlavně na péči o krajinu. „Klíčem je správná péče o lokality, kde dudci hledají potravu,“ říká Šrámek.

„S partnery zajišťujeme takzvanou mozaikovitou seč a extenzivní pastvu. Louky a stráně se nikdy nesečou celoplošně, ale jen po částech, které se meziročně střídají. Krajina tak zůstává pestrá,“ popisuje, jak se takové kvalitní bezlesí udržuje.

K tomu patří i střídmost s chemií: méně insekticidů, herbicidů i odčervovacích látek u pasoucího se dobytka, které zabíjejí hmyz, jímž se dudek živí.

Zkušenost, pokora a klima, dohromady rekord

Letošek se extrémně vyvedl. Přibyly nové dudníky, z dvaatřiceti kusů jich dudci obsadili deset, v nichž se vylíhlo nejméně 47 ptáčat. Loni jich bylo 36 a v dřívějších letech se počty většinou držely pod dvacítkou.

Kontrola budek je přitom malá adrenalinová disciplína. „Musíme být maximálně rychlí, abychom hnízdící ptáky rušili co nejméně. Sledujeme počet mláďat, odhadujeme jejich stáří,“ popisuje Šrámek, v čem spočívá další část projektu.

Budky přitom neslouží jen dudkům: někde se uhnízdili jiné druhy, nejčastěji sýkory koňadry, jinde vosy či sršni.

Zobrazit
15 fotografií

Čím to, že se letos dudkům dařilo tak dobře? „Zamilovali si naše budky,“ směje se Petr Šrámek. Úspěch připisuje třem oblastem, v nichž se celý tým za ty roky zlepšuje.

„Zjistili jsme, že některé budky byly nevhodně umístěné, a z reakcí zvířat jsme se snažili poučit,“ říká pokorně. A zásluhu má i obecně rostoucí počet dudků a počasí. „Jsou teď teplejší roky a dudek je prostě teplomilný druh.“

Jak vypadá takový dudčí byt?

Kdo by čekal high-tech vynález, bude možná zklamaný. „Je to prostě ptačí budka umístěná na zemi,“ říká Šrámek. Ta má zesílenou čelní stěnu, která ji na horkých stanovištích chrání před sluncem, a je mírně zvednutá, aby nebyla tak snadno dostupná predátorům.

Bez zajímavosti není ani to, že dudčí hnízda silně páchnou po zkaženém mase. Samice a mláďata totiž ze speciální kostrční žlázy vylučují páchnoucí tekutinu, která slouží jako obrana proti predátorům a parazitům – odpuzuje třeba hady kteří by mláďata v budce ohrozili. Jakmile ptáčata vylétnou, zápach z hnízda rychle mizí.

Související

Vlci, které lidé krmili ze svého hrnce. Unikátní nález mění pohled na domestikaci

Pomoct dudkům přitom může každý, hlavně ochranou starých stromů s přirozenými dutinami a citlivou péčí o zahrady i krajinu bez zbytečné chemie. Na projektu Zoo Brno dlouhodobě spolupracuje s ČSOP Morava, který má dudka dokonce v logu, a spolkem Pro záchranu motýlího ráje, odborným konzultantem je ČSOP JARO Jaroměř, který má s umisťováním dudníků a náležitou péčí o krajinu ve východních Čechách rovněž skvělé zkušenosti.

Zdroj: autorský text, Zoo Brno