Když se Anna před deseti lety přistěhovala do staré chalupy v Krásném na okraji Žďárských vrchů, čekala ji před domem jen tráva a pod ní směs stavební suti, starých omítek a kusů eternitu zakopaných po předchozích generacích. Dnes je před štítem chalupy předzahrádka plná kopretin, orlíčků a bylinek, za domem zeleninové záhony a nad tím vším se tyčí přibližně třísetletá lípa.
Anna z Krásného pochází a ke zdejší krajině má vztah od dětství. Její muž je ale původně z východních Čech a profesně se věnuje rekonstrukcím. Právě on se před lety pustil do obnovy staré chalupy v odlehlé části obce. Když se s Annou dali dohromady, rozhodli se, že si dům ponechají a začnou v něm společně nový život. Od té doby uplynulo už deset let a dnes tu vychovávají dva malé syny.
„Můj muž chtěl záhony v řádcích. Tady mrkev, tady hrášek. Jenže mně se to nelíbilo,“ směje se Anna, která pracuje jako učitelka v mateřské škole. V její zahradě proto vedle sebe rostou rajčata s dýněmi, mezi květinami se objevuje mangold, kedlubny nebo červená řepa a často se prý stane, že člověk zjistí až po několika týdnech, co vlastně kam zasadil.
„Nemám tady úhledné obdélníkové záhony. Dávám věci vedle sebe spíš pocitově podle toho, jak se mi to líbí a jak si myslím, že by to mohlo fungovat. A pak se nechám překvapit.“ Rajčata rostou do výšky, dýně se plazí po zemi a podle Anny si vzájemně nepřekážejí. „Lidé mi občas říkají, že tohle vedle sebe přece nemůže růst. A já jim odpovídám: Jak nemůže, když to tady vedle sebe roste?“
Pod zahradou byl eternit
Začátky přitom nebyly jednoduché. Po odstranění plevele zjistili, že velká část pozemku sloužila po desetiletí jako neoficiální skládka stavebního odpadu. „Jak se to dřív dělalo, všechno se vyhodilo za chalupu. Omítky by ještě nevadily, ale našli jsme tady spoustu eternitu, takže jsme ho museli nechat odborně zlikvidovat,“ vypráví Anna.
Na zahradu proto postupně naváželi novou ornici. „Po zahradě máme několik kompostů a je vidět, že se půda rok od roku zlepšuje.“ Před štítem vznikla předzahrádka v podobě, jakou dříve mívala řada venkovských stavení. Není určená pro zeleninu, ale hlavně pro květiny a bylinky. „Říkám tomu babičkovská předzahrádka,“ říká.
Na jaře tu kvetou kopretiny a orlíčky, později nastupují bylinky, které Anna suší na čaje nebo z nich připravuje domácí sirupy. „Do předzahrádky už vlastně skoro nezasahuju. Možná dvakrát do roka. Letos jsem jen ostříhala odkvetlé kopretiny a orlíčky, protože jsem nechtěla, aby se příliš vysemenily,“ vysvětluje.
Bez kurzů a příruček
Když zahradu zakládala, neměla podle vlastních slov žádné zkušenosti ani zahradnické vzdělání. „Nemám žádný kurz ani školení. Jen pár knížek a chuť do práce,“ vysvětluje. Její zahrada se přitom stala inspirací pro široké okolí a je možné ji každoročně navštívit v rámci Víkendu otevřených zahrad.
První rostliny vybírala jednoduše podle toho, co se jí v zahradnictví líbilo. „Šli jsme s manželem kolem květin a koupili jsme to, co zrovna kvetlo,“ vzpomíná Anna. Postupně zjistili, že některým rostlinám se daří a jiné podmínky místního údolí nezvládají. „První rok jsme pod lípou pěstovali mrkev a hrášek. Jenže jsme časem pochopili, že je to nesmysl. Lípa si bere obrovské množství vody a zem je pod ní tvrdá.“
Její zahrada není permakulturní, i když ji tak návštěvníci často označují. „Je to přírodní zahrada. Nepoužíváme chemii, umělá hnojiva ani rašelinu. Permakultura je mnohem složitější disciplína.“ Plodiny se snaží na stanovištích střídat, ale přísných pravidel se nedrží.
Největším problémem nejsou slimáci
Za největší nepřátele zahrady nepovažuje slimáky ani plevel. „Podívejte se sem. Ráno jsem tady byla a tohle všechno je od hryzců.“ Hraboši a hryzci letos během několika týdnů zničili desítky cibulek a kořenů.
„Odhlodávají kořínky a cibulky. Pak najednou vidíte, že květina usychá a padá. Je z toho skoro do pláče.“ Podle Anny je zajímavé, že podobné problémy začaly až ve chvíli, kdy přestali chovat ovce. „Dokud jsme měli ovečky, tak tady téměř nebyli.“
Lípa starší než republika
Nad zahradou stojí strom, který je starší než samotná Česká republika. Památná lípa má podle odhadů přibližně tři sta let a svého času byla dokonce nejvyšším památným stromem ve Žďárských vrších. Měřila přes čtyřicet metrů, dnes má zhruba třiadvacet.
