Planetární vyhnanec dráždí vědce dál. Hádka o vyškrtnuté Pluto je po 20 letech ještě divočejší

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Když v srpnu 2006 hlasovali astronomové v pražském Kongresovém centru o nové definici planety, málokdo tušil, jakou vlnu emocí a odborných sporů rozpoutají. Výsledkem hlasování Mezinárodní astronomické unie (IAU) bylo vyškrtnutí Pluta ze seznamu planet sluneční soustavy. Z devítky se stala osmička a z Pluta trpasličí planeta. Učebnice se přepsaly, spor ale ani po dvaceti letech neutichl.

Naopak, ostrá pře je dnes možná ještě vyhrocenější. Roznětkou pražského verdiktu byl objev tělesa Eris v Kuiperově pásu za Neptunem v roce 2005. Eris dosahovala srovnatelné velikosti jako Pluto, měla však o něco větší hmotnost. Astronomové stáli před dilematem: buď uznat Eris (a desítky dalších potenciálních ledových světů) za další plnohodnotné planety, nebo zpřísnit pravidla.

Zvítězila druhá možnost. Astronomická unie zavedla tři striktní podmínky. Planeta musí obíhat kolem Slunce, mít dostatečnou gravitaci k vytvoření kulového tvaru a zároveň dokázat gravitačně vyčistit okolí své oběžné dráhy. Právě na třetím bodu Pluto pohořelo – o svůj prostor se dělí s tisíci dalších těles Kuiperova pásu.

Geologové versus matematici

Kritici pražské definice namítají, že pravidlo o „vyčištění dráhy“ je vědecky problematické. Planetární vědec Philip Metzger upozorňuje, že schopnost tělesa ovládat své okolí závisí především na vzdálenosti od Slunce, nikoli na jeho skutečné podstatě. Pokud by se například samotná planeta Země nacházela ve vzdálenosti, v níž obíhá Pluto, svou dráhu by v obřím vnějším prostoru rovněž nevyčistila a podle definice IAU by o titul planety přišla.

„Definici planety, kterou stvořili, nelze ve vědě vůbec použít,“ citoval Metzgera deník The Guardian.

Zatímco matematičtí astronomové kladou důraz na dynamiku oběžných drah, planetární geologové prosazují jiný pohled. O statusu tělesa by podle nich měla rozhodovat jeho vlastní geologická stavba a vnitřní procesy.

Tento tábor získal obrovskou vzpruhu v červenci 2015, kdy kolem Pluta proletěla americká sonda New Horizons. Namísto mrtvého kusu ledu a kamení odeslala na Zemi snímky fascinujícího, dynamického světa. Vědci spatřili pohoří z vodního ledu vysoká přes tři tisíce metrů, pláně z pomalu tekoucího zmrzlého dusíku i známky nedávné kryovulkanické činnosti a tenkou atmosféru. Z geologického hlediska vykazuje Pluto vyšší aktivitu než například Mars nebo Měsíc.

Americká hrdost

Debata má i silný společenský rozměr. Pluto v roce 1930 objevil americký astronom Clyde Tombaugh na Lowellově observatoři v Arizoně jako jedinou „americkou“ planetu. Zejména ve Spojených státech proto mnoho lidí i část odborné komunity vnímalo pražské vyřazení jako necitlivý zásah do historie objevování vesmíru a téměř jako osobní křivdu.

„Pluto představuje outsidera, kterému spousta lidí fandí,“ říká například Kevin Schindler, historik Lowellovy observatoře.

Z kdysi hledané planety X, která měla původně vysvětlit domnělé odchylky v drahách vnějších planet, se stal nekorunovaný král periferie naší soustavy. Dvacet let po pražském kongresu tak spor o Pluto ukazuje především limity lidské snahy vměstnat nesmírně rozmanitý vesmír do rigidních a umělých kategorií.

Pro jeho příznivce je ale právě historie Pluta součástí jeho kouzla. Z kdysi vytoužené deváté planety se stal vyhnanec sluneční soustavy. Zastánci Pluta dnes tvrdí, že jeho vyřazení ukázalo spíš limity lidské snahy uspořádat vesmír do jednoduchých kategorií. Odpůrci naopak připomínají, že právě jasná definice je nutná, pokud má být pojem planeta vědecky užitečný.