Strom je dutý a trpí chorobou kořenového systému. „Po obvodu má asi dvanáct centimetrů zdravého dřeva.“ Za deset let, co tu rodina žije, se z něj několikrát ulomily velké větve. „Teď nás čeká další prořezávka. Je to památný strom, takže nestačí vzít pilu a pustit se do toho. Musí se žádat úřady a přijede arborista.“
Na otázku, kdy přijde chvíle, kdy bude strom příliš nebezpečný, odpovídá bez dlouhého přemýšlení „Budeme dělat všechno pro to, aby tady byla co nejdéle.“ Před štítem už ale vyrůstá její nástupkyně - malý semenáček, který se objevil před dvěma lety. „Takže mě jednou bude někdo za tři sta let nenávidět stejně, jako dneska občas nadáváme na tuhle lípu my,“ dodává Anna se smíchem.
Život s řekou není jen romantika
Jen několik metrů od zahrady protéká bývalý náhon, který kdysi poháněl vodní pilu a mlýn. O kus dál teče samotná Svratka, která rozděluje Čechy a Moravu. „Naše chalupa stojí na Moravě a o pár kroků dál už jste v Čechách.“ Řeka bývá většinu roku nenápadná. Při prudkých deštích nebo zimních oblevách se ale okolní louky během krátké chvíle promění v jezero.
„Někdy stačí půl hodiny opravdu silného deště a všechno je pod vodou.“ Voda se pravidelně rozlévá až k salaši. Jednou tam zůstaly uvězněné i jejich ovce. „Museli jsme zavolat hasiče, aby nám je pomohli dostat zpátky. Asi by to zvládly, ale nikdo nevěděl, jak se voda bude dál zvedat. Samotnou chalupu zatím řeka přímo neohrozila. „Když už se voda dostane dovnitř, tak většinou od silnice nebo ze spodních vod. Ve sklepě máme čerpadlo a jsme na to připravení.“
Řeka ale nepřináší jen starosti. „Tím, že žijeme v údolí, drží se tady dlouho rosa. Ještě v deset nebo jedenáct dopoledne bývá zahrada mokrá, zatímco na kopcích už je dávno sucho.“
Zdroj: autorský článek
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚ Neznámý projektil zasáhl loď v Hormuzském průlivu, zemřel nejméně jeden člověk
Nákladní loď zasáhl při plavbě v Hormuzském průlivu neznámý projektil, oznámila v pondělí ráno britská námořní služba (UKMTO). Zásah způsobil škody ve strojovně lodi a zranil či zabil nejméně jednoho člena posádky. Kvůli válce mezi Spojenými státy a Íránem zůstává provoz na této námořní trase klíčové pro globální přepravu ropy a plynu velmi omezený.
Podívejte se na tohle, žasnou v NHL. Pastrňák zaráží statistikou, míří k obří poctě
David Pastrňák je podle stanice NHL Network druhým nejlepším hokejovým křídlem v zámořské lize. V některých ohledech mu ale nestačí nikdo na světě.
Trump ukázal mapu, na níž si přivlastnil Hormuz. Další zemi pohrozil bombardováním
Americký prezident Donald Trump v úterý zveřejnil mapu, na které je Hormuzský průliv – hlavní dějiště války s Íránem – označen jako „nové území USA“. Podle Trumpových opakovaných vyjádření mají Spojené státy nad průlivem „naprostou kontrolu“. Stalo se tak krátce poté, co Írán oznámil, že klíčová námořní trasa zůstane uzavřená poté, co bez dohody vypršela 60denní lhůta pro vyjednávání s USA.
ŽIVĚ Parlamentní volby v září nebudou svobodné, Kreml si výsledek objedná, míní expert
Zářijové parlamentní volby v Rusku nebudou svobodné, soutěživé ani spravedlivé a jejich oficiální výsledek vznikne na objednávku Kremlu. Přesto mohou být důležité, protože data získaná z hlasování mohou ukázat, zda režim ruského prezidenta Vladimira Putina ve společnosti výrazněji ztrácí podporu. Politický geograf Michael Romancov z Univerzity Karlovy to řekl v rozhovoru s ČTK.
Lavrov měl plamenný projev. Ruská burza překvapivě „padla jako kámen“
Ruský ministr zahraničí v pátek odmítl zmrazení konfliktu na současné frontové linii a pohrozil západním spojencům Kyjeva „zničením všeho, co ze Západu pohání válečnou mašinerii Kyjeva“ – a to i s použitím „tvrdších metod“. Jeho odhodlání ale patrně nesdílejí ruští investoři. Ruský akciový trh se překvapivě ještě ten den propadl nejvíce za poslední čtyři roky.